Vyhledávání v dokumentech NPD: Soudní síň, 3 (1926)

Babička z Libně.

(Zemský trestní soud v Praze.)

Už 63 let je Josefě Řepové z ulice „Na Balabince“ v Libni, a přece celý dům má z ní strach. I taková mladice, jako je Růžena Kaucnerová, zavírá se před ní na zámek. Obě bydlí v přízemí a mají společnou předsíň. A obě mají na sebe nějakou starou zlost, která se často vybíjí nejrozmanitějším způsobem. Když Kaucnerová přirazí prudčeji dveře, vylítne Řepová a spustí jako na flašinet. A když babička utrousí trochu vody v předsíni, hubuje zase Kaucnerová, ale za svými dveřmi, poněvadž si na babičku netroufá. Krátce ve všech řečnických turnajích zůstává vítězem vždycky babička. A zůstala také dne 24. listopadu minulého roku, kdy se rozkatila zvlášť zle. Nadala Kaucnerová nejrůznějších jmen, a když ji tato upozornila, že ji bude žalovat, rozkatila se teprve, že musila Kaucnerová hledati útočiště ve svém bytě, kde se zamkla a přistavila ke dveřím almárku. Zmizením Kaucnerové z bojiště neochabla babiččina bojechtivost. Naopak spustila ještě hlučněji, že celý dům byl vzhůru. Nejprve zvala Kaucnerovou k jistému úkonu, který obyčejně nebývá druhou stranou přijat, a když Kaucnerová honem nevyběhla, aby babičce v tomto směru učinila po vůli, začala vyhrožovat: „Jak vystrčíš, ty potvoro, hlavu ze dveří, tak ti ji urazím sekerkou. A poleju tě vitriolem a zapálím, tak se tě aspoň jednou zbavím!“ Ale ani touto lákavou nabídkou nedala se Kaucnerová pohnouti k tomu, aby otevřela dveře, naopak postrkovala k nim další kusy nábytku.
Teprve po dlouhé době podařilo se jí křiknouti na děcko Petra Manhala, který bydlí v suterénu, aby poprosilo tatínka, by ji z bytu vyvedl a v jejich bytě schoval, což se také stalo. Mezitím došel někdo pro stráž, která zakročila a učinila pořádek tím, že babičku jednoduše sebrala a ponechala nějaký den na policii.
Minulý týden zodpovídala se Josefa Řepová ze zločinu vyhrožování dle § 99. tr. z. před samosoudcem vrch. radou Dobr. Součkem ze žaloby, kterou na ni vznesl státní zástupce dr. Papík. Přišla zahalena do velkého šátku usměvavá a zapírala všecko. Divila se, jak se jí může někdo bát. Nikomu nikdy neublížila. Že snad občas sousedce nadává, připouští, ale jen když je vyprovokována.
Avšak slyšení svědci potvrdili, že je babička postrachem domu. Kaucnerová má z ní prý oprávněný strach, neboť se povídá o babičce, že kdysi vzala sekyrku i na vlastního syna. A skutečně nalezeno v soudních aktech, že něco podobného kdysi se stalo a že babička ztrávila pak nějaký čas v ústavu pro choromyslné. Ani vysvědčení policie nebylo pro babičku příznivé; vylíčilo ji jako ženu svárlivou a hubatou, a tak nezbylo než babičku potrestati. Pan vrch. rada Dobromír Souček je hodný pán, poctivý a spravedlivý soudce, a jemu má babička co děkovat, že z této šlamastriky se dostala dost dobře. Vyfasovala jen tři měsíce a ještě podmínečně na 3 roky. Vydrží to babička Řepová?
—ff—

Citace:

Babička z Libně. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 7, s. 82-82.