Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 46 dis.

S hlediska § 44 kárn. stat. čís. 40/72 ř. zák. stačí, byl-li o pokračování v ústním přelíčení vyrozuměn obhájce (plnomocník) obviněného.
Člena kárné rady lze odmítnouti i před počátkem ústního přelíčení, jímž bylo pokračováno v odročeném přelíčení, leč odmítnutí to může se vztahovati toliko na ty členy, kteří při odročeném (prvém) přelíčení nezasedali (§ 35 kárn. stat.).
Při sepisování smluv mezi stranami, z nichž jedna není zastoupena advokátem, zastupuje advokát obě strany, a je tudíž jeho povinností, by hájil v takovém případě zájmy obou stran; chce-li plniti povinnosti povolání a zachovávati čest a vážnost stavu, musí zůstati věrným smlouvě; jest vyloučeno, by proti jsoucnosti právního poměru, založeného smlouvou jím sepsanou, podnikal něco škodlivého pro osobu ze smlouvy oprávněnou.
Ustanovení § 265 tr. ř. nelze obdobně použíti v kárném řízení.
(Rozh. ze dne 2. prosince 1927, Ds II 15/26.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a advokátních kandidátů nevyhověl odvolání obviněného z nálezu kárné rady mor. advokátní komory v Brně ze dne 9. října 1926, jímž byl odvolatel uznán vinným přečiny porušení povinností povolání a zlehčení cti a vážnosti stavu.
Důvody:
V odvolání obviněného vytýká se napadenému nálezu kárné rady mor. advokátní komory neprávem, že obviněný nebyl o tom uvědoměn, že pokračování ústního přelíčení v jeho kárné věci jest nařízeno na den 9. října 1926. O tom, že bude v ústním přelíčení pokračováno dne 9. října 1926, byl vyrozuměn obhájce obviněného, jehož si obviněný zřídil za svého plnomocníka v této věci po odročení prvního ústního přelíčení. Tím bylo vyhověno zákonu, neboť § 44 kárného statutu čís. 40/1872 ustanovuje: »Cokoli se obviněnému má dodati, dodáno mu buď vůbec k vlastním rukám nebo k rukám jeho plnomocníka.«40/1872 ř. z., § 44 Neoprávněnou jest i výtka odvolání, že v rozporu s ustanovením § 35 kárn. statutu nebylo připuštěno odmítnutí JUDr. Š-a, které teprve před pokračováním ústního přelíčení písemně podal a na počátku tohoto 9. října 1926 konaného líčení opakoval obhájce obviněného, ačkoliv se JUDr. Š. zúčastnil jako zpravodaj již prvního, dne 13. března 1926 v této kárné věci konaného ústního přelíčení a při tomto přelíčení prohlásil osobně přítomný obviněný výslovně, že neodmítá nikoho z přítomných členů kárné rady a neodmítl tedy také ani zpravodaje JUDr. Š-a. Poukazuje-li odvolatel na to, že odmítnutí dvou členů ve smyslu § 35 kárného statutu může se státi i před počátkem ústního přelíčení, jímž pokračováno v odročeném přelíčení, jest nejvyšší soud na stanovisku, že takové odmítnutí není sice zásadně vyloučeno před novým přelíčením, leč vztahovati se může toliko na ty členy, kteří při prvém přelíčení nezasedali a k nimž mohl obviněný zaujati stanovisko teprve při tomto novém přelíčení; příčilo by se ustanovení uv. §, kdyby obviněný měl míti toto právo též ohledně členů, jichž účasti v rozhodování se již jednou bez námitky podrobil. Napadený nález kárné rady zjišťuje, že obviněný sepsal smlouvu z 18. prosince 1919, jíž Občanská záložna v H. pronajala Vojtěchu Č-ovi hostinec v Besedním domě v H. na dobu tří let, od 1. října 1919 do 30. září 1922, že pak dne 12. října 1920 sepsal obviněný kupní smlouvu mezi Občanskou záložnou v H. a Josefem H-ou, jíž se Občanská záložna zavázala prodaný Josefu H-ovi Besední dům v H. s inventářem a s hostinskou koncesí odevzdati mu v držení a užívání již 1. listopadu 1920, že obviněný při sepisování této kupní smlouvy Josefa H-u, když měl obavy, zda se bude moci do koupeného Besedního domu dne 1. listopadu 1920 nastěhovati, a nechtěl kupní smlouvu podepsati, ujišťoval, že mu ručí za to, že se Vojtěch Č. nejpozději do 15. listopadu 1920 z Besedního domu vystěhuje, aniž by se však byl přesvědčil, zda Vojtěch Č. do udané doby od svých nájemních práv odstoupí, a ač musil míti za to, že se Vojtěch Č. dobrovolně nevystěhuje, a musil si býti jist, že jest vyloučeno, by se Josef H. mohl do 15. listopadu 1920 do koupeného objektu nastěhovati a hostinskou živnost tam provozovati, i v tom případě, kdyby Občanská záložna v H. měla skutečně nějaký důvod ku předčasnému zrušení smlouvy s Vojtěchem Č-em, ve kterémžto případě bylo obviněnému nutně počítati s dlouhým trváním sporu, jenž mohl býti vzhledem k výši nájemného veden třemi stolicemi, že obviněnému musilo býti jasno, že převzetím závazku Občanskou záložnou v H., odevzdati Josefu H-ovi koupený Besední dům s příslušenstvím v užívání již dne 1. listopadu 1920 (pokud se týče nejdéle do 15. listopadu 1920), uvádí v nebezpečí škody nejen Josefa H-u, nýbrž i Občanskou záložnu samu, že obviněný podal 29. října 1920 v zastoupení Josefa H-y proti Vojtěchu Č-ovi výpověď z pachtu hostince v Besedním domě, kteréžto výpovědi nebylo soudem vyhověno pravoplatně, že dne 18. října 1920 podal obviněný v zastoupení Občanské záložny v H. na Vojtěcha Č-a žalobu na zrušení smlouvy pachtovní, že za tohoto sporu podepsal obviněný podání k okresní politické správě, jímž se Občanská záložna v H. vzdala koncese hostinské v Besedním domě ve prospěch Josefa H-y, by tak bylo Vojtěchu Č-ovi znemožněno provozování pronajaté tam koncese, že obviněný jako právní zástupce Občanské záložny v H. v odpovědi na žalobu Josefa H-y, podanou dne 26. ledna 1921 na záložnu o vyklizení a odevzdání Besedního domu a inventáře a o náhradu škody, popřel shora řečené Josefu H-ovi dané ujištění a dokonce se nabídl ku svědectví o tom, že oba tyto spory byly ukončeny tím, že Vojtěchu Č-ovi bylo na vyrovnání zaplaceno Občanskou záložnou v H. 70 000 Kč a Josefem H-ou 5 000 Kč, a že Josef H. až téměř teprve po osmi měsících, co mu koupený Besední dům s příslušenstvím měl býti odevzdán v užívání, mohl tam počíti se řádným provozováním živnosti. Kárná rada, zdůrazňujíc, že advokát při sepisování smluv mezi stranami, z nichž jedna není zastoupena advokátem, zastupuje obě strany a že je tudíž jeho povinností, by hájil v takovém případě zájmy obou stran, a že advokát, chce-li plniti povinnosti povolání a zachovávati čest a vážnost stavu, musí zůstati věrným své právní práci, t. j. v tomto případě smlouvě, čímž jest vyloučeno jak se stanoviska povinnosti povolání, tak se stanoviska cti a vážnosti stavu, by advokát proti jsoucnosti právního poměru založeného smlouvou jím sepsanou, něco pro osobu ze smlouvy oprávněnou škodlivého podnikal, poněvadž by se každý musil obávati, obrátiti se o sepsání smlouvy na advokáta, ježto by nebyl jist, zdá týž advokát již při sepisování smlouvy nepřemýšlí o tom, jakým způsobem by stranu, pro kterou smlouvu sepisuje, z práv jí ze smlouvy plynoucích vytiskl, — dospěla na základě oněch zjištění právem k závěru, že obviněný svými jednáními pod I. a III. nálezu uvedenými porušil povinnost povolání a zlehčil čest a vážnost stavu, neboť nebylo za zjištěného stavu věci přípustno, jak se v nálezu správně uvádí a odůvodňuje, by obviněný převzal zastupování při těch akcích Občanské záložny v H., jež měly práva Vojtěcha Č-a z jeho smlouvy se záložnou ze dne 18. prosince 1919 ohroziti, — nebylo přípustno, by obviněný sepisoval kupní smlouvu s Josefem H-ou ze dne 12. října 1920, zavazující Občanskou záložnu v H., odevzdali mu prodaný Besední dům s příslušenstvím, v rozporu s právy Vojtěcha Č-a ze smlouvy ze dne 18. prosince 1919, již dne 1. listopadu 1920, a to ještě za výslovného současného ujišťování Josefa H-y se strany obviněného, že mu ručí za to, že se dosavadní pachtýř Besedního domu Vojtěch Č. nejpozději 15. listopadu 1920 vystěhuje, a že se Josef H. bude moci nejpozději do toho dne do Besedního domu nastěhovati a provozování hostinské koncese tam se ujmouti, a vědomě vystavovati pojetím takovéhoto časového závazku obě strany v nebezpečí škody, — nebylo přípustné, by obviněný podepsal podání k okresní správě politické, jímž se Občanská záložna v H. vzdala hostinské koncese ve prospěch Josefa H-y, by tak provozování pronajaté koncese bylo Vojtěchu Č-ovi znemožněno, — a obviněný neměl vzhledem k onomu svému ujištění Josefa H-y převzíti zastupování Občanské záložny v H., když Josef H. podal dne 26. ledna 1921 na ni žalobu o vyklizení a odevzdání Besedního domu a inventáře a o náhradu škody, a tím méně bylo přípustno, by ve sporu tom popřel dané Josefu H-ovi ujištění a dokonce se nabídl o tom ku svědectví, kdyžtě odporuje i pojmu občanské cti, popírá-li někdo, co řekl, a nabízí se o tom dokonce za svědka.
Námitky obviněného, že jak Vojtěch Č., tak i Josef H. vyjednávali si podmínky smlouvy s Občanskou záložnou v H. i přímo, — že on (obviněný) sepsal pouze, co Občanská záložna v H. mu přikázala jako členu představenstva, že jako člen představenstva záložny vystupoval vlastně při všech těch právních jednáních jako strana, že závazek odevzdali Josefu H-ovi koupenou nemovitost s příslušenstvím dne 1. listopadu 1920 musil do smlouvy pojati, ježto to bylo ujednáno, že podání na okresní politickou správu, jímž se Občanská záložna v H. vzdala hostinské koncese ve prospěch Josefa H-y, učinil rovněž na příkaz záložny, kteráž proti Josefu H-ovi převzala závazek, že se koncese v jeho prospěch vzdá, že Josef H. také od 1. listopadu 1920 bral z Besedního domu činži, čímž prý bylo úmluvě vyhověno, že Josefa H-u zastupoval a o podmínkách kupní smlouvy poučoval advokát JUDr. F., a že, nedojednal-li obviněný s odpůrci podmínky smluvní také z jejich příkazu, nelze uznali na přečiny za vinu mu dané, jsou vzhledem ku zjištěnému stavu věci vesměs bezpodstatné a z části i bezvadným zjištěním kárného nálezu odporující. Nezáleží na tom, zda Vojtěch Č. a Josef H. před sepsáním smluv vyjednávali také přímo s Občanskou záložnou, a nezáleží za daného stavu věci na tom, zda obviněný k příkazu Občanské záložny v H. pojal do kupní smlouvy s Josefem H-ou závazek prodávající strany odevzdati mu koupenou realitu s příslušenstvím do užívání již dne 1. listopadu 1920, a zdá k příkazu záložny učinil podání na okresní správu politickou, že se Občanská záložna v H. vzdává hostinské koncese v Besedním domě ve prospěch Josefa H-y. Právní jednání, o která tu jde, spadala do oboru advokátní činnosti obviněného, třebaže byl tehda též členem představenstva Občanské záložny v H. Jako advokát nesměl spolupůsobiti při nesprávnostech, jež se v nálezu právem vytýkají. Tvrzení obviněného, že Josefa H-u zastupoval a o podmínkách kupní smlouvy poučoval advokát Dr. F., je nesprávné potud, že, jak z obsahu důvodů kárného nálezu v souhlase s dotčenou kupní smlouvou a se svědectvím Dr. F-a vyplývá, tento advokát při sepisování kupní smlouvy mezi Občanskou záložnou v H. s Josefem H-ou nebyl přítomen. Kárným nálezem jest zjištěno, že Josefu H-ovi šlo o to, by mohl ve smluvený čas převzíti koupený objekt v užívání za účelem provozování hostinské živnosti a že se nemohl spokojiti jen s činží Vojtěchem Č-em placenou, ježto by to bylo k jeho velké škodě. Námitka, že nelze advokátu sepsavšímu smlouvu se stranami, brániti, by pak jednu z nich ve sporu ze smlouvy nezastupoval anebo za změněných poměrů nesepsal jinou smlouvu mezi jednou z původních smluvních stran a třetí osobou, je nepřípadná a netřeba se s ní obírati, ježto o tuto otázku tu nejde. Odvolání obviněného co do trestu nelze rovněž přiznati úspěch. Poukaz odvolání na § 265 tr. ř. jest bezpodstatným, poněvadž ustanovení tohoto § trestního řádu jest ustanovením čistě hmotněprávním a nemá proto jeho obdobné použití místa v kárném řízení, kdež lze použíti toliko obdoby ustanovení processuálních, nehledíc ani k tomu, že jeho ustanovení nelze vklíniti do soustavy kárného trestání, kde nejsou pro zákonem určitě vymezené skutkové podstaty stanoveny určité tresty. Námitce odvolání, že veškeré úkony tvořící předmět napadeného nálezu jsou v těsné souvislosti, a že nebylo je proto kvalifikovati jako tři samostatné přečiny, a že neprávem byla obviněnému upřena polehčující okolnost doznání, nelze přisvědčiti. Přes souvislost úkonů obviněného, o něž tu jde, jsou tu přece tři různé skutky, jež kárná rada právem, kvalifikovala jako tři samostatné přečiny, a správným jest též výrok nálezu, že obviněný nic nedoznal, co nebylo již ze spisů patrno. Obviněný popíral svoji vinu v každém směru. Trest kárnou radou obviněnému vyměřený jest jeho vině a přitěžujícím tu okolnostem zcela úměrným, i když se přihlíží k tomu, že kárná rada neměla od doby činů, jež jsou předmětem tohoto kárného řízení, důvodu, by se s jeho činností jako advokáta zabývala. Bylo proto odvolání obviněného v obou směrech zamítnouti.

Citace:

č. 46 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 1025-1029.