Dr. Gustav Švamberg:

Plná moc k přistoupení za člena společnosti s r. o.

Společnost s r. o. má kromě některých těžko zhojitelných vad organických ještě celou radu závad jiných způsobených praxí. Mezi tyto závady praxe náleží soudní praxe v otázce plné moci ku přistoupení za člena společnosti s r. o.
Členství ve společnosti s r. o. nabývá se jednak způsoby původními (při vzniku společnosti — § 4. zák., při zvýšení kmenového kapitálu — § 52. zák.), jednak způsoby odvozenými (na př. převodem podílu mezi živými a na případ smrti — § 76. zák.).
Zákon o společnostech s r. o. zabývá se otázkou plné moci k nabytí členství ve společnosti s r. o. pouze při vzniku společnosti, ustanovuje v poslední větě §u. 4., že podpis smlouvy společenské zmocněnci předpokládá zvláštní plnou moc pro toto jednotlivé jednání vydanou a ověřenou, která má býti ku smlouvě připojena; při ostatních případech nabytí členství se o ní nezmiňuje. Také literatura této otázce dosud zasloužené pozornosti nevěnovala, ačkoli v praxi je otázka ta velmi ožehavá, jak patrno z právě Worlem uveřejněných rozhodnutí v Právníku 1919, str. 13.—15.
Při obecném řešení této otázky nutno nejprve zjistiti, vztahuje-li se ustanovení §u 4. o zvláštní, plné moci též na další způsoby nabytí členství (při zvýšení kmenového kapitálu a při převodu kmenového vkladu). Dle našeho názoru není du vodu, proč by mělo něco jiného platiti při úkonech stejného právního významu. Opačný názor sváděl by přímo k obcházení ustanovení §u 4. tím způsobem, že by na místo vlastního společníka nastrčena byla osoba jiná, která by pak kmenový vklad na vlastního společníka převedla. Správné jest tudíž rozhodnutí nejv. soudu z 24. ledna 1911 č. R I 45/11 (Not. Zeit. 1915, str. 218), dle něhož se zvláštní plné moci dle §u 4. zák. vyžaduje i při přejímacích prohlášeních.
Dále dlužno si tu uvědomiti dosah a význam ustanovení §u 4. o zvláštní plné moci. Dle našeho názoru je ustanovení to. pokud se týče nutnosti zvláštní plné moci, zcela zbytečné, poněvadž se kryje úplně s ustanovením věty druhé §u 1008 obč. zák. a byla by tato zvláštní plná moc nutná i v tom případě, kdyby ustanovení toho v §u 4. nebylo. Novum je pouze legalisace této plné moci а k vůli té bylo patrně ustanovení to do §u 4. vůbec pojato. Dlužno pak mu rozuměti tak. že v těch případech, kde jest dle platného materielního práva zapotřebí vůbec nějaké plné moci, jest zapotřebí plné moci zvláštní a legalisované. Naproti tomu nedotýká se ustanovení to hmotného obsahu zastupovacího oprávnění osob, jichž plná moc upravena je zákonem (na př. prokuristy) aneb statutárně (na př. členů výboru spolku). V tomto zásadním nazírání nesmí nás mýliti ani ta okolnost, že § 39. odst. 3. zák. pojednávaje o hlasování na valné hromadě výslovně ustanovuje, že zákonní a statutární zástupcové osob k právním činům nezpůsobilých a osob právnických musí býti připuštěni k výkonu hlasovacího práva a nepotřebují k tomu plné moci. Vždyť ustanovení §u 39. odst. 3. zák. určeno je pro předsedu valné hromady, pravidelně neprávníka, kdežto ustanovení §u 4. zák. má býti vodítkem notáři sepisujícímu společenskou smlouvu a rejstříkovému soudu, tedy právníkům z povolání, pro něž jakožto odborníky není zajisté zapotřebí samozřejmá ustanovení do zákona vsunovati. A samozřejmé každému právníkovi býti musí, že osoba materielněprávně k nějakému úkonu oprávněná nepotřebuje k němu ještě zvláštní plné moci pouze pro to, aby se vyhovělo právu formálnímu. Opačný právní stav vedl by k zřejmé anomalii, ježto by osoba k určitému právnímu jednání dle zákona oprávněná (na př. členové správní rady akciové společnosti) formálním právem byla nucena, aby buď sama sobě udělovala zvláštní plnou moc aneb aby, nemohouc sama dotyčného jednání v důsledku ustrnulého formalismu předsevzíti, mohla, bez závady plnou moc dle materielního práva jí příslušející na jinou osobu převésti. Tím způsobem bylo by právo formální, hrobařem práva materielního. V tomto začarovaném kruhu pohybují se důvody rozhodnutí nejvyššího soudu z 27. března 1918 č. j. R 11 107/18—1 uveřejněné ve výtažku Worlem v Právníku 1919, str. 15 ze spisů Rg С VII, 160 pražského obchodního soudu.
Pro další všeobecné otázky platiti budou předpisy občanského práva o plné moci vůbec a zejména o zvláštní plné moci. Tаk o pospolité plné moci předpisy §u 1011. obč. z. a bude tudíž zapotřebí součinnosti všech zmocněnců, pokud výslovně nebylo oprávněni to přiřčeno jen několika z nich. O osobě zmocněncově předpis §u 1018. obč. z., dle něhož může býti zmocněncem i osoba nesvéprávná. O substituci předpis §u 1010. obč. z., dle něhož plná moc je výrazem důvěry zmocnitelovy a substituce je přípustná pouze tehdy, jest-li výslovně plná moc zmocněnce k substituci zmocňuje; aneb když ho k tomu nutí okolnosti. Ratihabice je též přípustná (§ 1016. obč. z.). Pokud se konečně obsahu této plné moci týče, nestačí sice pouhé všeobecné zmocnění, na druhé straně však není zapotřebí, aby tato plná moc obsahovala celý podstatný obsah smlouvy společenské; stačí zajisté úplně ve smyslu §u 1008. obč. z., je-li z ní patrno, že byla udělena k uzavření určité dostatečně v ní označené společnosti s r. o. (tak správně rozh. nejv. soudu z 29. července 1914 č. j, R I 588/14, Not. Zeit, 1917, str. 243). Nelze tudíž souhlasiti jako s všeobecně platnou normou s rozhodnutím vrchního zemského soudu v Praze z 19. jedna 1918 č. j. R IV 13/18 uvedeným Worlem v Právníku 1919, str. 13., dle něhož v plné moci nutno uvésti jméno společnosti s r. o., výši kmenového vkladu, kterým zmocnitel přistoupiti chce a po případě přínos, který do společnosti vnáší. Posouzení to zůstane v každém jednotlivém případě quaestio facti. Správně proto radí Quandt (Formularienbuch III. vyd. str. 103) k tomu, by obsah plné moci byl za účelem vyvarování se sporu o tom, je-li v ní společnost dostatečně vyznačena, co možná nejvíce specialisován.
Použijeme-li těchto zásad na jednotlivé v praxi se nejčastěji vyskytující případy, dojdeme k těmto výsledkům:
Každá svéprávná osoba může uděliti samostatnou i pospolitou zvláštní plnou moc k získání členství ve společnosti s r. o. i osobě nesvéprávné. Tuto ověřenou plnou moc dlužno pak ke smlouvě připojiti.
Zákonný zástupce osob nesvéprávných (nezletilých, poručenců a opatrovanou) musí již při zápisu společnosti do rejstříku resp. při zápisu zvýšení kmenového kapitálu do rejstříku prokázati schválení smlouvy společenské resp. přejímacích prohlášení soudem poručenským neb opatrovnickým (§ 233, 282 obč. z.). Tak správně rozhodnutí nejv. soudu z 13. března 1916 R II 104/16, úř. sb. č. 1753. Obdobně dlužno postupovali i v tom případě, kdyby zákonný zástupce osoby nesvéprávné někoho zmocňoval k uzavření smlouvy neb přejímacímu prohlášení za osobu nesvéprávnou.
Samostatný prokurista (stejně i pospolití prokuristé) nepotřebuje zvláštní plné moci, chce-li jménem šéfa přistoupiti za člena společnosti s r. o., pokud nevnáší jménem jeho do společnosti nemovitost jako přínos; jestiť dle zákona (čl. 42.-44. obch. z.) k tomu již svým ustanovením za prokuristu zmocněn. Stačí, připojí-li se na doklad jeho oprávnění výpis z obchodního rejstříku. Praxe vyžaduje často (viz rozh. československého nejv. soudu z 21. ledna 1919 č. j. R I 36/19—1) tohoto výpisu i tehdy, jedná-li se o prokuristy, jichž prokura je u téhož rejstříkového soudu zapsána, ježto prý rejstříkovému soudu nelze ukládati za povinnost, aby skutečnost tuto zjišťoval. Vzhledem k tomu, že jde tu o plnou moc soudu známou, doporučovalo by se tuto přísnou praxi (jak to pražský obchodní soud již po leta bezzávadně činí) za účelem ušetření zbytečných nákladů zakládacích zmírnili. Udělí-li samostatný prokurista neb pospolití prokuristé za šéfa zvláštní plnou moc jiné osobě, je nutno kromě případného výpisu z rejstříku i tuto zvláštní ověřenou plnou moc ke smlouvě připojiti. Veřejnou obchodní společnost zastupuje dle čl. 114 obch. z. na venek platně společník k samostatnému zastupování oprávněný aneb několik společníku k pospolitému zastupování oprávněných a je dle čl. 116. obch. z. jejich plná moc v tom směru neobmezená a necbmezitelná; dle ustálené praxe pak krotně toho s týmž účinkem i veřejný obchodní společník s prokuristou. Nepotřebují tedy osoby tyto k přistoupení veřejné obchodní společnosti za člena společnosti s r. o. zvláštní plné moci a mohou naopak tuto zvláštní plnou moc jiným osobám uděliti. Stačí tudíž přiložiti případný výpis z obchodního rejstříku, po případě ještě zvláštní ověřenou plnou moc, kterou jiným osobám udělili.
Obdobně u komanditní společnosti v příčině komplementářů (čl. 167 obch. z.) a prokuristů.
Akciovou společnost zastupuje na venek dle čl. 229 obch. z. představenstvo a je tu. není-li nic jiného výslovně ustanoveno, zapotřebí součinnosti všech jeho členů; pravidelně ovšem dle stanov a rejstříkového, zápisu stačí součinnost několika z nich. po případě některého z nich a prokuristy. Plná moc jednajících jest dle čl. 231 odst. 2. obch. z. na venek neobmezitelná. V důsledku toho jsou tyto osoby dle materielního práva oprávněny přistoupiti jménem akciové společnosti za člena společnosti s r. o. bez zvláštní plné moci. Opačně shora již uvedené rozhodnutí nejv. soudu z 27. března 1918, R II 107/18. Legitimací jim bude výpis z rejstříku. Důsledně pak mohou i za akciovou společnost jiným osobám zvláštní plnou moc v ověřené formě uděliti.
Společnost s r. o. zastupují na venek jednatelé, po případě prokuristé a to buď samostatně aneb pospolitě dle §u 18. zák. Plná moc jednatelů na venek je neobmezitelná (§ 20. odst. 2. zák.), prokuristi rovněž. Jsou tedy osoby ty oprávněny způsobem v rejstříku uvedeným bez zvláštní plné moci společnost zastupovati. Obmezení, které jednatelům při tom ukládá Worel (Právník 1919, str. 15) odvolávaje se na § 35. č. 7 zák. je pro tuto otázku nerozhodné; poněvadž dotyčné ustanovení týče se nabytí většího nemovitého majetku společností s r. o., nikoli vnesení přínosu existující společnosti s r. o. do jiné společnosti s r. о., o kterýžto případ přece jde, když existující společnost stává se členem jiné společnosti s r. o. Mohou tedy jednatelé přistoupiti jménem své společnosti za člena jiné společnosti s r. o. bez zvláštní plné moci, i když vnáší jménem jejím do nové společnosti s r. o. nemovitost jakékoli ceny. Jinak ovšem by bylo s prokuristy, kteří bez zvláštní plné moci nebyli by oprávněni nemovitost sebe menší ceny jako přínos do jiné společnosti vnésti. Důsledně pak mohou jednatelé neobmezeně, prokuristé v uvedených mezích, jiným osobám zvláštní ověřenou plnou moc uděliti. Legitimací tu je jednak výtah z rejstříku, jednak tato plná moc.
Jinak jest tomu při společenstvech. Plná moc družstevního představenstva vytčená v §u 18. družst. zák. neopravňuje představenstvo materielně k přistoupení za člena společnosti s r. o. a nemůže tudíž ani jiné osoby k podpisu smlouvy společenské zmocniti. Plnou moc, ať představenstvu, ať jiným osobám, může tu uděliti pouze valná hromada družstva. Tak správně rozhodl nejvyšší soud 14. března 1916, R II 104/16, úř. sb. č. 1753. Legitimací bude tu notářský neb soudně ověřený opis protokolu řádně svolané a usnášeti se způsobilé valné hromady, v níž byla zvláštní plná moc udělena určitým osobám; byla-li však udělena všeobecně představenstvu, nutno předložiti též výpis z rejstříku.
Spolky zastupuje na venek výbor. Plná moc jeho je upravena stanovami spolku. Nutno tedy, přistupuje-li jménem spolku výbor spolku k společnosti s r. o., předložiti nejen potvrzení spolkového úřadu o tom, že jednající jsou k zastupování spolku oprávněni, nýbrž i stanovy spolku, aby byl prokázán hmotný obsah jich zastupovací moci. Tak správně rozh. nejv. soudu z 13. prosince 1910 R III 459/10 (Zprávy Pr. Jedn. Mor. 1911, str. 141—144).
Zástupcové obcí musí dle platných obecních zřízení vykázati se zvláštní plnou mocí, udělenou obecním výborem a schválenou okresním výborem; zástupcové okresu pak zvláštní plnou mocí udělenou okresním výborem a potvrzením okresního hejtmanství o tom, že ti, kteří jménem okresu plnou moc podepsali, jsou skutečně dotyčnými okresními funkcionáři.
Z úvah těchto zřejmá nestejná praxe činí společnosti s r. o. již při vzniku jejím nesmírné obtíže a jest spolu s ostatními vadami jejími příčinou, že se znenáhla počínáme probouzeti z opojných líbánek, které jsme s tímto nejnovějším asociačním útvarem prožili, vidouce, že z daleka nesplnil všech nadějí, jež jsme v něj skládali.

Citace:

KUČERA, Bohumil. Postupná kodifikace práva mezinárodního. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1929, svazek/ročník 68, číslo/sešit 20, s. 633-638.