Lhůty k daňovému přiznání.V §u 309, odst. 4 zákona o přímých daních bylo dosud velmi důležité ustanovení, že následky zmíněné v odstavci 1 a 2 cit. paragrafu pominou, splní-li dlužník svou povinnost bez vyzvání ještě do pěti dnů po uplynutí lhůty. Vzhledem k tomuto předpisu byla přiznání k dani podávána po uplynutí zákonné lhůty podle §u 307, odst. 1 až v dalších pěti dnech. Novela (č. 226/1936 Sb. z. a n.) toto ustanovení zrušila. Důvodová zpráva k tomu podotýká: »Poněvadž uvedené lhůty byly všeobecně prodlouženy, pozbylo významu ustanovení odst. 4, pokud dávalo poplatníku možnost splniti výzvu k podání přiznání ještě do pěti dnů po uplynutí stanovené lhůty. Z toho důvodu byla příslušná část věty, tuto výhodu obsahující, ze 4. odst. §u 309 vypuštěna.« Toto odůvodnění není ovšem případné, pokud jde o podání přiznání, ježto lhůty k přiznání byly zkráceny (§ 307, odst. 1). (Ze »Zákona o přímých daních«, opatřeného poznámkami a vysvětlivkami Dra Borise Illnera, Právo československé III/13, Praha 1936, str. 200.)