Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 8826.

Bylo-li právo služebnosti čerpati vodu na služebné nemovitosti zapsáno pro dočasného vlastníka nemovitosti s udáním popisného čísla této nemovitosti, přísluší jen dočasnému vlastníku stavení, nikoliv též dočasnému, od něho odlišnému vlastníku pozemkových částic zapsaných se stavením v téže knihovní vložce. Lhostejno, že v zápisu bylo za popisným číslem uvedeno též číslo knihovní vložky.
(Rozh. ze dne 23. března 1929, R I 156/29.)
Knihovní soud povolil přenesení práva služebnosti čerpati a odebírati potřebnou vodu při nemovitosti čís. 18, zapsaného ve vl. čís. 53, do vl. čís. 493. Rekursní soud knihovní žádost zamítl. — Čís. 8826 —
424
s tím, že, nabude-li jeho usnesení právní moci, jest vymazati zaznamenanou služebnost čerpání a odebírání vody. Důvody: Jak jest zjištěno z pozemkové knihy, jest na nemovitosti čís. 55 vlastnicky zapsané pro rekurenty, vloženo právo čerpání a odebírání vody pro dočasného vlastníka nemovitosti čís. 19 vl. čís. 55 a tato služebnost poznamenána v poz. knize vl. čís. 56. Podle kupní smlouvy ze dne 16. června 1928 odprodali vlastníci nemovitosti vl. č. 56 ze statkové podstaty této vložky parcely kat. čís. 537/4 a 538/2 Emilii P., prodatelé a kupující neupustili od práva čerpání vody ohledně pozemků kupovaných, pro něž byla zřízena nová vložka čís. 493 poz. knihy a tato služebnost byla napadeným usnesením přenesena do vložky čís. 493. První soud měl podle § 94 čís. 1 knih. zákona přezkoumati při vyřizování žádosti Emilie P. a manželů Josefa a Marie P., zda není překážky proti žádanému zápisu, jež by vyplývala z pozemkové knihy s ohledem na nemovitosti a na právo. Žádosti překáží, že, jak shora jest zjištěno, služebnost čerpání a odebírání vody, jest poskytnuta pro dočasné vlastníky vložky čís. 56 a podle § 485 obč. zák. nemůže býti přenesena na jinou osobu, tak jak se to mělo státi v tomto případě. Usnesení prvního soudu odporuje tudíž knihovnímu stavu a zákonu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud zamítl žádost stěžovatelů právem, poukázav k § 94 čís. 1 knih. zák., proto, že podle pozemkové knihy co do práva, o něž tu jde, jsou proti žádanému zápisu překážky. Podle knihovního stavu je právo služebnosti čerpati vodu na nemovitosti č. p. 18 (vl . čís. 55) pozemkové knihy zapsáno pro dočasného vlastníka nemovitosti č. p. 19 (vložka čís. 56). Mluví-li zápis o »nemovitosti č. p. 19«, nelze tomu rozuměti vzhledem k tomu, že se čísly popisnými poznačují — srovn. zákon z 29. března 1869, čís. 67 ř. zák. — jen stavení, a nikoli též pozemkové parcely, podle §§ 6 a 914 obč. zák., jen tak, že ono právo má příslušeti dočasnému vlastníku jen stavení a nikoli též dočasnému — od něho odlišnému — vlastníku pozemkových částic se stavením tím zapsaných v téže knihovní vložce. Výkladu tomu nijak nevadí, že v zápisu je za popisným číslem uvedeno též číslo knihovní vložky, neboť tím má býti jen poslouženo jednak přesnosti zápisu co do poznačení oprávněné nemovitosti, jednak možnosti najíti bez dalšího pátrání knihovní vložku, v které nemovitost ta je zapsána. Při jiném výkladu mohla by služebnost býti na újmu služebního pozemku citelně rozmnožena a stižena, zejména kdyby v téže knihovní vložce zapsané pozemkové částice, byvše rozděleny na více méně četné dílce, přešly na různé nové vlastníky a vlastníci jich použili jako stavebních míst buď pro obytná stavení aneb dokonce pro průmyslové stavby a pro podniky se značnou potřebou vody.

Citace:

č. 8826. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 447-448.