Vyhledávání v dokumentech NPD: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Čís. 7864.

Náhradou škody (§ 1329 obč. zák.) není povinen, kdo nenavrhl zatčení poškozeného, třebaže tím, že se obrátil o pomoc na policii, zavdal podnět k jejímu úřednímu řízení, jež vedlo k zatčení poškozeného а k zavedení úředního řízení proti němu.
(Rozh. ze dne 10. března 1928, Rv I 1096/27.)
Proti žalobě, jíž domáhala se žalobkyně na žalovaných zaplacení 5000 Kč, jež jim byla zapůjčila, uplatnili žalovaní započtením vzájemnou pohledávku z náhrady škody, ježto prý prvžalovaný byl k udání žalobkyně zatčen a držen ve vazbě. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby a neuznal po právu pohledávku namítanou započtením. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Soud odvolací sdílí právní názor prvého soudu, že mezi škodou žalovaným namítanou a mezi činem žalobkyně, pro který byla trestně odsouzena, není příčinné souvislosti, takže nelze důvodně tvrditi, že žalobkyně zatčení žalovaného nenavrhovala a na zatčení to nemohla miti rozhodujícího vlivu, třebaže tím, že obrátila se na policejní komisařství o pomoc, zavdala podnět k úřednímu řízení policejního komisařství, jež vedlo k pozdějšímu zatčení žalovaného а k zavedení trestního řízení proti němu. O zatčení nerozhoduje strana, trestní oznámení učinivší, nýbrž příslušný úřad bezpečnostní, pokud se týče státní zastupitelství a soud. Opatření to děje se z úřední moci, je to úkon na vůli toho, kdo učinil trestní oznámení, zcela nezávislý a týž nemůže také býti činěn za to zodpovědným. Poukazují-li odvolatelé k tomu, že zatčení žalovaného stalo se na základě neúplných údajů žalující strany, která jsoucnost zástavního práva zamlčela, měl žalovaný možnost, tuto okolnost zdůrazniti na policejním komisařství, neboť, jak prvý soudce bezvadně zjistil, byly obě strany nejprve na policejní komisařství obeslány a tu uzavřely smír a teprve pak, když žalovaný svému závazku nedostál, dal policejní komisař žalovaného, jenž sám mu doznal, že zamýšlí domek prodati, zatknouti a učinil trestní oznámení. Z tohoto zjištění je patrno, že k zatčení žalovaného došlo ze samostatného rozhodnutí policejního komisaře po provedeném šetření. Nemůže proto za škodu tím žalovanému vzešlou býti činěna zodpovědnou žalobkyně.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání poukázav k důvodům odvolacího soudu.

Citace:

č. 7864. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 435-436.