Vyhledávání v dokumentech NPD: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

'208
Č. 4387.

Samospráva zemská. — Zemští zaměstnanci: Neznalost úřední řeči zemské správní komise ve Slezsku zakládá nezpůsobnost k výkonu služby ve smyslu § 1 lit. d) pensijních předpisů z 11. února 1920 č. 4048, pro kterou zemský zaměstnanec podle § 110 služ. pragm. slezské může po případě býti dán z úřední moci na odpočinek.
(Nález ze dne 5. února 1925 č. 2133.) Věc: Arnošt H. v O. (adv. Dr. Jos. Stark z Prahy) proti zemské správní komisi v Opavě (ředitel zem. úřadu Rud. Klos) o pensionování a zařazení do 2. platové stupnice VIII. tř.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l, slezský zemský úředník, služebně přidělený přijímací kanceláři ústavu pro léčení chorob nervových v Opavě, měl podle zprávy zem. účtárny ve smyslu příslušných norem, jež se týkají požitkových a postupových poměrů zem. zaměstnanců, dne 7. února 1922 postoupiti do druhé platové stupnice VIII. hodn. třídy.
Žal. úřad vyžádav si zprávu o služebních výkonech a o znalosti jazyka českého od ředitele zmíněného zem. ústavu jako bezprostředního představeného st-lova nepřiznal usnesením z 12. září 1922 st-li postup do druhé stupnice platové VIII. hodn. třídy s odůvodněním, že jeho znalosti českého jazyka jakožto státního a úředního jsou naprosto nevyhovující Z těchto příčin odložen byl postup jeho na dobu jednoho roku a před uplynutím dotčené doby měl se st-l podrobiti přezkoušení v českém jazyku, na jehož základě bude další zařízeno.
Toto opatření zsk nebylo st-Iem naříkáno. Dne 24. srpna 1923 podal st-l zsk-i novou žádost, aby systematický postup do druhé platové stupnice VIII. hodn. třídy mu byl povolen se zpětnou platností od 1. září 1922.
Žal. úřad vyžádal si od řiditelství zem. ústavu pro léčení chorob nervových zprávu o to, zda st-l ve službě požadavkům znalosti jazyka českého vyhovuje a vyzval st-le, aby se podrobil přezkoušení z jazyka českého, načež st-l prohlásil, že se češtině neučil a proto zkoušku nemůže konati.
Nař. rozhodnutím byl pak st-l pensionován s odůvodněním, že jest k výkonu služebních povinností trvale nezpůsobilým, neboť jest naprosto neznalý jazyka úředního a státního a nevynasnažil se také, aby si znalost jazyka služebního k vykonávání služby jako kancelářský úředník osvojil. Zároveň vyměřena mu byla pense celkem 10106 K 40 h.
O stížnosti do rozhodnutí tohoto podané uvážil nss:
Stížnost namítá, že není žádného ustanovení, podle něhož by neznalost resp. nedostatečná znalost jazyka českého odůvodňovala nezpůsobnost slez. zem. zaměstnance ke službě, a že pro stanovení řeči české jakožto služ. řeči žal. úřadu pro nedostatek prov. nařízení k zákonu jazykovému není vůbec zákonného podkladu.
Námitka tato není důvodná. Zákonem ze dne 16. dubna 1919 č. 212 Sb. bylo stanoveno, že dokud nebudou vydána jiná ustanovení všeobecná, upraví si jazykovou otázku svého úřadování zsk pro Slezsko sama (§ 3). Jestliže tedy tato zsk usnesením z 18. června 1919, vyhlášeným vyhláškou z 8. července 1919 a republikovaným vyhláškou z 29. listopadu 1919 stanovila, že úřední řečí jest řeč česká, jest úprava úřední řeči zsk kryta zákone ni.
Pokud pak jde o otázku, zda neznalost úřední řeči žal. úřadu může zakládati nezpůsobilost slez. zem. úředníka k službě, dlužno poukázati na ustanovení § 1 pensijního předpisu pro úředníky, sluhy a jiné zaměstnance země slezské, vydaného usnesením zsk zlí. února 1920, podle něhož každý zemský zaměstnanec má nárok na normální pensi dle dosavadních pensijních předpisů, jakmile po uplynutí aspoň 10 služebních let buďto nemocí nebo jinou »vadou« k dalšímu výkonu služby neschopným se stane (§ 1 lit. d). Vadou pak rozuměti sluší nejen vady tělesné nebo duševní, nýbrž jakýkoliv jiný nedostatek oněch vlastnosti nebo schopnosti v osobě zaměstnancově spočívajících, které jej k výkonu služby činí neschopným. Vadou takovou může tedy dle okolnosti býti i nedostatek znalosti služ. řeči úřadu zaměstnancova. Ježto pak podle § 110 služ. pragmatiky pro slez. zem. úředníky může přeloženi zem. zaměstnanců na odpočinek z moci úřední nastati z těchže důvodů, ze kterých zaměstnanec má na přeložení na odpočinek nárok, může podle toho, co bylo řečeno, neznalost úřední řeči býti důvodem i pro přeložení zemi. úředníka na odpočinek z moci úřední.
V daném případě nepodal st-l žádné žádosti za přeložení na odpočinek, a mohlo proto pensionování jeho býti nařízeno jenom za šetření postupu předepsaného v § 112 služ. pragm. Úřad však tohoto formálního předpisu nedbal, vycházeje z mylného právního názoru, že o pensionování zem. úředníka pro trvalou nezpůsobilost ke službě z moci úřední rozhoduje žal. úřad dle § 111 služ. pragm. bez jakéhokoli dalšího řízení, jest proto rozhodnutí jeho v odporu se zákonem.
Leč st-l brojí proti nař. rozhodnutí ještě další námitkou, že nebylo rozhodnuto o jeho žádosti za přiznání postupu do platů VIII./2 h. tř. Námitku tuto shledal nss důvodnou. Ačkoli st-l ve své žádosti ze dne 24. srpna 1923 výslovně žádal, aby mu byl přiznán postup do 2 platového stupně VIII. h. tř. s platností od 1. září 1922, nechal žal. úřad žádáni toto nevyřízeno, jakkoliv vyřízení této žádosti má svůj význam jak pro otázku event. doplatků aktivních požitků až do doby pensionování, tak i pro výšku pensijní základny a tedy i pro výměru odpočivných požitků.
V tom spočívá podstatná vada provedeného řízení.
Z úvah těchto musilo nař. rozhodnutí býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4387. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 352-354.