Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 9619.

Odpůrci nárok podle odpůrčího řádu lze uplatňovati jen pořadem práva bez rozdílu, zda je žalobcem soukromník či stát a zda žalobcova pohledávka proti dlužníku je pohledávkou soukromoprávní, či veřejnoprávní.
(Rozh. ze dne 6. února 1930, R II 6/30.)
Československý stát žaloval manžele Pavla a Marii B-ovy, jakož i Marii K-ovou, by byla prohlášena za zrušenou odstupní smlouva, jíž manželé B-ovi postoupili Marii K-ové nemovitost a vyhradili si na ní výměnek Odpůrčí nárok odůvodňoval žalobce tím, že exekuce, pro daně zůstala proti manželům B-ovým bezvýslednou. K námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: První soud vyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva žalovanými vznesené z toho důvodu, že žalobkyně předmětnou žalobou nemůže se domáhati zrušení odstupní smlouvy ze dne 11. listopadu 1927 za tím účelem, by dosáhla zaplacení daňového dluhu manželů Pavla a Marie B-ových, kteří uvedenou smlouvou odstoupili svůj majetek své dceři Marii K-ové, poněvadž nepostupovala žalující strana ve smyslu ustanovení § 266 zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 sb. z. a n., ani proti původním dlužníkům, ani proti Marii K-ové, jako nové držitelce odstoupených nemovitostí. Stížnost jest odůvodněna. Žalobou, o niž tu jde, odporuje žalobkyně (stát) právnímu jednání žalovaných, odstupní smlouvě ze dne 11. listopadu 1927, kterou se považuje jako věřitelka za zkrácenou jednak z důvodu, že si vymohli na škodu věřitelky výměnek, vymykající se z exekuce, o který se jmění nastupitelky zmenšuje, takže i její osobní ručení může býti prakticky vyloučeno. Jest tedy žaloba žalobou odpůrčí ve smyslu § 8 (2) odpůrčího řádu, o níž rozhodnouti přísluší jen soudu. Podle § 8 odp. ř. jest k odpůrčí žalobě oprávněn každý věřitel, jehož pohledávka jest vykonatelná, předpokládajíc, že exekuce proti původhímu dlužníku neměla úspěchu. Že mezi věřitele, jež míní § 8 odp. ř., patří i čsl. stát, jako daňový věřitel, tomu nasvědčují různá ustanovení exekučního řádu (tak čl. III. úvoz. zák. k ex. řádu, § 1 čís. 13, § 120 ex. ř. a jiné). Jelikož žalobkyně v žalobě tvrdí a nabízí se dokázati, že exekuce proti manželům B-ovým byla bezúspěšná, jsou tu veškeré předpoklady § 8 odp. zák. a musilo stížnosti žalobkyně býti vyhověno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žaloba, o niž jde, jest podle obsahu a podle žalobního žádání žalobou odpůrčí podle předpisů odpůrčího řádu. Jde o otázku, zda jest vyloučen pořad práva pro odpůrčí žalobu, v níž vystupuje jako žalobce československý stát, který k jejímu odůvodnění uvádí, že mu přísluší proti dlužníku uzavřevšímu odporovatelné jednání vykonatelná pohledávka na daních. Názoru stěžovatelů, že tomu tak jest, nelze přisvědčiti. Podle § 8 (2) odp. ř. lze odpůrčí nárok uplatňovati jen pořadem práva a nesejde na tom, zda je věřitelem osoba soukromá či stát a zda pohledávka, která přísluší věřiteli proti dlužníku, jest soukromoprávní či veřejnoprávní povahy, jen když jest vykonatelná. Tvrdí-li tudíž žalobce, že mu přísluší proti žalovaným Pavlu a Marii B-ovým jako dlužníkům vykonatelná pohledávka na daních, nelze mu z důvodu, že jeho vykonatelná pohledávka jest pohledávkou na daních, odepříti pořad práva pro uplatnění jeho odpůrčího nároku, ano mu ustanovení § 8 (2) odp. ř. zaručuje pořad práva pro uplatnění takovéhoto nároku. Námitka žalovaných, že lze odpůrčího řádu použíti jen, nelze-li použíti zvláštních zákonných ustanovení, jest vzhledem k doslovu § 8 (2) odp. ř. lichou. Nemůže obstáti ani námitka, že žalobce, uplatňuje neplatnost postupní smlouvy, uplatňuje ve skutečnosti nárok věcného ručení za splatné daně, což prý se může platně státi jen před orgány finanční správy státní. Stěžovatelé přehlížejí, co jest správným obsahem žaloby. Žalobou, o niž jde, neuplatňuje žalobce proti žalovaným věcné ručení za daně předepsané dlužníku (spolužalovaným manželům B-ovým), nýbrž odporuje jí právnímu jednání, které se týká jmění dlužníkova a jest prý žalobci jako věřiteli na škodu. Rozhodnouti o tom, zda jsou tu předpoklady, které činí právní jednání odporovatelným podle odpůrčího řádu, jest však povolán, jak již bylo řečeno, jen soud. Názor zastávaný žalovanými by ve skutečnosti značil, že státu jako daňovému věřiteli nepřísluší vůbec odpůrčí nárok, což by se však neshodovalo se zákonem (§ 8 odp. ř.).

Citace:

Čís. 9619. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 217-219.