=Váž. civ., 15 (1933), sv. 2 / Čís. 12728

Čís. 12728.


Došlo-li pravoplatně k úpravě výživného pro nezletilé manželské dítě rozsudkem, nelze se domáhati zproštění vyživovací povinnosti pokud se týče snížení vyživovacích příspěvků v řízení nesporném, nýbrž lze zvrátiti rozsudek přisuzující výživné opět jen rozsudkem.
(Rozh. ze dne 27. června 1933, R I 402/33.)
Manželský otec navrhl, aby byl zproštěn platiti výživné svému nezletilému dítěti, pokud se týče, by byly sníženy jeho vyživovací příspěvky. K placení výživného byl navrhovatel uznán roku 1924 povinným pravoplatným rozsudkem. Soud prvé stolice zamítl návrh otce, by byl zproštěn povinosti platiti nezletilému dítěti výživné, návrhu otcovu, by byla jeho vyživovací povinnost snížena, soud prvé stolice částečně vyhověl. Rekursní soud nevyhověl otcovu rekursu.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu zrušil usnesení obou nižších soudů i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl návrh stěžovatelův na zproštění vyživovací povinnosti pokud se týče na snížení výživného.
Důvody:
Zásadně jest rozhodovati o úpravě výživného manželského dítěte proti jeho manželskému otci, tedy i o návrhu manželského otce na zproštění jeho vyživovací povinnosti, pokud se týče na snížení výživného v řízení nesporném podle druhého odstavce § 142 obč. zák. V projednávaném případě bylo však mimořádně stanoveno výživné, které stěžovatel své nezletilé manželské dceři má platiti, pravoplatně rozsudkem okresního soudu ze dne 21. dubna 1923, pokud se týče rozsudkem krajského soudu že dne 16. června 1923 potvrzeným rozsudkem nejvyššího soudu ze dne 12. února 1924. Stěžovatel se domáhá v řízení nesporném, by byl zproštěn placení výživného uvedenými rozsudky nezletilé dceři přiznaného, pokud se týče aby výživné to bylo sníženo. Došlo-li však pravoplatně k úpravě výživného rozsudkem, nelze vzhledem na jeho procesní a materielní pravomoc zvrátiti rozsudek takový v řízení mimosporném, nýbrž může se tak státi jen ve sporu novým rozsudkem. Jest tedy ponechati stěžovateli, aby svůj nárok na zproštění vyživovací povinnosti, pokud se týče snížení výživného uplatnil sporem, řízení nesporné jest vyloučeno, a bylo proto obě usnesení nižších soudů i s předchozím řízením zrušiti jako zmatečná podle §§ 46 (2), 41 (4) a 41 (2) d) zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.
Citace:
Čís. 12728. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 43-44.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).