Dr. J. Drbohlav:

Činnost Mezinárodní organisace práce v r. 1928.

Vývoj činnosti Mezinárodní organisace práce v r. 1928 je charakterisován některými novými prvky. Jsou to hlavně: zrychlení tempa ratifikací, upevnění přezkoumávání praktického provádění přijatých úmluv, řešení otázky revise úmluv a rušné debaty o revisi washingtonské úmluvy o osmihodinné době pracovní, prozatím s dobrým výsledkem, rozvoj činnosti M. O. P. pro soukromé úřednictvo a duševní pracovníky, rozvoj styků s dálnými zeměmi, a intensivní pokračování ve vědecké činnosti Mezinárodního úřadu práce, které přineslo několik nových důležitých studií z předních oborů zákonodárství a praxe.
Se stránky zákonodárné je hlavním rysem roku 1928 značné zrychlení tempa ratifikací mezinárodních úmluv o pracovních otázkách. Tím proniká mezinárodní sociální zákonodárství stále více do praxe v řadě států. Prvního ledna r. 1928 byl celkový počet ratifikací všech úmluv v jednotlivých státech 248. Před zakončením jedenáctého zasedání Mezinárodní konference práce v červnu vzrostl na 305, а k poslednímu prosinci minulého roku stoupl na 333. Vzrostl tedy za rok o 85, kdežto za rok 1927 přibylo závazných přijetí mezinárodních sociálních úmluv v jednotlivých zemích o 33, za r. 1926 o 29. Pokrok za minulý rok je tedy více než dvojnásobný. Z mezinárodních sociálních úmluv byly některé hlavní závazně přijaty již ve více než dvaceti státech. Tak úmluva o nezaměstnanosti a zprostředkování práce byla k 31. prosinci 1928 ratifikována již ve 23 zemích, úmluva o zákazu noční práce dětí v průmyslu v 21 zemích, úmluva o stejném zacházení s cizími dělníky jako s domácími při odškodňovaní za pracovní úrazy ve 20 státech atd. Také tři úmluvy z oboru pracovního práva námořního — o minimálním věku dětí pro připuštění k práci v námořnictví, v lodních topírnách, a o povinné lékařské prohlídce dětí a mladistvých zaměstnanců na lodích patří k úmluvám s tímto vysokým počtem ratifikací. — Pořadí členských států M. O. P. co do počtu ratifikací koncem prosince 1928 bylo toto: Lucembursko — všech 25 úmluv, Belgie — 19, Bulharsko — 16, Kuba — 16, Estonsko — 15, Lotyšsko — 14, Polsko — 14, Anglie 13, Maďarsko — 13, Francie — 12, Italie — 12, Jugoslavie — 12. Indie — 11, Holandsko — 11, Rumunsko — 11, Švédsko — 11, Rakousko — 10, Finsko — 10, Řecko — 10, Československo — 9, Irsko — 9, Japonsko — 9, Německo — 9, Chili — 8, Španělsko — 8, Dánsko — 7 atd.
Československo ratifikovalo na jaře r. 1928 mezinárodní úmluvu o vystěhovalecké inspekci na lodích. 15. prosince podepsal president Republiky ratifikaci dalších dvou úmluv o nemocenském pojištění, která byla zaregistrována Sekretariátem Svazu Národů 17. ledna 1929. Tím se Československo, které má nyní 11 ratifikací, znatelněji posunulo kupředu v řadě členských států M. O. P.; před tím stálo před ním co do počtu ratifikací 19, nyní 12 států. — Právní stránky ratifikací týká se studie československého úředníka Mezinárodního úřadu práce Dra Teltšíka, vydaná v prosincovém čísle Mezinárodní revue práce.
Po odhlasování textů mezinárodních sociálních úmluv je vedle jejich ratifikace dále důležito jejich provádění v praxi. Po této stránce
149 jsou zprávy o provádění ratifikovaných úmluv, které podle článku 408 mírové smlouvy musí předkládati členské státy Mezinárodnímu úřadu práce, nyní přezkoumávány zvláštní komisí znalců, kde Československo je zastoupeno prof. Quadratem z Masarykovy Akademie Práce. Tento postup, ustanovený v r. 1927, byl v r. 1928 po druhé uplatněn. Mohlo při tom býti konstatováno, že podané zprávy jsou četnější a úplnější. Příslušná komise znalců sešla se v Ženevě 5. března, a přezkoumala 175 vládních zpráv, z nichž 155 nezavdalo příčiny к poznámkám. Státy, v jejichž zprávách loni zjištěny některé mezery, podaly dodatečné vysvětlivky. Poněvadž se tedy postup, přijatý zprvu na zkoušku na dva roky, zřejmě osvědčil, rozhodlo XI. zasedání Mezinárodní konference práce, že mandát členů komise znalců má býti nadále prodloužen. Mezinárodní sociální zákonodárství vstoupilo do dalšího stadia — vzájemné kontroly, které poskytuje zúčastněným státům významnou záruku, že přijaté úmluvy nezůstávají jen na papíře, a jsou prováděny v praxi.
Třetí základní otázkou, týkající se mezinárodních sociálních úmluv, která v r. 1928 vystoupila, a byla předmětem obsáhlých debat ve Správní radě Mezinárodního úřadu práce i na Konferenci, je otázka případné revise těchto úmluv.
V debatách, které se vyvinuly o tomto předmětu, byly často spojovány dvě otázky, které jsou však rozdílné: Jednak všeobecná otázka revise úmluv, jednak specielní otázka revise úmluvy washingtonské o osmihodinné době pracovní. Co se týče prvního, všeobecného problému, je známo, že všecky úmluvy, přijaté na jednotlivých zasedáních Mezinárodní konference práce, obsahují mezi konečnými klausulemi ustanovení, že nejméně jednou za deset let má Správní rada Mezinárodního úřadu práce předložiti Mezinárodní konferenci práce zprávu o provádění úmluv v praxi v tomto období, a rozhodnouti, zda má býti dána na pořad Konference otázka jejich revise. V r. 1928 běželo nyní hlavně o to, určiti pro provedení tohoto ustanovení všeobecný revisní postup, který mírová smlouva blíže nevyznačila. V tomto oboru jsou možná dvě různá řešení, ze kterých každé mělo své zastánce. Buď je pojmová možnost postupu, jehož zahájení by znamenalo přípustnost celkové revise příslušné úmluvy, anebo může býti dána Správní radě M. ú. p. jen pravomoc navrhnouti Konferenci revisní program přesně omezený jedině na určité články v úmluvě. Stanovisko dělnické skupiny, tlumočené Jouhauxem bylo, že dělnická skupina nemá námitek proti revisi úmluv, jestliže je jejím účelem, aby byl urychlen postup ratifikací. Nemůže však přijmouti, aby při příležitosti revise byl znovu uváděn na přetřes celý obsah všech úmluv, a aby snad při tom byla některá úmluva nahražována jinou. Ředitel Mezinárodního úřadu práce Albert Thomas vyslovil se kategoricky pro jen omezený postup při revisi, neboť je těžko myslitelno, aby po desetileté konstruktivní práci byly ohroženy celé výsledky tohoto úsilí. Konečně v zasedání Správní rady M. ú. p. 25.—28. dubna byl přijat návrh belgického delegáta Mahaima, ke kterému se pak připojil i anglický vládní delegát Wolfe, aby usnadnil řešení, ježto jiné nemělo vyhlídek na úspěch. Podle přijatého návrhu má býti postup v otázce revise úmluv tento: Když Správní rada M. ú. p. má rozhodovati o otázce revise té které úmluvy, Mezinárodní úřad práce předloží Správní radě zprávu o zákonodárství a praxi ve státech, které tuto úmluvu ratifikovaly, a o zákonodárství a praxi v oboru, který je předmětem úmluvy, ve státech, které ji neratifikovaly. Správní rada určí znění zprávy o .provádění úmluvy v praxi. Prozkoumá a rozhodne, zda na denní pořad zasedání Mezinárodní konference práce má býti dána revise či změna příslušné úmluvy či ne. Rozhodne-li Správní rada, že o revisi nemá se na Konferenci jednati, Mezinárodní úřad práce prostě předloží Konferenci zprávu o provádění úmluvy. Usnese-li se správní rada dáti revisi nebo změnu úmluvy na program Konference, Mezinárodní úřad práce zmíněnou zprávu předem rozešle vládám členských států, aby se vyjádřily o bodech, které zvláště vyznačí. Čtyři měsíce po rozeslání zprávy Správní rada, přihlížejíc k odpovědím vlád, přijme konečnou redakci zprávy, a přesně ohraničí otázku nebo otázky, které dává na pořad zasedání Mezinárodní konference práce v tomto ohledu. — Zvítězilo tedy stanovisko jen omezené možnosti revise úmluv v určitých bodech. Návrh ten byl přijat jednohlasně skupinami vládní a dělnickou proti hlasům skupiny zaměstnavatelské.
Za této situace požádal anglický vládní delegát, aby diskuse otázky revise washingtonské úmluvy o osmihodinné pracovní době byla odložena do příštího zasedání Správní rady. Anglický návrh konservativní vlády na revisi této úmluvy byl po prvé podán v zasedání Správní rady začátkem února 1928 a žádal, aby Správní rada se ihned usnesla dáti otázku revise washingtonské úmluvy na pořad zasedání Mezinárodní konference práce v r. 1929. Navázal vlastně na návrh podaný v říjnovém zasedání v r. 1927 francouzským zaměstnavatelským delegátem Lambertem-Ribotem, který žádal, aby na Konferenci v r. 1929 byla zřízena zvláštní komise, jež by se zabývala otázkou revise úmluvy o osmihodinné době pracovní. Anglický návrh v únorovém zasedání Správní rady v r. 1928 narazil na odpor nejenom dělnické skupiny, ale i zástupců vládních, především těch zemí, které washingtonskou konvenci již ratifikovaly, hlavně belgického vládního delegáta Mahaima. Za této situace prohlásil francouzský zaměstnavatelský delegát Lambert Ribot, že zásada osmihodinné pracovní doby je nedotknutelná, a že se jedná jen o malé přizpůsobení jejího provádění v praksi v různých oborech, na základě desetiletých zkušeností, aby se usnadnily ratifikace washingtonské konvence všem státům. Anglický vládní delegát Betterton nato prohlásil, že odvolává svůj návrh, aby Správní rada ihned rozhodla, že dá na pořad Mezinárodní konference práce v r. 1929 otázku revise, příp. změny úmluvy o osmihodinné době pracovní. Stanovisko nepříznivé anglickému návrhu zaujal i vládní zástupce Polska, francouzská ministerská rada usnesla se 7. února postaviti se proti návrhu na revisi washingtonské úmluvy, německý ministr práce prohlásí ve sněmovně 10. února, že stanovisko anglické vlády nemůže míti vlivu na osud německého zákona o ochraně práce, založeného na principu osmihodinné pracovní doby, a ani Italie anglické stanovisko nepodporovala. Když za tohoto stavu věci byla obnovena debata o věci v květnovém zasedání Správní rady M. ú. p., rada 29. května zamítla 13 hlasy delegátů dělnictva a některých vlád proti 11 hlasům zaměstnavatelů a Anglie s dominiemi anglický návrh na zahájení revise washingtonské úmluvy o osmihodinné pracovní době. Při zasedání konference 11. června prohlásil anglický vládní delegát Wolfe, že anglická vláda nijak nemíní dotýkati se samé hlavní zásady osmihodinné pracovní doby, nýbrž žádá, aby byla přesněji definována na základě londýnské schůzky ministrů práce. V tomto případě by tedy cesta revise vedla jen k usjednocení interpretace některých ustanovení úmluvy.
Celkem tedy Správní rada Mezinárodního úřadu práce odmítla rozhodnutí o anglickém návrhu před tím, než by byla stanovena všeobecná procedura revisní, vztahující se na všecky úmluvy. Po jejím určení pak se usnesla vyzvati ředitele Mezinárodního úřadu práce, aby připravil zprávu o všech úmluvách, přijatých ve Washingtonu v r. 1919, jak má býti podána každých 10 let.
Když byla otázka takto odsunuta, zůstává klíč situace z části přece v rukou Anglie, ježto na anglické ratifikaci závisí hlavně vstoupení v život podmínečných ratifikací úmluvy o osmihodinné pracovní době v některých státech. Změnu situace v Anglii i situace všeobecné by případně mohly přinésti letošní nové volby v Anglii. Důležito je, že v r. 1928 i po podání anglického návrhu na revisi ratifikovaly úmluvu o osmihodinné pracovní době Lucembursko, Španělsko a Kuba, což znamená, že původní text úmluvy je považován za přijatelný.
S praktického hlediska klade se otázka, kdy pro úmluvy končí zmíněná desetiletá lhůta, zda počíná běžeti dnem odhlasování úmluvy, či
10 151 dnem její první ratifikace. Tato poslední eventualita se zdá správnější, se zřetelem na to·, že článek. 21. úmluvy o osmihodinné době pracovní i obdobné revisní klausule ostatních úmluv mluví o "provádění" úmluvy. Podle toho by se otázkou případné revise prvních osmi úmluv, přijatých ve Washingtoně, resp. v Janově, které vstoupily v platnost v r. 1921 měla zabývati Mezinárodní konference práce až v zasedání v r. 1931, leda že by i zde byl aplikován systém dvojí diskusse, což se nezdá nutným, poněvadž neběží o úmluvy nové.
Po stránce právnické dává problém revise úmluv podnět k delikátním otázkám, které by bylo žádoucno předem vyjasniti. Má býti revidovaná úmluva pokládána vzhledem k dosavadní za úmluvu novou, a má ji tedy po svém přijetí zrušovati ipso facto? Či mají obě úmluvy existovati vedle sebe, každá se svými ratifikacemi? V rámci tohoto článku nemůžeme se pouštěti do příslušných obsáhlých rozborů, a tak lze jen vytknouti, že zatím zdá se nejsprávnějším toto řešení: státy, které původní text úmluvy ratifikovaly, byly by vázány svými ratifikacemi i po přijetí revidovaného textu, ale měly by možnost zprostiti se závazků, plynoucích ze dřívější ratifikace, tím, že by ratifikovaly úmluvu v jejím novém textu. Mezery v textu Mírové smlouvy vyžádají si po této stránce v blízké době doplnění jurisprudencí. Přijaté řešení by napříště mělo býti pojímáno do textu úmluv.
K mezinárodním úmluvám o práci přibyla v r. 1928 úmluva o způsobech stanovení minimálních mezd, odhlasovaná na jedenáctém zasedání Mezinárodní konference práce, jehož se zúčastnilo 46 států. O tomto zasedání pojednáno v této Revui v minulém čísle, ve článku Dr. Skocha.
Správní rada Mezinárodního úřadu práce, jejíž tříletý mandát v r. 1928 vypršel, byla na konferenci znovu volena. Mimo osmi virilních států, uznaných za průmyslově nejdůležitější (Německo, Francie, Anglie, Italie, Belgie. Kanada, Japonsko, Indie), zvoleny do vládní skupiny Švédsko, Španělsko, Argentina a Polsko. Ve skupině zaměstnavatelské zvolen znovu Dr. Hodáč. který byl pak také zvolen místopředsedou Správní rady, jejímž předsedou zůstal francouzský vládní delegát Fontaine, a místopředsedou za dělnickou skupinu zvolen anglický delegát Poulton.
Správní rada zvolena ještě v počtu 24 členů, ježto změna článku 393 Mírové smlouvy, zvyšující počet členů Správní rady na 32, nevešla dosud v platnost, Aby se tak stalo, třeba je 42 ratifikací; dosud však je jich pouze 40.
Správní rada konala v r. 1928 jako obvykle 4 zasedání. První tři v únoru, dubnu a květnu-červnu konala se v Ženevě, čtvrté v říjnu ve Varšavě a v Krakově, na pozvání polské vlády. Z učiněných rozhodnutí Správní rady třeba se zmíniti především o stanovení programu obou zasedání Mezinárodní konference práce v r. 1929. Počátek prvního, všeobecného zasedání stanoven na 30. května. Denní pořad jeho obsahuje druhou diskussi o zábraně úrazům a o ochraně dělníků zaměstnaných při nakládání a vykládání zboží v přístavech proti úrazům, a první diskussi o pracovní době soukromého úřednictva. Kromě toho bude mu předložena Mezinárodním úřadem práce zpráva o nezaměstnanosti. Druhé zasedání v r. 1929, věnované specielně otázkám námořním, bude zahájeno 10. října. Má na programu otázky úpravy pracovní doby na lodích, ochrany námořníků v případě nemoci, včetně ošetření zraněných, zlepšení podmínek pobytu námořníků v přístavech, a určení v každém přímořském státe minima odborné znalosti, vyžadované od důstojníků na obchodních lodích, kteří velí hlídkám. — Z další činnosti Správní rady třeba se zmíniti o určení složení a prvního programu Komise pro zájmy duševních pracovníků, o úpravě styku Mezinárodního úřadu práce s hospodářskými orgány Svazy národů, a o stanovení rozpočtu na r. 1929, který Rada určila cifrou 8494780 švýcarských franků. Při této příležitostí francouzský dělnický zástupce Jouhaux poukázal na to, jak nepatrná jsou vydání členských států na příspěvcích pro Společnost národů a Mezinárodní
152 organisaci práce v poměru na každých 100 zlatých franků vydání z jednotlivých státních rozpočtů. (U Československa je to 0,014 zl. fr.)
V r. 1928 zasedaly také rozmanité komise M. O. P. Vedle zmíněné již komise znalců pro prozkoumávání vládních zpráv o provádění ratifikovaných úmluv v rámci vzájemné kontroly podle č. 408, která se sešla v Ženeve 5. března, zasedaly rovněž v Ženevě komité znalců pro otázky práce domorodců — od 4. do 8. prosince — a paritní komise námořní — od 23. do 26. března — aby připravily denní pořad obou zasedání Mezinárodní konference práce v r. 1929. Komise Správní rady pro jednací řád, která zasedala v Paříži 30. a 31. března, zabývala se zmíněnou již otázkou revise mezinárodních úmluv o práci. 16. dubna sešlo se v Mezinárodním úřadě práce komité znalců pro průmyslovou hygienu. Prozkoumalo otázku revise seznamu nemocí, klasifikovaných jako nemoci vznikající z výkonu povolání, připojeného k úmluvě o odškodňovaní za nemoci tyto. přijaté v r. 1925, podle které má toto odškodňovaní býti prováděno podle stejných zásad jako odškodňovaní za pracovní úrazy. Tato úmluva byla do konce ledna 1929 ratifikována 14 státy (Německem, Rakouskem, Belgií, Kubou, Finskem, Anglií. Maďarskem, Indií, Irskem. Japonskem, Lucemburskem, Holandskem, Jugoslávií a Švýcarskem). V Československu není dosud specielní zákonné úpravy otázky nemocí vznikajících z výkonů povolání. Komité usneslo se připojiti k seznamu těchto nemocí otravy fosforem, arsenikem a jeho sloučeninami, poruchy způsobené x-paprsky, radiem a hmotami radioaktivními a onemocnění kožní způsobená dehtem, minerálními oleji, parafinem a jeho sloučeninami. Znalci zabývali se také otázkou zábrany snětí slezinné a otázkou vypracování mezinárodních standardních předpisů v oboru průmyslové hygieny, kterými by byly ve hlavních rysech určeny minimální podmínky v tomto oboru, co se týče zařízení pracovních místností atd. Za tím účelem Mezinárodní úřad práce prozkoumal příslušné zákonné texty ze zemí pokročilých, aby z nich vyňal ustanovení všeobecného dosahu. — 22. května sešel se v Mezinárodním úřadě práce poradní výbor pro otázky uprchlíků. Zabýval se usazením arménských uprchlíků v Syrii a na Libanu, umístěním ruských a arménských uprchlíků ve Francii a v Jižní Americe, a právním statutem uprchlíků. V tomto posledním oboru navázala na jeho zasedání mezistátní konference, která zasedala v Mezinárodním úřadě práce od 28. do 30. května, a které se účastnilo 15 států, mezi nimi i Československo. Nově zřízená Poradní komise pro duševní pracovníky konala své první zasedání v Ženevě 22. a 23. října; zabývala se otázkami postaveni žurnalistů při změně politické linie listu, ochrany vynálezců z řad zaměstnanců, zprostředkování zaměstnání divadelním umělcům, nezaměstnanosti duševních pracovníků a konkurenční klausule ve smlouvách soukromých zaměstnanců. Po této stránce dospěla komise k závěru, že platná konkurenční klausule má se omeziti na ochranu oprávněných zájmů zaměstnavatelových proti škodě, která by mu vznikla rozhlášením výrobních tajemství a konkurencí využívající specielních znalostí získaných v jeho závodě. Složení této komise bylo určeno Správní radou M. ú. p. na jejím dubnovém zasedání, na základě přípravné schůzky jejích prvních pěti členu v Brusselu, 19.—20. prosince 1927. Podle jejích návrhů Rada rozhodla, že komise bude složena; 1. z pětičlenného předsednictva stálých členů, z nichž tři jsou zástupci Správní rady Mezinárodního úřadu práce a dva zástupci Mezinárodní komise pro intelektuelní spolupráci při Svazu národů. Toto předsednictvo má rozhodovati, které z obou organisaci (Mezinárodní organisaci práce či Komisi pro duševní spolupráci) má býti svěřeno studium a řešení otázek, jimiž se komise bude zabývati. 2. Z představitelů mezinárodních a hlavních národních organisaci duševních pracovníků, jejichž seznam vede Správní rada M. ú. p. Na dobu dvou let (1928—1929) byly tyto organisace určeny k jmenování svých zástupců do komise: Mezinárodní Konfederace duševních pracovníků (4 členy), Mezinárodní federace žurnalistů (1 člena), německé organisace duševních pracovníků
153 (1 člena), italské organisace duševních pracovníků (1 člena), a Mezinárodní organisace zaměstnavatelů (2 členy). Třetí kategorií členů komise jsou znalci, vybraní vzhledem k programu jednání komise, týkajícímu se jejich oboru. —
(Pokračování.)
154 Dr. J. Drbohlav:

Činnost Mezinárodní organisace práce v r. 1928.

(Dokončení.)
Činnost M. O. P. zákonodarného rázu i činnost některých komisí byla i v r. 1928 připravena a podporována vědeckou činností Mezinárodního úřadu práce. Tak podniknuty některé nové široce založené ankety, jako o nezaměstnaností duševních pracovníků a o pracovních podmínkách ve filmovém průmyslu. V souvislosti s XI. zasedáním Mezinárodní konference práce vydána obsáhlá zpráva o zábraně úrazům, podávající srovnávací přehled příslušných zákonodárství a statistik, činnosti institucí pro úrazovou zábranu a- některých specielních otázek, jako zábrany úrazům na železnicích při spojování vagonů, označování váhy těžkých břemen a pod. Zpráva zdůrazněním některých zajímavých prvků osvětluje důležitost mezinárodního úsilí na poli úrazové zábrany. Připomíná článek z oficielní publikace americké vlády, nazvaný "105 mrtvých a 9000 raněných", který by ve veřejném mínění, jinak již téměř nevšímavě zvyklém na drobné každodenní zprávy o pracovních úrazech, jistě vzbudil pozornost a rozruch, kdyby běželo o jedinou velikou katastrofu. V tomto případě šlo o úrazy přihodivší se za půl roku jen ve stavebním průmyslu v samotném státě Pensylvánii. V Německu bylo v r. 1925 5285 pracovních úrazů smrtelných a 652837 jiných úrazů. Ve Spojených státech severoamerických přihází se ročně 20—25 tisíc smrtelných úrazů, a celková cifra úrazů je více než stokrát vyšší. Ztráta pracovní doby tím způsobená odhaduje se tam na 40 milionů pracovních týdnů ročně, což znamená, že 800000 lidí musí pracovati celý rok, aby tyto ztráty nahradili. Za 4 léta světové války počet zraněných anglických vojáků byl 1693262, kdežto za čtyři mírová léta 1920—1924 utrpělo na bojišti práce v Anglii zranění 2385766 dělníků. Z těchto číslic je zřejmá důležitost úrazové zábrany. Zpráva M. ú. p. však také dokládá, že úsilí rozvinuté na tomto poli může vésti к velmi příznivým výsledkům. Mnoho závodů, velikých i menších, oznámilo, že během několika let podařilo se snížiti počet úrazů o polovinu až i o čtyři pětiny. Zvláště zajímavý příklad toho poskytuje z oboru velikého a nebezpečného průmyslu americký ocelářský trust, jehož číselné údaje se vztahují asi na 400000 dělníků. Za dobu 1910—1914 připadalo na 1 milion pracovních hodin 592 úrazů; v r. 1925 snížena tato číslice na 25 3. V létech 1910—1914 bylo na 1310911 dělníků 1524 smrtelných úrazů, tedy 11 6 na 10000: za léta 1925—1926 bylo zaznamenáno při 881915 zaměstnancích 529 smrtelných úrazů, tedy 6 na 10000, kdežto podle předválečného poměru bylo by jich 1.025. Činnost v oboru úrazové zábrany za 2 roky 496 lidských životů v jediném průmyslu jediného státu.1 Co bylo provedeno zde. může a má býti uskutečněno všude. Zábrana úrazům je důležitá nejen sociálně, ale i národohospodářsky. Vybíráme-li ze zprávy M. ú. p. tyto údaje, je to proto, že o mezinárodní úpravě činnosti na poli zábrany úrazům bude definitivně
262 rozhodováno na letošním zasedání Mezinárodní konference práce, že i u nás rozvířena v tom oboru důraznější akce v důsledku poříčské katastrofy, a že naše úrazové pojišťovny konají již v tom směru záslužnou činnost, na př. výchovou dělnictva k opatrnosti vydáváním názorných výstražných plakátů. V oboru úrazové zábrany musí spolupracovat! všichni tři zúčastnění činitelé: stát. náležitými zákonodárnými předpisy, podnikatelé péčí o náležitá ochranná opatření a dělnické kruhy zvýšenou výchovou k opatrnosti.
Kromě Vědecké přípravy zasedání Konference vydal Mezinárodní úřad práce v r. 1928 dvě obsáhlé studie, doplňující zprávy o otázce, řešené na předchozím zasedání Konference, totiž o nemocenském pojištění povinném i nepovinném. Důkladná studie o povinném nemocenském pojištění2 obsahuje srovnávací přehled zákonodárství a výsledků praxe, podaných na základě rozboru 350 zákonů a nařízení a 220 zpráv v 15 jazycích. Týká se hlavně okruhu pojištěnců, poskytovaných dávek, příspěvků, kontroly, soudnictví a situace cizinců. Ze 22 států, které vydaly zákony o povinném nemocenském pojištění, podrobuje · mu 12 států všecky osoby, které provozují činnost hospodářsky závislou. 7 států, mezi nimi Maďarsko. Rumunsko, Jugoslavie, Řecko a Japonsko omezuje povinné nemocenské pojištění jen na zaměstnance průmyslu a obchodu, nikoliv zemědělství. Úplné a povinné nemocenské pojištění je vedle Československa v Německu, Rakousku, Polsku, Norsku, Bulharsku, Rusku a Chili.
Druhá studie o nepovinném nemocenském pojištění3 podává po všeobecném úvodu přehled stavu nemocenského pojištění nepovinného v Argentině, Australii, Belgii, Kanadě, Dánsku, Švédsku, Španělsku, Finsku, Francii, Anglii, Irsku, Indii, Italii, na Novém Zélandě, v Holandsku, ve Švýcarsku, v Jihoafrické Unii a v Uruguayi.
Ve spolupráci se zdravotní sekcí Sekretariátu Svazu Národů zabýval se Mezinárodní úřad práce možnostmi spolupráce mezi institucemi sociálního pojištění a institucemi sociální hygieny. Z tohoto oboru uveřejnil v r. 1928 studii o dávkách německého nemocenského pojištění s hlediska sociálního zdravotnictví.4
Důležitá a zajímavá je studie o uplatnění zásady osmihodinné pracovní doby v praxi v průmyslu jednotlivých evropských států,5 kterou M. ú. p. v několika pokračováních uveřejnil v Mezinárodní revui práče. V 21 evropských zemích existuje všeobecná zákonná úprava pracovní doby, zatím co v šesti státech, totiž v Anglii, Irsku, Dánsku, Estonsku, Lucembursku a Švýcarsku, je pracovní doba zákonem upravena pouze v i některých průmyslových oborech. Ale vezmeme-li v úvahu i úpravu pracovní doby kolektivními smlouvami, vidíme, že úprava pracovní doby schází jen ve dvou evropských státech, kde průmysl má jen druhořadou důležitost, totiž v Maďarsku a Turecku, a v jednom státě, kde průmyslu téměř není, totiž v Albanii. Téměř všechna zákonodárství i kolektivní smlouvy stanoví pracovní dobu na 48 hodin týdně, nebo i méně. Výjimku tvoří jen některé zvláštní práce. V mnoha zemích se provádí tak: zv. anglický týden, ponechávající sobotní odpoledne volné. Rozdělení pracovní doby na delší časový rámec než týden se provádí ve více zemích. Co se týče závodů s nepřetržitým provozem, mají v nich některé státy pracovní dobu 56hodinnou. Ale jiné, jako Holandsko. Italie, Norsko a částečně i Francie podržely i v tomto případě 48hodinovou pracovní dobu. Náhrada ztracených pracovních hodin z určitě vytčených důvodů při-
263 pouští se v zákonodárství německém, rakouském, francouzském, italském, španělském a švýcarském. Rozsah přípustných prací přípravných a doplňovacích je v různých zemích odlišný, ale zpravidla nepřesahuje dobu dvou hodin týdně. Podle zákonodárství většiny států mají se hodiny práce přes čas platiti vyšší sazbou, která kolísá pravidelně mezi 25—50%.
Mezinárodní úřad práce v r. 1928 rovněž publikoval výsledky ankety o pracovních a životních podmínkách žurnalistů,6 která probírá hlavně obsah služebních smluv novinářů, stav zaměstnanosti a instituce sociální péče. Práci tuto vynutil si rychlý a veliký rozvoj žurnalistiky v poslední době. V Německu vychází 3812 deníků a 4309 týdeníků,, ve Spojených státech 2400 deníků a 14800 týdeníků; náklad deníků stoupl ze 287 milionů v r. 1914 na 35,7 milionů v r. 1923. V samotné Paříži vychází 100 deníků, ze kterých několik má náklad přes půl milionu, v Anglii 2.400 deníků, z nichž jeden má přes milion výtisků. V Československu vychází 2000 časopisů, z nichž 710 v Praze. V několika letech pronikly do žurnalismu průmyslové methody, jevící se na př. velikým rozvojem inserce, za kterou ve Spojených státech v r. 1925 přijato 750 milionů dolarů. Tento rozmach průmyslových method v žurnalistice měl pro novináře důsledky materielní i mravní, které studie rozebírá podle odpovědí žurnalistických organisací. Otázky z tohoto oboru, schopné mezinárodního řešení, přicházejí na pořad jednání Komise pro zájmy duševních pracovníků při M. ú. p.
Důležitým doplňkem mezinárodní Sbírky zákonů sociálně-politického rázu ze všech zemí je Mezinárodní sbírka soudních rozhodnutí z hlavních států v otázkách pracovního poměru.7 V r. 1928 vydán jí další svazek s rozšířeným obsahem.
Studie o stavu odborové svobody v rozmanitých zemích8 vydán třetí svazek, zabývající se i stavem věci v Československu. Každá z těchto monografií podává přehled zákonodárné úpravy odborového hnutí, soudní a správní praxe, a situace odborových organisací.
V oboru bytové otázky uveřejněna studie o methodách bytové statistiky.9 V tomto oboru je totiž důležito sjednocení statistických method, aby každá země mohla těžiti ze zkušeností získaných v ostatních státech. Studie je založena na dokumentaci z řady velkých měst, mezi nimi i z Prahy.
Důležitá otázka zákonné úpravy vystěhovalectví v jednotlivých zemích probrána byla dále ve druhém svazku, obsahujícím srovnávací přehled zákonodárství o přistěhovalectví10 na 160 různých územích, kdežto první svazek týkal se zákonné úpravy vystěhovalectví. Podán tu přehled opatření dopravních, zprostředkování práce přistěhovalcům a jejich ochrany.
M. ú. p. vydal také v r. 1928 výsledky své ankety o mzdách a pracovní době v uhelných dolech11 a pokračuje v ní dále, rozšířiv ji i na ostatní pracovní podmínky v dolech; zdravotnictví, bezpečnost, nezaměstnanost atd. Studie ta je sociálním příspěvkem k mezinárodnímu řešení uhelné otázky.
264 Úřad podnikl a vydal srovnávací studii o služebních podmínkách bankovního úřednictva, a dále o zprostředkování engagement divadelním umělcům.
Z obzoru zemědělství uveřejněna studie o zastoupení a organisováni zemědělského dělnictva,12 která podává rozbor jeho zastoupení v M. O. P., definice pojmu "zemědělský zaměstnanec", rozbor situace drobných zemědělců a zemědělských zaměstnanců, jejich roztřídění a rozbor organisací zemědělského dělnictva v některých zemích. — M. ú. p. také dokončuje dvě studie, o jejichž vypracování ho požádal Smíšený výbor, zprostředkující jeho součinnost s Mezinárodním zemědělským ústavem v Římě. První z nich týká se zemědělského vyučování, druhá zemědělského družstevnictví. Krom toho věnuje Úřad pozornost pracovním smlouvám v zemědělství a racionalisaci v zemědělství, i jejím důsledkům na zemědělskou práci. Připravuje se také studie o důsledcích racionalisace v průmyslu na pracovní podmínky zaměstnanců, srovnávací studie o sociálních nákladech v hlavních evropských průmyslových zemích, a nové přepracování díla o pracovních podmínkách v sovětském Rusku. V tomto ohledu disponuje M. ú. p. přímými ruskými dokumenty a statistikami. Třebaže totiž sověty oficielně zamítají Mezinárodní organisaci práce jako zřízení reformistické, jsou neoficielní styky dobré a čilé, a je organisována pravidelná výměna publikací.
Příprava letošních dvou zasedání Mezinárodní konference práce vyžadovala důkladné informační, dokumentární a vědecké přípravy o otázkách programu. XII. zasedání Konference, které bude zahájeno 30. května, bude se zabývati definitivním rozhodováním o otázkách zábrany úrazům, označování váhy těžkých břemen, ochrany dělníků zaměstnaných nakládáním a vykládáním zboží z lodí proti úrazům, a v prvním čtení úpravou nucené práce domorodců v koloniích a úpravou pracovní doby soukromého úřednictva. Krom toho bude mu předložena všeobecná zpráva o stavu nezaměstnanosti. V říjnu bude následovati další zasedání, věnované pracovním otázkám v námořnictví (pracovní doba na lodích, ochranná opatření ve prospěch námořníků v případě nemoci, zlepšení podmínek pobytu námořníků v přístavech, odborná kvalifikace důstojníků obchodního loďstva).
Ze studií M. ú. p. vydaných v r. 1928 vzbudily u nás zvláště pozornost práce o povinném nemocenském pojištěni, která byla objednána řadou našich nemocenských pojišťoven, studie o služebních podmínkách bankovního úřednictví, která byla v pokračováních celá reprodukována v jeho odborném tisku, dílo o mzdách a pracovních podmínkách v dolech, ze kterého uveřejněn výtah v odborových listech hornických, a studie o pracovních a životních podmínkách žurnalistů. V originále studie M. ú. p. vyšly francouzský a anglicky, a většinou i německy.
Vědecké činnosti M. ú. p. slouží také za pomůcku služba informační a dokumentační. M. ú. p. dostává nyní pravidelně ze všech zemí světa 3500 deníků a časopisů, to jest o 500 více než v roce předchozím. Knihovna jeho vzrostla v r. 1928 o 29000 nových prací, a dosáhla 230000 svazků.
Celá tato dokumentace přispívá i k rozvoji důležitosti Mezinárodního úřadu práce jako světového střediska informačního ve všech oborech sociální politiky. Svědčí o tom i vzrůstající počet žádostí o informace, kterých bylo v r. 1927 920, proti 180 v r. 1922. Z nich 146 pocházelo od vlád, 36 od organisací zaměstnavatelských, 185 od odborových organisací zaměstnaneckých a 553 od jiných organisací a od jednotlivců. Z nich 187 týkalo se pracovních podmínek, pracovní doby, mezd atd., 110 zdravotnictví a pracovní bezpečnosti, 80 sociálního pojištění, atd. Při přípravě návrhů zákonů sociálního rázu obracejí se často ministerstva různých zemí na M. ú. p. za účelem informací o podobných zákonodárných opatřeních
265 v jiných státech. Mezinárodní organisace práce má tak význam centrály stálé výměny myšlenek a zkušeností.
Styky M. ú. p. s velkými organisacemi zaměstnavatelskými a zaměstnaneckými se i v r. 1928 dále rozvíjely. Organisace úřednické projevily uspokojení nad tím, že otázka úpravy pracovní doby soukromého úřednictva byla dána na pořad Mezinárodní konference práce v r. 1929, i nad zahájením činnosti Komise pro zájmy duševních pracovníků.
Co se týče států, zůstal počet členských zemí Mezinárodní organisace práce v r. 1928 nezměněn (55). Brasilie, ač se již neúčastní prací Svazu Národů, zůstala nadále členem M. O. P. Styk s Polskem byl upevněn u příležitosti zasedání Správní rady M. ú. p. v říjnu 1928 ve Varšavě a Krakově, na pozvání polské vlády. Při cestách ředitele Alberta Thomase do Italie a do Španělska objevilo se znovu, jak osobní intervence jsou prospěšný pro uspíšení ratifikací mezinárodních sociálních úmluv, což se projevilo několika nedávnými ratifikacemi španělskými. I styk s dálnými zememi v r. 1928 byl rozvinut, aby byly těsněji připoutány k Mezinárodní organisaci práce a zdůrazněn její světový ráz. V Indii, v Delhi, zřízena zastupitelstva korespondenční kancelář M. ú. p. Po cestě místoředitelově do Jižní Afriky v zimě 1927, která souvisela i s připravovaným řešením otázky nucené práce domorodců v koloniích na letošním zasedání Konference, uskutečněna velká cesta ředitele Alberta Thomase na Dálný Východ.
Místoředitel M. ú. p. H. B. Butler navštívil loni v létě i Československo, u příležitosti jubilea Ústředního svazu čsl. průmyslníků: podobně učinilo několik významných funkcionářů M. ú. p. u příležitosti mezinárodních kongresů, studijních cest a přednášek v Sociálním ústavě. Československu věnoval M. ú. p. nadále patřičnou pozornost ve svých periodických publikacích.
266

La prévention des accidents, Genève 1928, str. 312, šv. fr. 7,50.
L'Assurance-maladie obligatoire, Genève 1928, str. 863, šv. fr. 15.
L’Assurance-maladie libre, Genève 1928, str. 504, šv. fr. 10·—.
Les prestations de l'assurance-maladie allemande du point de vue de l'hygiène sociale. Genève 1928, str. 220, šv. fr. 5—.
La règlementation de la durée du travail dans l'industrie en Europe, Revue internationale du travail. Vol. XVIII, No. 1, 2, 3.
Les conditions de travail et de vie des journalistes, Genève 1928, str. 220, šv. fr. 5,—.
La Liberté syndicale. Vol. III., Genève 1928, str. 461, šv. fr. 6,25.
Recueil international de jurisprudence du travail, Genève 1928, šv. fr. 10,—.
Les méthodes de la statistique de l'habitation, Genève 1928, str. 132, šv. fr. 2—.
Les législations sur l'immigration, Genève 1928, str. 495,šv. fr. 9,—.
Les salaires et la durée du travail dans les mines de charbon, Genève 1928, str. 300, šv. fr. 7,50.
Représentation et organisation des travailleurs agricoles, Genève 1928, str. 232, šv. fr. 3 50.

Citace:

č. 8892. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 555-556.