Odchyluje-li se písemný rozsudek od rozsudku skutečně prohlášeného, je to patrnou nesprávností, která podle § 419 c. ř. s. se může opraviti i když pro to není v přednesu stran žádné opory.

Žalobce žádal, aby bylo uznáno, že žalovaní jsou povinni zaplatiti mu jeho pohledávku rukou společnou a nedílnou.
Žádosti bylo vyhověno, do písemného vyhotovení rozsudku se však výrok, že platební povinnost žalovaných je solidární, nedostal.
Procesní soud usnesl se proto, že se to podle § 419 c. ř. s. opravuje.
Rekursní soud toto usnesení zrušil.
Nejvyšší soud je obnovil.
Důvody:
Dovolací rekurs je důvodný.
Porovná-li se ustanovení § 416, 2. odst. c. ř. s., podle kterého je soud vázán na své rozhodnutí, jakmile jest prohlášeno, nebo když ve případnosti § 415 c. ř. s. jest odevzdáno písemně k vyhotovení, s ustanovením § 419.1.v2, odst. 2. věty c. ř. s., podle kterého oprava rozsudku má se státi z úřední moci, zejména též tenkráte, když vyhotovení rozsudku se nesrovnává s rozhodnutím od soudu vyneseným, jest uznati, že »patrnou nesprávností« v § 419-1, odst. 1 věta c. ř. s. míněnou sluší rozuměti každou nesprávnost, která spočívá také v nesouhlasu toho, co soud podle § 414-1 odst. c. ř. s. vynesl a prohlásil a nač už je podle § 416-2 odst. c. ř. s. vázán, s tím, co pojal do písemného vyhotovení zákonitě prohlášeného rozsudku (§ 414-3 odst. c. ř. s.)
Žalobním žádáním domáhali se žalobci odsouzení žalovaných k žalobnímu plnění rukou společnou a nedílnou. Podle protokolárního zápisu obsaženého na 1 č. 11 soud prvé stolice svým rozsudkem žalobnímu žádání vyhověl úplně. Vloudila-li se do rozsudku soudu 1. stolice v jeho vyhotovení nesprávnost toho způsobu, že ve vyhotovení tom nejsou pojata slova »rukou společnou a nedílnou«, tedy odporuje písemné vyhotovení rozsudku ústně vyhlášenému rozsudku a jde tím o patrnou nesprávnost, která podle § 419-1 odst. c. ř. s. nejen na návrh, nýbrž i z úřední moci musí býti opravena, což je podle § 419-3 odst. c. ř. s. přípustno i ve vyšší instanci.
Bylo tedy důvodnému dovolacímu rekursu vyhověti a změnou naříkaného usnesení rekursního soudu obnoviti správné a zákonité usnesení soudu prvé stolice.
Výrok, o útratách opírá se o ustanovení §§ 41 a 50 c. ř. s.
Rozh. nejv. soudu ze dne 23. května 1929, č. j. R II 176/29.
Karel Jelínek.

Citace:

JKT.. Hospodářský parlament a podobné snahy.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1930, svazek/ročník 11, číslo/sešit 9, s. 310-310.