Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís. 9699.

Za podmínek § 87 j. n. lze na tomto sudišti žalovati i právní podměty uvedené v § 75 j. n. a zástoupené finanční prokuraturou.
(Rozh. ze dne 28. února 1930, R II 45/30).
Žalobu o zaplacení odměny za práci přes čas zadal dělník proti arcibiskupství olomouckému na okresním soudě v H. K námitce místní nepříslušností soud prvé stolice žalobu odmítl. Důvody: Ježto k zastoupení žalované strany jest povolána finanční prokuratura, platí pro otázku místní příslušnosti soudu ustanovení §§ 74, 75 j. n. a předpisy nařízení veškerého ministerstva ze dne 9. března 1898 čís. 41. ř. zák., podle nichž obecné sudiště právních podmětů v tomto směru eráru na roveň postavených jest určeno sídlem oné finanční prokuratury, v jejímž obvodě se udál příběh, z něhož povstal uplatňovaný nárok. Žalovanou stranu zastupuje finanční prokuratura v Brně, protože služební smlouva, z níž se uplatňovaný nárok dovozuje, byla uzavřena v R. na Moravě. Místně příslušný je tedy okresní soud v Brně. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Žalobce uplatňuje nárok na odměnu za práci přes čas ve smyslu zákona ze dne 19. prosince 1918 čís. 91 sb. z. a n. konanou na parní pile žalované strany v R. Žalobu tuto mohl arciť žalobce podati u obecného soudu žalované strany příslušného podle sídla finanční prokuratury v Brně (§§ 74 a 75 j. n.), leč soud prvé stolice, který se napadeným usnesením prohlásil nepříslušným, přehlédl, že toto sudiště není výlučným a že právní osoby, jež mají mimo obvod soudu svého bydliště doly, továrnu, obchodní závod neb jinakou provozovnu své živnosti nebo povolání, mohou býti ve sporech, jež se vztahují na jich činnost se živností neb s povoláním jich související, žalovány u soudu, v jehož obvodu jest jejich závod neb provozovna (§ 87 prvý odstavec j. n.). Protože žalovaná strana má v obvodu dovolaného soudu prvé stolice parní pilu, živnostenskou provozovnu, a tvrzený žalobní nárok vztahuje se na její činnost s provozovnou tou související, nebylo závady, by žalobce neuplatňoval svůj nárok u soudu příslušného podle § 87 prvý odstavec j. n., tedy u okresního soudu v H.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by jednal a znovu rozhodl o námitce místní nepříslušnosti.
Důvody:
V dovolacím rekursu se dovozuje, že při žalobách proti právním podmětům zastoupeným podle zákona finanční prokuraturou není pro určení místní příslušnosti soudu rozhodujícím sídlo jejich zástupčích orgánů nebo místo jejich pobočných podniků a závodů, nýbrž vždy sídlo té finanční prokuratury, která podle služební instrukce ze dne 9. března 1898 čís. 41 ř. zák. jest povolána tento právní podmět v tom kterém sporu zastupovati před soudem. Z toho se snaží finanční prokuratura vyvoditi, že sudiště závodu podle § 87 prvý odstavec j. n. není přípustné v pasivních sporech právních podmětů, které zastupuje podle § 75 druhý odstavec j. n. finanční prokuratura, a že tedy není přípustné ani v souzeném případě, kde jde o spor proti arcibiskupství olomouckému jakožto duchovnímu obročí. Ale v tom jí nelze přisvědčiti. V § 75 druhý odstavec a § 74 j. n. jest určen obecný soud řečených právních podmětů, ale to znamená podle § 65 j. n. jen, že u tohoto obecného soudu jest podati všechny žaloby, pro které není odůvodněna zvláštní příslušnost u některého jiného soudu. Obecný soud nevylučuje tedy zvláštní soud, zákonem na výběr daný, jímž jest na př. soud závodu podle § 87 j. n. Jest správné, že se obecné sudiště právních podmětů uvedených v § 75 druhý odstavec j. n. neřídí jejich sídlem, nýbrž jen sídlem příslušné finanční prokuratury, a že účelem tohoto ustanovení jest, soustřediti soudní agendu v pasivních sporech těchto právních podmětů v sídle finanční prokuratury, ale s druhé strany nelze přehlížeti, že vedle tohoto obecného sudiště připustil zákon v § 87 prvý odstavec j. n. — a to právě v zájmu žalobců zpravidla hospodářsky slabších — ještě zvláštní soud na výběr daný, u kterého lze žalovati nejen osoby fysické, nýbrž i právní podměty uvedené v § 75 j. n., mají-li mimo soudní obvod svého bydliště —- to jest mimo obvod svého obecného soudu — doly, továrnu, obchodní podnik nebo nějakou provozovnu svého obchodu nebo povolání, a jde-li o spory, které se vztahují na činnost s jejich obchodem nebo povoláním spojenou. Jsou-li tu tyto podmínky, lze žalovati i právní podměty v § 75 j. n. uvedené a finanční prokuraturou zastoupené u soudu, v jehož obvodu jest jejich závod nebo provozovna, neboť zákon nečiní v té příčině rozdílu. Ani instrukce ze dne 9. března 1898 čís. 41 ř. zák. není tomu na závadu, neboť upravuje jen příslušnost finančních prokuratur, nikoliv příslušnost soudní, která jest upravena jurisdikční normou. V souzeném případě obsah žaloby nedopouští pochybnosti o tom, že místní příslušnost dovolaného okresního soudu v H. byla žalobcem odvozována jen z ustanovení § 87 prvý odstavec j. n., totiž z toho, že žalované arcibiskupství má parní pilu v R., v obvodu tohoto okresního soudu a mimo obvod obecného soudu, určeného podle §§ 75 druhý odstavec a 74 j. n., a že žalobce na této parní pile pro žalovanou stranu pracoval, začež se domáhá zaplacení. Nezáleží na tom, že se žalobce výslovně nedovolával ustanovení § 87 prvý odstavec j. n., a nelze důvodně namítati, že žalovaná strana neměla možnosti, by k tomuto důvodu místní soudní příslušnosti zaujala stanovisko. Dovolacímu rekursu jest však dáti za pravdu v tom, že v dosavadním řízení o námitce místní nepříslušnosti soudu nebyl zjednán řádný skutkový základ pro rozhodnutí, zda má žalovaná strana skutečně v obvodu soudu prvé stolice závod nebo provozovnu svého obchodu a zda se vztahuje žalobní nárok na činnost s jejím obchodem spojenou. Přednes žalobcův k tomu o sobě nestačí, ana byla vznesena námitka místní nepříslušnosti soudu, a k výsledkům dřívějšího zrušeného řízení nelze přihlížeti, — byloť zrušeno právě proto, že v něm žalovaná strana nebyla podle zákona zastoupena. Z protokolu o ústním jednání ze dne 30. prosince 1919 nelze vůbec seznati, o jaké okolnosti opírala žalovaná strana námitku místní nepříslušnosti soudu, kterou vznesla. Soud prvé stolice prohlásil sice usnesení, že se jednání omezuje na otázku místní příslušnosti soudu, ale zároveň ihned »jednání« skončil, ačkoliv zmíněnou otázku po stránce skutkové nijak se stranami neprohrál, vycházeje patrně z mylného právního názoru, že mu k rozhodnutí o námitce žalované strany postačí o sobě již ustanovení §§ 74, 75 druhý odstavec j. n. a služební instrukce ze dne 9. března 1898 čís. 41 ř. zák. Ani rekursní soud tuto vadu nenapravil, nýbrž rozhodl o sporné otázce, ač neměl skutkových zjištění pro rozhodnutí potřebných. Nezbývá tudíž, než zrušiti usnesení obou nižších soudů a vrátiti věc prvému soudu, by o námitce místní nepříslušnosti soudu náležitě se stranami pojednal a znova rozhodl.

Citace:

Čís. 9699.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 351-353.