Č. 5304.

Administrativní řízení: * Odepření odkladného účinku opravnému prostředku proti opatření, učiněnému z veřejných ohledů, není nezákonné již proto, že opatření samo nemá v zákoně podkladu.
(Nález ze dne 19. ledna 1926 č. 1387). Věc: Odborové společenstvo hostinských a výčepníků v C. a spol. proti ministerstvu obchodu (min. m. taj. Dr. Leop. Heyrovský) stran živn.-policejní úpravy živností hostinských a výčepních a nepřiznání odkladného účinku administrativním rekursům.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týkají živnostensko policejní úpravy živností hostinských a
výčepnických, zrušují se pro nezákonnost; pokud stížnosti směřují proti nepřiznání odkladného účinku administrativním rekursům zamítají se jako bezdůvodné.
Důvody:1 Nař. rozhodnutími potvrdilo min. obch. v pořadí instančním výměry příslušných živn. úřadů I. stolice, jimiž na základě § 54, odst. 2 ž. ř., tedy ve formě živn.-polic. úpravy, bylo stanoveno, jakým způsobem a jakou měrou jest při provozování živnosti hostinské a výčepnické užívati také jazyka českého. — — — —
Adm. rekursům byl odepřen první i druhou stolicí odkladný účinek z důvodu veřejného pořádku. — — — —
Námitku vznesenou proti odepření odkladného účinku rekursům, zamítlo min. poukazujíc na veřejné zájmy, které k opatření daly podnět. — — — —
Stran odepření odkladného účinku adm. rekursům stěžujícími si korporacemi podaným, uvádějí stížnosti společenstev v podstatě, že odepřením odkladného účinku pozbývá právo rekursní společenstvům ustanovením § 116 a) živn. řádu pod č. 7 vyhrazené veškerého praktického významu. Stížnost města O. pak dovozuje, že nebylo nijakého veř. zájmu, jenž by odepření odkladného účinku v daném případě odůvodňoval.
Nss tyto námitky důvodnými neshledal, uváživ toto:
Úřední instrukce ze 17. března 1855 č. 52 ř. z. ustanovuje v § 93 v odst. 1., že opatření, která vydána byla ve veřejném zájmu, provedou se již ve lhůtě odvolací, a v odst. 2. že odkladný účinek může býti v takových případech výjimečně přiznán, když povaha věci odklad připouští a straně by neprodleným provedením vzešla škoda nenapravitelná, která by ani příznivým výsledkem rekursu nemohla býti odčiněna.
Že živn.-polic. úprava živností, opírající se o ustanovení § 54, odst. 2 ž. ř. jest, náležejíc do výkonu moci policejní, svou podstatou opatřením v zájmu veřejném, vyplývá již ze samého pojmu policie. Sluší tedy uvedené ustanovení úřední instrukce z r. 1855 vztahovati také na opatření, jímž taková úprava se provádí. Nějaká všeobecná výjimka z ustanovení toho pro odvolání, jež podávají společenstva živnostníků, používajíce práva jim v § 116 a) ž. ř. vyhrazeného, stanovena není. Že by však byly v případě, o nějž jde, dány nějaké zvláštní okolnosti, které by odůvodňovaly výjimečné přiznání odkladného účinku odvoláním stěžujících si společenstev ve smyslu odst. 2. § 93 cit. instrukce, stížnosti společenstev ani netvrdí. Pokud pak stížnost města O. snaží se dovoditi, že vydání onoho opatření a tudíž ani odepření odkladného účinku odvoláním z něho podaným veř. zájmem odůvodněno není, jest poukázati k tomu, že předpisem 1. odst. § 93 právo úřadu vydané opatření provésti již během lhůty rekursní, tedy ovšem i před vyřízením opravného prostředku, byl-li podán, jest učiněno závislým na jediné podmínce, totiž že jde o opatření, jež podle své povahy a úmyslu úřadu má za účel ochranu nějakého zájmu veřejného. Zdali tento úřadem předpokládaný veř. zájem jest také skutečně objektivně dán, a zdali zákon pro opatření k jeho ochraně vydané poskytuje dostatečnou oporu, jest pro použití onoho práva bez významu. Ježto pak, jak bylo vyloženo, živn.-polic. úprava jest již podle své povahy opatřením vydávaným ve veřejném zájmu, byl výrok úřadu, odvoláním z opatření takového odkladný účinek odpírající, předpisem odst. 1. § 93 úřední instrukce z r. 1855 odůvodněn.

Ve věci samé t. j. stran přípustnosti živn.-pol. úpravv živnosti hostinských po stránce jazykové je nález shodný s nál. Boh. 5301 adm.*)

Citace:

č. 5304. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 246-248.