=Váž. tr., 19 (1937) / Čís. 338 dis.
— Čís. 338 dis. —

Čís. 338 dis.


Advokát je povinen odepříti poslušnost klientovu příkazu, příčilo-li by se provedení příkazu jeho svědomí nebo povinnému ohledu na čest a vážnost stavu.
(Rozh. ze dne 13. listopadu 1937, Ds I 30 a 31/37.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie zamítl odvolání obviněného advokáta z nálezu kárné rady advokátní komory, jímž byl obviněný uznán vinným kárným přečinem zlehčení cti a vážnosti stavu.
Z důvodů:
Odvolání obviněného, napadajícímu kárný nález ve výroku o vině, nelze přiznati důvodnost.
Kárná rada měla právem za to, že obviněný zlehčil čest a vážnost advokátního stavu tím, že jako zástupce soukromého žalobce bez důvodu navrhl, aby odsouzenému, advokátu-kolegovi, podmíněný odklad výkonu trestu povolen nebyl, a stačí v té příčině poukázati na přiléhavé důvody napadeného nálezu, jež odvolacími vývody nejsou nijak vyvráceny, ba ani seslabeny.
Namítá-li obviněný, že jeho klient ve svém rozhořčení nad jednáním Dr. N. trval na tom, aby se proti povolení podmíněného odkladu výkonu trestu jeho jménem ohradil, že po doručení obsílky k veřejnému jednání pro krátkost času nemohl svému mandantovi plnou moc vypověděti a že se nemohl vydati v nebezpečí, aby v případě odepření splnění příkazu mohl býti činěn zodpovědným a po případě i kárně stíhám, vyvrací kárná rada správně tuto námitku, pokud vyslovuje a odůvodňuje názor, že advokát je povinen odepříti poslušnost příkazu klientovu, příčilo-li by se určité jednání, byť i k němu měl příkaz svého klienta, svědomí advokátovu nebo, jako v souzeném případě, povinnému ohledu jeho na čest a vážnost stavu. Ostatně navrhl obviněný podle protokolu o veřejném jednání, týkajícími se rozhodnutí o podmíněném odsouzení, odepření podmíněného odkladu výkonu trestu, aniž svůj návrh vůbec odůvodnil, a byla by bývala práva jeho mandanta jím zrovna tak hájena, kdyby rozhodnutí o podmíněném odkladu výkonu trestu byl úplně ponechal volnému uvažování soudu. — Čís. 339 dis. —
Námitka, že si odvolatel nebyl vědom závadnosti svého jednání, je bez významu, protože subjektivní nepoznání kárné trestnosti skutkové podstaty o sobě neomlouvá právě tak, jako neznalost trestního zákona v trestním řízení (rozh. Sb. n. s. č. 110 dis.). Bylo proto odvolání obviněného z výroku o vině jako neodůvodněné zamítnouti.
Citace:
Čís. 338 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 640-641.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).