Vyhledávání v dokumentech NPD: Všehrd, 10 (1929) - Conférence Internationale du Travell

Čís. 2675.

Předmětem podílnictví na krádeži může býti jen věc ukradená nebo zpronevěřená, třebas v podobě své změněná (zpracovaná), nikoliv však to, co bylo za ní získáno (na př. prodejem, koupí, směnou nebo jiným zpeněžením).
Peníze vybrané na ukradenou vkladní knížku jsou výtěžkem této kradené věci a jako takové nemohou býti předmětem podílnictví na krádeží.
»Opatřením odbytu« jest nejen samo hospodářské zužitkování věci (její výměna za protihodnotu), nýbrž i jakákoliv činnost, umožňující nebo usnadňující její zužitkování nebo výměnu.
(Rozh. ze dne 25. února 1927, Zm I 660/26).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hoře Kutné ze dne 20. září 1926, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podílnictví na krádeži podle §§ 185, 186 a), b) tr. z., zrušil napadený rozsudek, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podílnictví na krádeži podle §§ 185, 186 a), b) tr. zák., jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a o ní rozhodl.
Trestní rozhodnutí IX. 10 Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného uplatňuje důvody zmatku podle §u 281 čís. 5 a 9 a) tr. ř. S hlediska tohoto důvodu zmatku dovozuje stěžovatel, že rozsudečným výrokem, odsuzujícím ho pro zločin podílnictví na krádeži, byl zákon porušen pokud se týče nesprávně použit potud, že nalézací soud pokládá, mylně vykládaje zákon, vklady odcizených vkladních knížek, vybrané penízem 13000 Kč, o nichž zjišťuje, že je obžalovaný od Marie H-é tuto knížku odcizivší na sebe převedl, za věc kradenou, ač peníz ten lze pokládati pouze za výtěžek kradené věci, nikoli však za kradenou věc samu, takže nenaplňuje skutkové podstaty podílnictví na krádeži, když stěžovatel vklady z oněch knížek vybrané na sebe převedl. Stížnosti jest přisvědčiti, že předmětem zločinu podle §§ 185 a 186 tr. zák. může býti jen věc ukradená nebo zpronevěřená (třebas v podobě své změněná, na př. zpracovaná), nikoliv však to, co bylo za ni získáno, na př. prodejem, koupí, směnou nebo jiným zpeněžením, poněvadž výtěžek, získaný za věc kradenou, nelze již pokládati za »ukradenou věc«. Dlužno se stěžovatelem také v tom souhlasiti, že v souženém případě byly předmětem krádeže vkladní knížky tří peněžních ústavů (záložny, spořitelny a banky) jako nositelky pohledávek, tedy věci majetkové hodnoty, nikoliv pouhé papíry legitimační, a že tudíž předmětem podílnictví na krádeži mohou býti jen tyto vkladní knížky samy, nikoli peníze na ně vybrané, které představují výtěžek kradené věci, stejně jako kdyby byl zloděj vkladní knížky prodal. Dlužno uvážiti, že i s hlediska civilněprávního jest poměr podobný: dokud zůstane vkladní knížka v rukou podílníka na krádeži, jest možná její vindikace, udány-li známky, knížku individualisující; jakmile vklady byly vybrány a na místo knížek nastoupily peníze, není to již možno. Poněvadž o podílnictví na krádeži lze mluviti jen, vyvine-li osoba z podílnictví obviněná trestnou činnost, uvedenou v §§ 185, 186 tr. zák., vzhledem ke kradené věci (tu k vkladním knížkám samým), nikoliv vzhledem k výtěžku kradené věci (tu peněžitým částkám z knížek vybraným), dlužno připustiti, že první soud neposoudil věc správně, shledav trestnou činnost, předpokládanou v §u 185 tr. zák. v tom, že obžalovaný na sebe převedl a ukryl 13000 Kč, vybraných z dvou odcizených vkladních knížek, přehlédnuv však, že tento peníz představuje vlastně výtěžek z kradené věci, nikoliv ukradenou věc samu (rozh. čís. 1387 sb. Now.).
Než ani s tohoto právního hlediska nelze ještě přisvědčiti názoru zmateční stížnosti, že bylo obžalovaného v této příčině zúplna propustiti z obžaloby ze zločinu za vínu mu kladeného. Vždyť § 185 tr. zák. tresce nejen toho, kdo kradenou věc ukrývá nebo na sebe převádí, nýbrž také toho, do jí opatřuje odbyt (kdo ji prošantročuje). »Opatřením odbytu« dlužno rozuměti nejen samo hospodářské zužitkování věci, její výměnu za protihodnotu, nýbrž též jakoukoliv činnost, umožňující neb usnadňující zužitkování nebo výměnu ukradené věci. Napadený rozsudek uvádí v rozhodovacích důvodech obsah výpovědi spoluobžalované Marie H-é, zejména, že též udala, že obžalovaný V. jim sám dovedl k záložně, pokud se týče ke spořitelně, kde na ukradené knížky část vkladů v úhrnné částce 13000 Kč vybrala, poněvadž nevěděla, kde má peníze na tyto vkladní knížky vybrati, že před peněžními ústavy na ni čekal a že ona pak, vybravši peníze, je obžalovanému odevzdala. Soud uvádí dále, že uvěřil výpovědi spoluobžalované Marie H-é, avšak z důvodů rozsudku nevysvítá zřetelně, zda nalézací soud přijal za pravdivé také ono seznání spoluobžalované Marie H-é, poněvadž se v rozsudkových důvodech uvádí pouze, že nalézací soud nabyl přesvědčení o tom, že obžalovaný peníze na vkladní knížky Josefa V-y vybrané na sebe převedl a ukryl, a dále o tom, že mu bylo známo, že jde o knížky ukradené, aniž však zároveň zřetelně doložil, zda má za pravdivou i onu další výpověď spoluobžalované, která by podle toho, co uvedeno, mohla poukazovati na trestný skutek »prošantročení«, obžalovanému jakožto podílnictví na krádeži přičítatelný. Již pro tento nedostatek skutkových zjištění bylo rozsudek, pokud byl napaden, zrušiti a věc vrátiti prvnímu soudu, by ji v tomto objemu znovu projednal a rozhodl, aniž bylo třeba se zabývati ostatními výtkami zmateční stížnosti.

Citace:

Čís. 2675.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 163-165.