Rozsudek pro zmeškání nemůže býti vynesen, nebylo-li napřed jednáno a rozhodnuto o vznesené námitce nepříslušnosti soudu.

Z odůvodnění: Při prvém roku nařízeném o žalobě vznesla žalovaná námitku místní a předmětné nepříslušnosti.
Prvý soud nenařídil o ní odděleného projednání a ustanovil nový rok k ústnímu jednání, k němuž se žalovaná nedostavila. Při tomto roku navrhl žalobce vynesení rozsudku pro zmeškání, prvý soud vyhověl tomuto návrhu, aniž by napřed rozhodl o námitce nepříslušnosti. K odvolání žalovaného zrušil pak odv. soud rozsudek pro zmeškání a nařídil další jednání a rozhodnutí ohledně dovolací rekurentky, vyhradiv právní moc z toho důvodu, že při vynesení rozsudku první soud nejednal o námitce nepříslušnosti a řízení zůstalo kusým a protože ohledně námitky nepříslušnosti jde o případ § 442, odst. 2 c. ř. s.
§ 261 c. ř. s. nařizuje, aby o námitce nepříslušnosti bylo rozhodnuto po předcházejícím ústním jednání, ať bylo o námitce té nařízeno oddělené projednání čili nic. Zákon nerozeznává při tom také, zda se má o námitce jednati s oběma stranami nebo jen se stranou jednou z toho důvodu, že druhá strana zmeškala rok jednací. Zákon ovšem se nezmiňuje výslovně o tom, jak má soud postupovati, byla-li vznesena námitka nepříslušnosti při prvém roku a teprve při dalším jednacím roku byl navržen rozsudek pro zmeškání. Účelem námitky nepříslušnosti jest, aby žaloba byla odmítnuta bez věcného rozhodnutí sporu, takže brání věcnému rozhodnutí, pokud o ní nebylo zamítavě rozhodnuto, jsouc tak námitkou překážející sporu. Proto nelze rozhodnouti ve věci dříve nežli byla námitka nepříslušnosti zavržena, ať se tak stalo po odděleném jednání čili nic. Opomene-li soud procesní jednat a rozhodnouti napřed o námitce nepříslušnosti, nemůže jeho rozsudek obstáti, protože je možno, že námitce nepříslušnosti bude vyhověno, třeba ve stolici vyšší. Nebylo-li tedy jednáno a rozhodnuto o námitce nepříslušnosti a přesto byl vynesen rozsudek pro zmeškání ve věci samé, zůstalo řízení kusým proto, že o oné námitce jednáno nebylo, ač k projednání o ní společně s věcí hlavní byl nařízen rok.
Je ovšem pravda, že jednání o této námitce u prvého roku pouze ohlášené, ale nijakým věcným přednesem neodůvodněné, když se žalovaný nedostaví k příštímu roku nařízenému k ústnímu jednání (o věci i o námitce), může se omeziti na to, že žalobce navrhne prostě zamítnutí námitky, při čemž se odvolá na svá tvrzení v žalobě, jimiž příslušnost odůvodnil. Soud procesní pak rozhodne o příslušnosti jenom podle těchto tvrzení žalobních, protože obmeškalý žalovaný jest s dalším přednesem i ohledně námitky nepříslušnosti vyloučen. Ale to vše neodůvodňuje, aby procesní soud ponechal vznesenou námitku nepříslušnosti nepovšimnutou, nejednal o ní a bez rozhodnutí o ní rozhodl hned ve věci. Odv. s. může sice podle § 496, odst. 3 c. ř. s. sám doplniti jednání místo vracení věci prvnímu soudu za podmínek vytčených v tomto ustanovení zákona. Ale zákon má tu na mysli doplnění jednání o věci, o níž v prvé stolici bylo již jednáno a rozhodováno, ale nemá na mysli případ, že prvý soud vůbec nejednal o předmětu, o němž má rozhodovat soud odvolací (o nepříslušnosti), a o němž také žádná ze stran ani nějakého návrhu neučinila.
Nelze přisvědčiti ani názoru stěžovatelovu, že prý učinil implicite návrh na zamítnutí námitky nepříslušnosti již tím, že navrhl rozsudek pro zmeškání. V soudním řízení lze rozhodovat jen o návrzích skutečně učiněných. Také na tom nezáleží, že rok ustanovený k jednání již při prvém roku byl ustanoven také k jednání o nepříslušnosti, když o této se pak skutečně nejednalo.
Názor, že Výslovné zamítnutí námitky nepříslušnosti je nařízeno pouze pro případ, že se o ní jedná odděleně, odporuje přímo ustanovení § 239, odstavec prvý c. ř. s.
Podle toho, co uvedeno, může míti žalovaná zájem na tom, aby se o její námitce nepříslušnosti rozhodlo prvým soudem a aby se pak mohla případně proti nepříznivému jí rozhodnutí opravnými prostředky brániti.
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 10. prosince 1931, č. j. R I 858/31-1. Dr. Koutník.

Citace:

Rozsudek pro zmeškání nemůže býti vynesen, nebylo-li napřed jednáno a rozhodnuto o vznesené námitce nepříslušnosti soudu.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1932, svazek/ročník 71, číslo/sešit 7, s. 236-237.