Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 7713.

Odepřením povinnosti rozhodčích ve smyslu § 583 čís. 2 c. ř. s. jest i odepření povinnosti zvoliti si vrchního rozhodčího. Nestačí pouhé opomenutí povinnosti rozhodčích, nýbrž vyžaduje se odepření této povinnosti.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1928, R I 37/28.)
Návrh, by byla smlouva o rozhodčím prohlášena bezúčinnou, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud prohlásil smlouvu o rozhodčím za bezúčinnou. Důvody: Podle smlouvy stran o rozhodčím ze dne 9. dubna 1924 mají rozhodci zvoliti předsedu, což se shoduje s ustanovením § 580 c. ř. s., podle něhož mají rozhodci zvoliti předsedu. Rozhodci ustanovení v projednávaném případě Antonín P. a Karel D. však nezvolili si třetího rozhodčího jako předsedu, nýbrž sami dva vyhotovili rozhodčí nález, který nazvali »nález a posudek«. Že však jde o rozhodčí nález, vidno z toho, že sami jmenovaní rozhodci v tomto nálezu a posudku na konec konstatují, že doručují každému z bývalých společníků po jednom vyhotovení tohoto rozhodnutí s příslušnými přílohami doporučeným dopisem v otevřené lhůtě, jak civilní soudní řád předpisuje. Jmenovaní rozhodci ovšem jako svědci byvše slyšeni udali, že ani ústně ani písemně jim nebylo nic řečeno o tom, že mají si zvoliti třetího jako předsedu, leč to je nikterak nemůže omluviti, neboť, převzavše úřad rozhodčích, měli povinnost postarati se o to, by znali obsah smlouvy rozhodčí a podle ní se měli zaříditi a, když tak neučinili, bylo jejich věcí říditi se předpisy civilního soudního řádu, jehož neznalostí se omlouvati nemohou. Říditi se měli zejména vížícím předpisem § 580 c. ř. s. a zvoliti si třetího rozhodčího jako předsedu. Neučinivše tak, nesplnili povinnosti rozhodčího úřadu, v čemž dlužno spatřovati po rozumu § 583 čís. 2 c. ř. s. odepření převzatých povinností, ježto zákon nežádá, by rozhodčí výslovně odepřel splnění převzatých povinností. Když tomu tak, jest splněn podle § 583 čís. 2 c. ř. s. důvod pro prohlášení smlouvy o rozhodčích za bezúčinnou a právem domáhá se proto stěžovatel výroku, by rozhodčí smlouva byla prohlášena za bezúčinnou.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Stanoví-li § 583 čís. 2 c. ř. s., že smlouva o rozhodčím má býti prohlášena za bezúčinnou, odpírají-li rozhodčí plniti povinnosti převzaté přijetím úřadu, lze bez nucení přiznati, že pod povinnosti ty spadá i povinnost, zvoliti si vrchního rozhodčího, kterou jim ukládá § 580 c. ř. s. a kterou jim v projednávaném případě ukládala kromě toho i smlouva, a lze to přiznati i přes to, že případ takový kryt jest také předpisem § 595 čís. 3 c. ř. s., podle něhož rozhodčí nález jest bezúčinným, byl-li porušen zákonný nebo smluvní předpis o obsazení rozhodčího soudu nebo o jeho usnášení, a jest tedy pouze otázkou, zdali v projednávaném případě rozhodčí odepřeli zvoliti si vrchního. Tato otázka musí však býti zodpověděna záporně, když jest zjištěno, že nebyli nikým vyzváni, by povinnosti té učinili zadost. Zákon nepraví, že již pouhé opomenutí té které převzaté povinnosti má za následek bezúčinnost smlouvy, nýbrž žádá výslovně odepření, což však předpokládá, že si rozhodčí povinnosti své byli vědomi, ale že ji splniti přes to nechtěli, že tedy úmyslem jejich bylo, jednati proti povinnosti. Konaným šetřením však dostatečně vysvětleno, že tento úmysl jim v projednávaném případě přičítati nelze, že spíše byli toho mínění, že zvolení vrchního rozhodčího není jim uloženo za povinnost, nýbrž dáno pouze do jejich uvážení, k čemuž je svedla hypothetická forma smluvního předpisu, stanovícího, že obě strany jsou povinny jmenovati rozhodčího a, neshodnou-li se na jednom, tedy každá jednoho, kteří by si pak zvolili předsedu. Doložiti dlužno, že neprávníkům, jimiž byli i rozhodčí, o něž jde, může se při jich neznalosti práva zcela dobře jeviti náležitost, zvoliti si předsedu, povinností teprve tehdy, když potřeba volby nutně nastane, to jest teprv, když se nemohou dohodnouti.

Citace:

č. 7713. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 100-101.