=Právník, 72 (1933) / K výkladu § 20 úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 a k jeho provedení

Hovorna.


K výkladu § 20 úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 а k jeho
provedení.
Toto ustanovení stanoví, že »zákon ten nabude účinnosti, pokud jde o poměr ke státům utvořeným z území bývalé říše Rakousko-Uherské, dnem, kdy vstoupí v platnost mírová smlouva uzavřená s Rakouskem dne 10. IX. 1919 v St. Germain-en-Laye ...« Na základě zmocnění, daného týmž paragrafem, byl publikován onen den vyhláškou ministerstva vnitra v dohodě s ministerstvem zahraničí ze dne 20. VIII. 1920 č. 492 Sb. z. a n. Podle této vyhlášky jest to 16. červenec 1920. Nelze ovšem pochybovati, že ona vyhláška, jsouc vydána přísně v mezích zmocňovací doložky § 20, jest platná. Nicméně de lege ferenda se jeví ono opatření do jisté míry povážlivým. Ustanovení zákona nepřihlíží totiž vůbec ke smlouvě trianonské, která vstoupila v platnost teprve 26. VII. 1921. Zajisté, že v době, kdy onen zákon o státním občanství byl projednáván, bylo na místech úředních i parlamentních známo ustanovení, které trianonská smlouva bude obsahovati. Ale smlouva sama byla podepsána teprve dne 4. června 1920 a v platnost vstoupila, jak uvedeno, více než po roce. Zákon se dotýká státního občanství a domovského práva a den platnosti má dosti značný význam, zejména proto, že od toho okamžiku počínají lhůty opční, stanovené v § 4 a násl. toho zákona. Tím však, že zákon vstoupil v platnost o rok dříve, než smlouva trianonská, stanovící hranici vůči Maďarsku a dokonce necelý měsíc po podepsání této smlouvy, byly patrně mnohým postiženým nenáležitě zkráceny lhůty jim zaručené. Tento faktický nedostatek zákona jest však jistě povážlivější ve světle práva mezinárodního. Podle čl. 63 a 64 trianonské smlouvy jest zaručena jistým osobám opce do roka, resp. do 6 měsíců ode dne platnosti smlouvy. Korespondující ustanovení cit. zákona 1920/236 stanoví rovněž lhůtu roční, resp. půlroční (§ 4), ale tato lhůta počíná se dnem platnosti zákona. Podle vnitrostátního práva ony lhůty již skončily, když podle mezinárodního práva teprve počínaly. S jistých hledisek by bylo i možno dovozovati neplatnost těchto vnitrostátních norem.1
Prof. Dr. Zdeněk Peška.
  1. O té otázce jsem pojednával i ve své knize, nedávno vydané, »Národní menšiny a Československo« (str. 193). Ale nemilým nedopatřením vypadlo při konečné úpravě několik vět, což porušilo původní smysl. Tímto opravuji ono místo.
Citace:
Potulní cikáni. Slovník veřejného práva Československého, svazek III. P až Ř. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1934, s. 332-346.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).