Loterie.

L. náleží mezi odvážné smlouvy. Jsou to smlouvy, kterými se slibuje a přijímá naděje na prospěch dosud nejistý (§ 1267 o. obč. zák.). Smlouvy ty jsou úplatné nebo bezúplatné podle toho, zda se za naději na prospěch něco slibuje čili nic. Všeobecné pravidlo jest, že při smlouvě odvážné nelze použíti právního prostředku pro zkrácení přes polovinu (§ 1268 o. obč. zák.). L., jako každá odvážná smlouva, musí býti poctivá a dovolená. Poctivá jest l., jestliže událost, od které závisí výsledek, jest oběma stranám neznáma. Nesmí proto býti výsledek l. (tažební výsledek) známý na př. pořadatelstvu. Dovolená jest l., byla-li podle platných předpisů povolena. Které l. (hry) nejsou dovoleny (jsou zakázány), stanoví politické předpisy (§ 1292 o. obč. zák.) — hazardní hry. Má-li los mezi soukromými osobami za účel sázku nebo hru, platí o něm předpisy dané pro sázky a hry. Zvláštní předpis stanoví § 1274 o. obč. zák. pro státní l., jež se neposuzuje jako sázka a hra, ale podle plánů o nich pokaždé vydaných.
Pořádání l. jest výhradou státní správy (regálem) a jest proto zapotřebí — pokud ji chce někdo pořádati — povolení příslušních státních úřadů. Protože l. jsou po většině úplatné smlouvy, možno je definovati takto:
L. je státní nebo státem povolený soukromý podnik zakládající se na herním plánu, podle kterého podnikatel l. za určitý peněžní vklad (sázku) vydá sázejícímu (hráči) los (herní smlouva číslovaná podle herního plánu), kterým tento získává naději na některou z výher stanovených v herním plánu, nabude však vlastnictví určité z těchto výher, splní-li se na náhodě závislá okolnost (vylosování čísla a p.) v jeho prospěch.
Základním předpisem pro l. jest loterní patent z 13. 3. 1813, sb. pol. zák. č. 40, vydané pro země dříve rakouské. Jeho ustanovení bylo na základě nejv. rozh. z 1. 7. 1853 výnosem min. fin. z 20. 7. 1853, č. 159 rozšířeno i na Uhry, ale ve formě přehlednější a systematičtější. Do výnosu samého byly totiž pojaty jen právní předpisy, kdežto předpisy o způsobu hry byly sestaveny v ustanoveních o zařízení číselné l. loterním úřadům a jich orgánům vyhražené.
V zák. čl. XV/1868 byl uh. ministr financí zmocněn, aby dosud platné předpisy o loterním důchodku až na některé výjimky až do dalšího opatření zákonodárného v platnosti ponechal.
Podle těchto předpisů bylo dovoleno dávati do výhry zboží, skvosty a cenné věci, když k tomu bylo vymoženo úřední povolení na ředitelství loterního důchodku a byla-li složena taxa 10% z celého obnosu, který měl býti hrou sehnán. Tato loterní taxa musila býti hotově složena hned při udělení úředního povolení a kdyby něco bez tohoto úředního povolení bylo dáno do výhry nebo kdyby se jen o to prokazatelně pokus stal, tedy nejen věc, která měla býti dána, nebo byla dána do výhry, byla konfiskována a uložena i peněžitá pokuta (§ 27 loter. patentu).
Naproti tomu bylo zapověděno dávati do výhry nemovitosti bez rozdílu, jakož i vůbec byly zapověděny veškeré loterní hry, které byly spojeny s peněžními výhrami, pak hry, které by byly podniknuty buď na vlastní tahy nebo na tahy velikých státních l-í (§ 28 loter. patentu). T. zv. osudí Štěstěny a veškeré podobné podniky, kde výhry záležely v galanterním zboží, ve zlatém a stříbrném náčiní, ve skvostech nebo cenných věcech atd. a určovaly se losovními cedulkami od hráčů samotných z osudí vytaženými, byly zapověděny pod trestem konfiskace celé zásoby k výhrám určené a podléhaly peněžité pokutě (§ 29 loter. patentu).
Taktéž byla zakázána a trestná číselná loterní hra ve všech veřejných místech, dále mezi soukromými osobami, projevovala-li se ve prospěch některého držitele banku, pak hry pod jménem tombola a biribis a všechny jiné hry podobné l-i, s kterými byly spojeny neurčité, toliko na libovolném vkladu hráčovu závislé peněžní výhry. Konaly-li se takové hry veřejně, podléhaly zvýšeným pokutám (§ 30 loter. patentu). Ustanovení lot. patentu platí až dosud, pokud nebyla novějšími zákony a předpisy změněna nebo zrušena.
Pokud jde o trestnost loterních přestupků, byly později vydaným trest. důch. zákonem z r. 1835 (v XVIII. záhlaví) stanoveny bližší předpisy (§ 438 až 452).
Zvláštním rozhodnutím (HKD z r. 1840) bylo stanoveno, které hry spadají pod ustanovení § 30 loter. patentu (jsou to lotodauphin, biribis, mariandel, kuželková a kuličková hra, kolo štěstí, monaco, automaty s kostkami atd.).
Pro veškeru správu loterního důchodku bylo zřízeno nař. č. 109/1919 Sb. pro celé území Čsl. republiky ředitelství státních l-í v Praze, podřízené přímo min. financí. Vlád. nař. č. 206/1924 Sb. byly státní l. podle zákona č. 404/1922 Sb. prohlášeny za státní podnik.
Vrchní vedení tohoto podniku jest svěřeno zvláštnímu správnímu sboru státních l-í jmenovanému ministrem financí.
L. se dělí na:
1. peněžní, pokud výhry jsou výhrami vyplacenými v penězích,
2. věcné, pokud výhry se skládají z věcí, a to pouze movitých.
Právo pořádati peněžní l. vyhrazuje si státní správa pro sebe. Jako takové se vyskytují: a) l. třídní a b) státní dobročinná l.
Třídní l. byla zavedena v Uhrách již zák. čl. VII/1897 (na místo l. číselné); v zemích rak. byla zavedena zák. z 3. 1. 1913, č. 94 ř. z. ale číselná l. zrušena teprve nař. č. 189/1919 Sb. Nově jest upravena pro celou republiku třídní l. nař. 189/1919 a 418/1921 Sb.
Počátky třídní l. jest hledati v Holandsku, kde byla již v XVI. stol. zavedena a spočívá v tom, že hra se dělí na třídy (u nás 5), během kterých se vylosuje postupně v každé třídě určitý počet losů. Výhoda spočívá v tom, že hráč si může zakoupiti los toliko pro jednu třídu, a nebyl-li tažen, pokračovati ve hře za vklad jedné třídy. Koupí-li si však hráč, který dosud nehrál, los v II. až V. třídě, musí doplatiti cenu losu za všechny předešlé třídy. Losy třídní l. vydává státní správa. Každý los musí obsahovati vedle předepsaných úředních náležitostí též kontrolní razítko prodejny a snímkový podpis majitele prodejny nebo jeho zástupce, čímž se stane pravoplatným. Los má charakter legitimačního papíru.
Podkladem pro právní poměr hráče k státní správě nebo prodejně jest herní plán, jenž na přední straně obsahuje podrobný seznam počtu výher a jejich výši, které se mají v jednotlivých třídách vylosovati. Na zadní jeho straně jsou uvedeny předpisy, které jsou směrodatné pro poměr mezi státní správou a hráčem a tvoří smluvní podrobnosti, t. j. práva a povinnosti hráčů. Ustanovení tato se týkají obnovy losů, práva herního a výherního, výplaty výher, oznámení ztrát atd.).
Tahy se konají veřejně před úřední komisí k tomu účelu stanovenou a tažební výsledky se uveřejňují v úředních tažebních listinách, které jsou jediným autentickým dokladem o tahu (propadná lhůta pro výhry činí 3 měsíce a je preklusivní). Výhry vyplácejí prodejny až do částky 2000 Kč na celý los, nad to ředitelství stát. loterií v Praze bez jakékoliv srážky.
Prodej losů obstarávají jménem státní správy na základě zvláštního propůjčovacího dekretu prodejny a jim podřízené podprodejny. Kromě uvedených prodejen a podprodejen jest zakázáno a trestné, nabízeti po živnostensku třídní losy ke koupi, je prodávati nebo přechodně přenechati jiným, buď celé nebo dílce, dále jsou zakázány listiny, jimiž se přenášejí podíly na losech nebo jejich dílce do vlastnictví nebo aby byl získán nárok na výhru. Pokuta 100 až 6000 Kč. Stejná pokuta stihá prostředníka (zák. č. 94/1913 ř. z.). Poměr prodejen ke státní správě jest poměr zmocněnce. Za závazky vůči státní správě a hráčům ručí kauce prodejen. Při ztrátě losu neprovádí se soudní amortisační řízení, nýbrž místo něho jest hráč oprávněn podati oznámku ztráty v propadné lhůtě. Učiní-li tak, obdrží výhru vyplacenou za kvitanci, která zastupuje ztracený los.
Státní dobročinná l. byla zavedena cís. rozhodnutím z 28. 4. 1853. Od r. 1870 byly pořádány každoročně 2 státní dobročinné l., jejichž výtěžky se věnovaly střídavě a to jednak rak. civilní správě, jednak společné voj. a uher. civ. správě.
Správa Čsl. republiky zavedla tuto l-i a pořádala:
v r. 1919 1. l-i ve prospěch invalidů, vdov a sirotků po padlých; v r. 1920 2. l-i ve prospěch povznesení národní hygieny;
v r. 1921 3. l-i ve prospěch potřebných literátů, jejich vdov a sirotků;
v r. 1922 až 1929, 4. až 11. l-i ve prospěch dobroč. ústavů veřejné podpory hodných;
v r. 1930, 12. l-i ve prospěch uvedených ústavů a vrcholných organisací tělovýchovy.
Počet vydaných losů 1. až 6. lot. 250000; od 7. až 11. lot. 300000, 12. lot. 350000 po 5 Kč, výhry 1. až 10. lot. 360000 Kč, v 11. l-i výhry 500000 Kč, v 12. l-i 600000 Kč.
Pořádáním této l. a docilováním výtěžků ve prospěch dobročinných ústavů a tělovýchovných organisací koná státní správa část sociální péče a proto se výtěžek rozděluje po dohodě s ministerstvy sociální péče a zdravotnictví, do jejichž působnosti spadají jednotlivé spolky svou činností, jimž se má podpory dostati.
Z výher se sráží 25% poplatek (při nejmenších, po odečtení hodnoty losu).
Soukromé věcné l. povolují se spolkům a korporacím. Směrodatné jest nařízení ministerstva financí a vnitra z 14. 7. 1911 (věstník min. fin. č. 124/1911). Podle něho jsou tyto l. vylosováním na vlastní tah, při nichž výhry se skládají výhradně z věcí movitých, vyjímaje hotové peníze (k nimž se počítají i čsl. dukáty), cenné papíry a monopolní předměty. Účelem těchto l-í musí býti docílení čistého zisku (pouhá zábava nestačí). Těmto l-ím jsou na roveň postavena t. zv. osudí štěstěny, při nichž hráč po zakoupení losu si vyzvedne ihned výhru a tomboly (tombolové hry), při nichž každý los vyhrává.
Věcné l. vyžadují vždy povolení úředního, jež však se uděluje jen tehdy, když účel l. jest buď dobročinný nebo aspoň obecně prospěšný. L., jež sledují výhradně osobní účely žadatelů (na př. prodej koberce, domu, motocyklu atd.) obzvláště výdělečné zájmy (na př. slosování, jež pořádají obchodníci za účelem snazšího odbytu svých výrobků na trzích, poutích atd.) musí býti ihned odmítnuty. Povolení l. jest i tehdy odepříti, když o věrohodnosti (spolehlivosti) pořadatelů nebo o vhodnosti účelu jsou pochybnosti.
Povolené věcné l. podléhají 10% loterní taxe. Základnou pro její vyměření jest herní kapitál (násobek počtu losů a jejich ceny). Obecně prospěšné l-i může býti prominuta poloviční loterní taxa, čistě dobročinné l-i může býti zcela prominuta. Těmto l-ím se staví na roveň l. k účelům vlasteneckým, nebo když jde o kostelní (chrámové) budovy, ve prospěch hasičských sborů, okrašlovacích spolků pokud tyto slouží veřejným účelům. L. s herním kapitálem do 200 Kč nepodléhají loterní taxe. Kromě taxy musí l. zapraviti z herního kapitálu (nad 1000 Kč) poplatek podle stupnice II. Tomuto poplatku nepodléhají věcné l., jež sledují účel výhradně dobročinný.
Příslušny rozhodovati o žádostech za povolení l-í jsou:
1. okresní úřady při herním kapitálu do 2000 Kč,
2. zemské úřady při herním kapitálu do 10000 Kč,
3. ministerstvo financí ve shodě s ministerstvem vnitra při herním kapitálu nad 10000 Kč.
Vedle l-í, při nichž jest předpokladem sázka, jsou i l. bez takové sázky t. zv. reklamní, kde podnikatel poskytuje určité výhry (premie) závislé na slosování tomu, kdo něco vykoná (koupí zboží, předloží určitý počet obalů zboží, předplatí časopis, opatří si vstupenku atd.). Takové l. vyžadují povolení státních úřadů a mohou býti povoleny jen korporacím a jen k účelům dobročinným nebo obecně prospěšným. Předpokládá se ovšem, že neodporují ustanovení § 44 zák. o nekalé soutěži č. 111/27 Sb. (jednání premiová). Tyto l. nepodléhají loterní taxe, avšak vyměřuje se zvláštní dávka 50—500 Kč za úřední úkon (vlád. nař. č. 254/1926 Sb. dávkový řád K 57).
L. zábavné, pokud se vylosují předměty (vyjma peníze, hodnoty peněžní a monopolní předměty), při nichž se nepočítá s výdělkem a výhry se rozdělí mezi stejný počet majitelů losů, nepodléhají stanoveným dávkám, vyžadují však povolení politického úřadu I. instance. Zvláštní druh soukromé l. jsou premiové obchody, při nichž obchodník, aby pozvedl koupěchtivost svých zákazníků přibaluje ke zboží denní potřeby určitou část premií v penězích nebo v jiných věcech. Tyto premiové obchody jsou zakázány podle zák. ze dne 12. 12. 1923, č. 3/24 Sb. Podomní obchod s losy jest nejen podle zákona o podomním obchodě z 4. 5. 1926, č. 86 Sb., nýbrž i podle důch. předpisů zakázán.
Věcné l. pořádané na Slovensku a Podkarpatské Rusi posuzují se podle zákonů vydaných býv. Maďarskem. Soukromá l. věcná jest podle těchto předpisů vyhrazena výlučně státu a jest proto třeba k jejich pořádání povolení příslušných úřadů. Před vydáním licenční listiny musí býti zapraven 10%ní licenční poplatek z herního kapitálu. Tento poplatek může ministerstvo financí zmírniti nebo zcela prominouti. Zaplacený poplatek licenční nemůže býti straně vrácen, ani kdyby snad chystané vylosování nebylo provedeno. Současně s uvedeným poplatkem musela býti zapravena 10%ní daň z výhry, jež však zák. č. 76/1927 Sb., čl. II b, byla od 1. 1. 1927 zrušena. Dále jest třeba zapraviti poplatek podle stupnice II. z vydaných losů (vyjma dobročinné l. a losy do 4 Kč). Úhrn výher musí loterní podnik — není-li vlastníkem výher — zajistiti buď záruční listinou banky neb osob záruky schopných a složiti tuto listinu do úschovy státní správě.
Příslušné jest na Slovensku při herním kapitálu do 10000 Kč gen. finanční ředitelství v Bratislavě, pro Podk. Rus hlavní finanční ředitelství v Užhorodě, při herním kapitálu nad 10000 Kč ministerstvo financí ve shodě s ministerstvem vnitra.
Na správné provedení povolené l. dohlédá státní správa především pokud jde o přesné vyplácení výher a dále o zachovávání ostatních platných předpisů.
Překročení daného povolení (na př. větší počet losů, vyšší cena atd.) stíhá se podle trestního důchodkového zákona.
Peněžní automaty mají povahu loterních her a proto podléhají úřednímu přezkoušení se stanoviska loterně důchodkových předpisů. Pokud hra na těchto strojích spočívá převážně na zručnosti hráčově (které se nabude v poměrně krátké době), jest to hra dovolená se strany důch. předpisů. Pokud však tu nerozhoduje zručnost hráčova, nýbrž náhoda, jest hra na takovém automatu hazardní a není dovolena. Povaha stroje musí býti před jeho použitím přezkoušena úředně, případně znalci nejen co do jakosti hry (zručnost čili náhoda), ale i pokud jde o to, aby stroj byl trvale tak zařízen, aby ani pozdější změny (vlivem počasí nebo pro špatný materiál) nebyly možné. Používání nepovolených herních automatů stihá se pokutami podle trestního důchodkového zákona.
Cizozemské loterie jsou v Čsl. republice zakázány (§ 24 lot. pat.). Získání zakázaných losů takových l-í nebo vkladního lístku, jakož i veškerých jiných dokladů zakládajících nárok na účast v cizozemské hře, dále držení losů nebo jejich prodej se stihá podle trestního důchodkového zákona (§ 438). Trestu se vyhne ten, kdo takové doklady podle předpisu zničí nebo odevzdá úřadu. Zabavené doklady tohoto druhu propadají. Taktéž jest zakázáno, oznamovati, doporučovati v tiskopisech nebo veřejně jiným způsobem zapověděné losy nebo loterie, uveřejňovati jejich kursovní cenu nebo tažební výsledky.
Stavební losy (losová výpůjčka státní na podporu stavebního ruchu). Zák. č. 100/1921 Sb. o stavebním ruchu (§ 23) byla vláda zmocněna, aby opatřila pro podporu stavebního ruchu kapitál o 1 miliardě Kč losovou výpůjčkou. Prováděcím vlád. nař. (č. 165/1921 Sb.) byly stanoveny bližší předpisy o této losové půjčce. Výnosu této výpůjčky se má použíti: a) k úhradě vydání povolených na stavby obytných domů z důvodů reformy finanční správy, b) k úhradě vydání bytové péče o státní zaměstnance a c) ku poskytování podpor pro stavbu domů s malými byty.
Dlužný kapitál umoří se v 25 letech tím způsobem, že se každoročně počínajíc 1. 2. 1922 vylosuje část losů tahy umořovacími podle umořovacího plánu. Celkem bylo vydáno 2000000 losů po 500 Kč, rozděleny na 5000 serií po 400 číslech, z nichž 300 serií obsahují dílčí losy po 100 Kč (pětiny), jež jsou označeny písmeny A—E. Los se skládá z listu obligačního a listu výherního. Umoření se stane tím způsobem, že každoročně se vylosuje ve 2 tazích umořovací část losů v ceně 40 milionů Kč, a to 20 milionů Kč při každém tahu. Při každém výherním tahu vylosují se výhry, a to:
1 za 1000000. . . . . 1000000 Kč
2 po 500000. . . . . 1000000 „
10 „100000. . . . . 1000000 „
20 „ 50000. . . . . 1000000 „
50 „ 20000. . . . . 1000000 „
50 „ 10000. . . . . 1500000 „
100 „ 5000. . . . . 500000 „
200 „ 2500. . . . . 500000 „
1000 „ 1500. . . . . 1500000 „
Úhrnem 1433 výher v částce 8000000 Kč
Doručitelům losů tažených v umořovacím tahu vyplácí se jmenovitá hodnota a úroková premie 2% této hodnoty za každý rok počínaje r. 1922 až do roku tahu, rok tento v to počítaje. Výherní list si podrží majitel takto taženého losu a účastní se příštích tahů výherních.
Na losy tažené ve zvláštních tazích výherních připadne výhra podle herního plánu. Nebyl-li takový los dosud tažen v umořovacím tahu, předloží se k výplatě úplný los (obligační i výherní list), doručiteli se odebeře výherní list a ponechá se mu list obligační, jimž se účastní příštích tahů umořovacích. Byl-li však tažen v umořovacím tahu, předloží jen výherní list. V obou případech se srazí z výhry jmenovitá hodnota losu.
Umořovací a výherní tahy se konají téhož dne a to 1. února a 1. srpna každého roku. Připadne-li tento den na neděli nebo svátek, koná se tah nejbližšího všedního dne. Tahy jsou veřejné pod dohledem zvláštní komise, kterou sestaví ministerstvo financí za účasti nejvyššího účetního kontrolního úřadu podle zvláštní instrukce vydané ministerstvem financí. Výhry a jmenovité hodnoty s premiemi jsou splatné u ústřední státní pokladny v Praze. Poplatek z výher činí 25%.
Loterní zápůjčka Čsl. červeného kříže. Zák. č. 5/1920 Sb. bylo povoleno Čsl. červenému kříži, aby uzavřel bezúročnou loterní zápůjčku v nom. částce 20 milionů Kč a aby proto vydal dílčí dlužní úpisy znějící na doručitele, v nom. hodnotě nejméně 20 Kč.
Se splacením těchto dílčích úpisů smí býti spojeno slosování premií.
Literatura.
Článek „Lotto“ v Mischler-Ulbrich: „Österr. Staatswörterbuch"; Vencálek: „Finanční Universum“, VII. díl.
Bedřich Krátký.

Citace:

č. 5460. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 533-536.