Doporučení o všeobecných zásadách inspekce práce. (Schváleno V. Mezinárodní konferencí práce v Ženevě dne 29. října 1923.) Všeobecná konference Mezinárodní Orsanisace práce Společností národů, svolaná do Ženevy správní radou Mezinárodního úřadu práce, a tam se shromáždivší dne 22. října 1923 ve svém pátém zasedání, schválivší různé návrhy, sledující určení všeobecných zásad inspekce práce, otázky to obsažené na denním pořadu zasedání, a rozhodnuvši, aby tyto návrhy vyjádřeny byly ve formě doporučení, usnáší se dnes, dvacátého devátého října roku tisíc devět set dvacet tři, aby níže uvedené doporučení bylo předloženo členům Mezinárodní organisace práce k prozkoumání za tím účelem, by se mu dostalo provedení ve formě státního zákona, nebo jiným způsobem, odpovídajícím předpisům XIII. části mírové smlouvy versailleské a souhlasným částem ostatních mírových smluv: Konference uvažujíc, že mírová smlouva versailleská a ostatní mírové smlouvy prohlásily mezi methodami a zásadami zvlášť důležitými a naléhavými pro tělesné, mravní a duševní blaho zaměstnanců nutnost, aby každým státem zřízena byla inspekční služba, zahrnující i ženy, která by zabezpečovala provádění zákonův a pravidel, týkajících se ochrany zaměstnanců; uvažujíc, že resoluce, přijaté v prvním zasedání Mezinárodní konference práce, pokud jde o země podrobené zvláštním podmínkám, ukládají 79 těmto zemím nutnost vytvořiti úřady pracovní inspekce, ačli jich ještě nemají; berouc v úvahu, že nutnost zřizovati úřady pracovní inspekce stává se obzvláště naléhavou ve chvíli, kdy ratifikaci jednotlivých členských států vcházejí v účinnost mezinárodní úmluvy, vypracované v předešlých zasedáních; berouc naproti tomu v úvahu, že musí-li býti zavedení úřadů pracovní inspekce nepopiratelně doporučeno jako jeden z nejúčinnějších prostředků, zabezpečujících provádění úmluv a jiných závazků, vztahujících se k úpravě pracovních podmínek, jest naopak věcí jednoho každého z členů Organisace, jenž sám nese odpovědnost za provádění úmluv jím ratifikovaných v územích podrobených jeho suverenitě nebo pravomoci, aby stanovil podle místních podmínek kontrolní opatření, jež by mu dovolovala převzíti tuto odpovědnost; uvažujíc dále, že je v zájmu věci, má-li se umožniti jednotlivým členským státům při zřizování nebo reorganisaci jich inspekční služby využití nabytých zkušeností, aby určeny byly všeobecné zásady, podávající se z praxe, které by byly nejzpůsobilejší zabezpečiti rovnoměrné, přesné a účinné provádění úmluv a, všeobecněji řečeno, veškerých opatření, směřujících k ochraně zaměstnanců; rozhodnuvši ponechati úplně posouzení každé země otázku, jak použíti těchto všeobecných zásad pro jistá zvláštní odvětví činnosti, a inspirujíc se výlučně ze zkušeností již dlouholetých, nabytých v inspekci živnostenské, doporučuje všeobecná konference každému ze členů Mezinárodní organisace práce, aby vzal zřetel na tyto zásady a pravidla: I. Předmět inspekce práce. 1. Inspekční služba, kterou každý členský stát jest povinen organisovati podle zásad uvedených v čís. 9. článku 427 versailleské mírové smlouvy, má míti za podstatný úkol zabezpečovati provádění zákonů a pravidel, upravujících podmínky práce a ochranu zaměstnanců při výkonu jejich zaměstnání (délka pracovní doby a odpočinku; práce noční; zákaz používati určitých osob k pracem nebezpečným, nezdravým, nebo přesahujícím jejich síly; ustanovení, týkající se hygieny, bezpečnosti atd.); 2. v rozsahu možnosti a užitečnosti mohou býti svěřeny inspektorům buď vzhledem k snadnosti kontroly, neb ke zkušenostem, vyplývajícím z jejich hlavní činnosti, i úkoly vedlejší a rozličné ostatně podle zájmů, tradic a obyčejů té které země; tyto úkoly mohou jim býti přiděleny za těchto podmínek; a) Aby nemohly v ničem rušivě zasahovati do jejich hlavní činnosti, b) aby pokud možno souvisely již svým rázem se základní činností, směřující k ochraně zdraví a bezpečnosti dělníků, c) aby v ničem nezadávaly autoritě a nestrannosti inspektorů, jichž tito potřebují u zaměstnavatelů i u zaměstnanců. II. Povaha činnosti a pravomoci inspekce práce. A. Všeobecná ustanovení. 3. Inspektoři, opatření legitimací, mají zákonem zaručené právo: a) Vcházeti a podrobovati inspekci v kteroukoli hodinu denní nebo noční taková místa, o kterých mohou důvodně předpokládati, že jsou80 v nich zaměstnány osoby zákonem chráněné, a právo prohlížeti za dne místa, o kterých mohou důvodně předpokládati, že běží o podniky nebo s nimi související místností, které podléhají jejich kontrole; jest třeba, aby inspektoři, dříve než se z podniku vzdálí, uvědomili o své přítomnosti, pokud je to v dosahu možnosti, podnikatele nebo některého z jeho zástupců, b) vyslýchati beze svědků personál, stojící ve službách závodu, a za účelem úplného provedení svého úkolu požadovati informace ode všech, jichž svědectví pokládají za užitečné, a požadovati dále předložení veškerých seznamů a dokumentů, jichž vedení je předepsáno zákony, upravujícími pracovní podmínky. 4. Inspektoři práce buďtež vázáni buď přísahou, neb jakýmkoliv jiným způsobem, odpovídajícím správní praxi a obyčejům té které země, a pod trestem nebo předepsaným disciplinárním řízením, že neprozradí výrobních tajemství a vůbec pracovních pochodů, o kterých mohou nabýti vědomosti při konání svého úřadu. 5. Se zřením k organisaci správní a soudní té které země, a s výhradou instanční kontroly, která by se mohla jeviti nutnou, inspektoři mějtež právo příslušným soudům přímo oznamovati zjištěné přestupky; v zemích, kde je to slučitelno s řízením soudním, nechť protokoly (revisiní nálezy) vydané inspektory platí před soudy jako důkaz, pokud není podán protidůkaz. 6. V případech, kde by bylo třeba učiniti okamžité opatření, aby zařízení a úprava místností nebo strojů odpovídala předpisům zákonů a nařízení, inspektoři mějtež právo vydávati rozkazy (aneb tam, kde by tento postup nebyl slučitelný se správní nebo soudní organisaci té které země, obrátiti se na příslušný úřad, aby tento úřad řečený rozkaz vydal); rozkazy tyto týkají se provedení změn v zařízení místností neb strojů do určité lhůty, nutných k tomu, aby zajištěno bylo správné a přesné provádění zákonů a nařízení, vztahujících se k ochraně zdraví a bezpečnosti zaměstnanců. V zemích, kde rozkazy inspektorů mají moc výkonnou, mohou jich právní účinky býti staveny jen cestou odvolání k vyšším úřadům správním neb soudním; ale v každém případě právní ochrana, daná zaměstnavatelům proti neoprávněnému rozhodnutí nesmí nijak mařiti výkon opatření, předepsaných inspektorem, aby se předešlo hrozícímu nebezpečí patřičně prokázanému. B. Bezpečnost. 7. Je-li podstatným požadavek, aby inspekce práce byla vybavena veškerou nutnou zákonnou pravomocí, jest rovněž nutno, má-li činnost inspekce práce státi se co nejúčinnější, aby podle směrnic, jevících se v nejstarších a nejprůmyslovějších zemích, řídila se vždy více methodami nejzpůsobilejšími k zabránění úrazů a nemocí, činíc práci méně nebezpečnou, zdravější, ba i pohodlnější svým bystrým pochopením, a pak výchovou a spoluprací všech zúčastněných. Tyto prostředky pak zdají se vhodnými k urychlení tohoto vývoje ve všech zemích: a) Všechny úrazy buďtež hlášeny kompetentním úřadům a jeden z hlavních úkolů inspektorů práce budiž, aby zjišťovali příčiny úrazů, zvláště v případech vážných nebo často se opakujících za tím účelem, aby stanoveny byly prostředky způsobilé k zamezení jich opakování; b) inspektoři mají udíleti šéfům podniků informace a rady, týkající se zavedení vzorných opatření bezpečnostních a hygienických; c) inspektoři mají povzbuzovati spolupráci zaměstnavatelů, jich vedoucího personálu a zaměstnanců, za účelem probouzení osobního smyslu681 pro opatrnost, zavedení bezpečnostních opatření a zdokonalení ochranných zařízení; d) inspektoři mají se účastniti činnosti, směřující k zdokonalení a zlepšení hygienických a bezpečnostních opatření, buď stálým studiem technických method vnitřního zařízení závodů, buď zvláštními šetřeními o problémech hygieny a bezpečnosti, neb i jiným způsobem; e) ve státech, které dávají přednost zvláštní organisaci úrazového pojištění a ochrany proti úrazům při práci, zcela neodvislé od inspekce práce, úředníci této organisace mají se říditi svrchu uvedenými zásadami. III. Organisace inspekce práce. A. Organisace personálu. 8. Mají-li inspektoři býti pokud možno v nejužším spojení s podniky, které jsou podrobeny jejich inspekci, jakož i se zaměstnavateli a zaměstnanci, a mají-li pokud možno největší část své služební doby věnovati skutečné návštěvě podniků, jest žádoucno, aby bydlili v průmyslových obvodech, pokud to poměry kraje dovolují. 9. Ve státech, které jsou rozděleny na inspekční obvody, je žádoucno za účelem zajištění jednotného provádění zákonů v různých obvodech a získání nejlepších výsledků inspekce, aby inspektoři práce byli podřízení jednotnému dozoru vrchního inspektora výtečně kvalifikovaného a s dlouholetými zkušenostmi. Je-li ve státě důležitost průmyslu taková, že vyžaduje jmenování více vrchních inspektorů, mají se vrchní inspektoři občas scházeti a projednávati otázky, vyskytnuvší se v obvodech podřízených jejich dozoru, zejména pokud jde o provádění zákonů a zlepšení pracovních podmínek. 10. Inspekce budiž podřízena přímému a výlučnému dozoru jednoho ústředního státního úřadu; nesmí býti podřízena dozoru místních úřadů, aniž jakkoliv býti od nich odvislá při vykonávání své činnosti. 11. Vzhledem k obtížnosti vědeckých a technických otázek, plynoucích ze stavu moderního průmyslu, pokud jde o používání nebezpečných surovin, zviřování prachu a unikání škodlivých plynů, používání elektrického proudu atd., jest věcí zásadní důležitosti, aby odborníci, zkušení zvláště v oboru lékařství, mechaniky, elektřiny neb jiném oboru, byli používáni státem k jednání o těchto problémech. 12. V souhlase se zásadou, obsaženou v článku 427 mírové smlouvy, mají býti připuštěny k inspekcí ženy právě tak jako muži. Je-li zřejmé, že pro některé obory a některé práce jest vhodnější svěřiti inspekci mužům a pro jiné spíše ženám, mají inspektorky zásadně býti vybaveny stejnou pravomocí, vykonávati tytéž funkce a míti co do úřední moci totéž postavení jako inspektoři, s výhradou, že mají potřebný výcvik a zkušenosti; mají též míti stejná práva na postup. B. Kvalifikace a výchova inspektorů. 13. Vzhledem k složitosti moderního průmyslu a rázu správních funkcí, jež inspektoři mají vykonávati při dozoru na provádění zákonů, a vzhledem ke vztahům, které mají udržovati se zaměstnavateli a zaměstnanci, s organisacemi zaměstnavatelů i zaměstnanců, s úřady místními i soudními, jest zásadním požadavkem, aby byli vybaveni prohloubenými znalostmi jak technickými, tak i vysokou úrovní všeobecného vzdělání, a aby svými schopnostmi a mravní jakkostí byli schopní získati důvěry všech.82 . Inspekční personál má býti zařaděn v pevném statutu a nebýti odvislým od změny vlád. Aby byli prosti všech vnějších vlivů, mají inspektoři míti postavení slušně honorované. Nesmí míti žádného účastenství v podnicích, které jsou podřízeny jejich dozoru. 15. Inspektoři před svým definitivním jmenováním musí se podrobiti období zkušební praxe, určené k vyzkoušení jejich kvalit а k výcviku v jejich funkcích; k jejich definitivnímu jmenování může dojíti na konci období praxe jen tehdy, prokáží-li schopnosti potřebné pro úřad inspektora. 16. Je-li stát rozdělen na více inspekčních obvodů a zvláště je-li průmysl státu rozličný, jest žádoucno, aby inspektoři zvláště během prvních služebních let byli překládáni z jednoho obvodu do druhého v intervalech přiměřených, aby si osvojili souhrn zkušeností, potřebných pro inspekční službu. C. Způsob a methody inspekce. 17. Předpokládaje, že v státní inspekční službě návštěvy každého podniku inspektorem jsou nutně od sebe více méně vzdáleny, jest nutno: a) Aby majitelé podniků nebo jejich zástupci byli podle bezpodmínečně závazné zásady pokládáni odpovědnými za dodržování zákonných ochranných předpisů a aby mohli býti stiháni bez předchozího upozornění v případě překročení zákona nebo hrubé nedbalosti v jeho dodržování. Tato zásada nepřichází k platnosti ve zvláštních případech, ve kterých zákon předpisuje, že inspektor musí napřed upozorniti, aby určitá opatření byla vykonána. b) Zpravidla návštěvy inspektorů buďtež konány bez předběžného oznámení podnikatelům.Jest žádoucno, aby stát určil vhodná opatření zabezpečující, že zaměstnavatelé nebo jejich zástupci a zaměstnanci znají zákonné předpisy a opatření, nutná k ochraně zdraví a bezpečnosti zaměstnanců, na příklad povinností uloženou zaměstnavateli, aby vyvěsili v podniků výtah z příslušných zákonných předpisů. 18. Vzhledem k různostem mezi jednotlivými závody, co do rozlohy a důležitosti, а k nesnázím, které mohou vyplývati z toho, že podniky jsou někdy roztroušeny po krajích rázu zemědělského, je žádoucno aby každý závod byl navštíven inspektorem nejméně jednou do roka za účelem všeobecné inspekce, bez ohledu na zvláštní návštěvy, které mohou se státi nutnými následkem úrazů, stížností, nebo z jiných důvodů. Jest rovněž žádoucno, aby význačnější podniky a pak takové, v nichž bezpečnostní a zdravotní zařízení neuspokojují, jakož i podniky, v nichž jsou prováděny práce nezdravé a nebezpečné, byly prohlíženy mnohem častěji. Pakliže byly objeveny v podniku vážné nepravidelnosti, je žádoucno, aby podnik tento byl v brzké době znovu navštíven inspektorem za účelem zjištění, stala-li se náprava. D. Spolupráce zaměstnavatelů a zaměstnanců. 19. Zásadním požadavkem jest, aby zaměstnancům a jich zástupcům bylo všemožně usnadněno svobodně inspektorům oznamovati každou závadu nebo porušení zákona, které se stalo v závodě, v němž jsou zaměstnání; aby dále inspektor pokud možno rychle zahájil šetření o předmětu stížnosti tohoto druhu; aby konečně inspektor považoval takovouto stížnost za naprosto důvěrnou, a nijakým způsobem se nenaznačilo zaměstnavateli nebo jeho zástupcům, že k inspekční návštěvě došlo v důsledku stížností.83 . Aby se zajistila úplná spolupráce zaměstnavatelů se zaměstnanci a navzájem i jejich organisací, a aby se zlepšily podmínky, týkající se ochrany zdraví a bezpečnosti zaměstnanců, jest záhodno, aby inspekce práce občas vyslechla zástupce organisací zaměstnavatelských a zaměstnaneckých o nejvhodnějších opatřeních v tomto směru. VI. Zprávy inspektorů. 21. Periodické zprávy o výsledcích a činnosti inspekční služby mají býti předkládány inspektory práce podle určitého rozvrhu centrálnímu úřadu a tento úřad má podávati celkový přehled všech zpráv, inspektory podaných, v roční zprávě, uveřejněné pokud možno nejdříve, v každém případě však ve lhůtě jednoho roku od konce roku, k němuž se vztahuje; rok určený pro všechny tyto zprávy má počínati jednotně prvním lednem. 22. Tato celková roční zpráva má obsahovati seznam zákonů a předpisů, týkajících se úpravy pracovních podmínek, vyhlášených během roku, k němuž se vztahuje. 23. V této roční zprávě mají býti rovněž uveřejněny statistické přehledy, nutné k úplné informaci o organisaci a činnosti inspekční služby, jakož i o dosažených výsledcích. Informace tyto mají pojednávati pokud možno: a) o organisaci a složení personálu inspekční služby; b) o počtu závodů podrobených uvedeným zákonům a předpisům, roztříděných dle průmyslových skupin, s označením počtu zaměstnaných dělníků (mužů, žen, mladistvých, dětí); c) o počtu vykonaných inspekčních návštěv v každém jednotlivém odvětví podniků, s označením počtu dělnictva zaměstnaného v závodech, v nichž byla provedena inspekce (rozumí se onen počet, který byl zjištěn za první návštěvy v roce), a o počtu závodů, v nichž byla inspekce provedena během roku více než jedenkráte; d) o počtu a povaze přestupků zákonův a předpisů, hlášených příslušným úřadům, a o počtu a povaze odsouzení, vynesených příslušnými úřady; e) o počtu, povaze a příčině úrazů a nemocí z povolání, které byly předmětem hlášení, a to pro každé odvětví závodů zvlášť.Vedle této rekomandace přijala V. Mezinárodní konference práce ještě tuto resoluci: »Konference žádá Mezinárodní úřad práce, aby každoročně vydával, na základě výročních zpráv inspekcí práce v různých zemích, obecnou zprávu, shrnující výsledky dosažené souhrnem států, a aby se snažil uskutečniti co možná největší jednotnost ve vypracování zpráv různých zemí, zejména pokud se týče sestavení statistických tabulek, čímž by se umožnilo přesné srovnávání.« Přeložil dr. J. Skoch.