Vyhledávání v dokumentech NPD: Slovník veřejného práva československého, sv. 5

Čís. 7981.

Zákon o osmihodinné pracovní době ze dne 19. prosince 1918, čís. 91 sb. z. a n., nevztahuje se na toho, kdo jako důlní zastával místo dohlížitelské vyžadující zaměstnavatelovy důvěry.
(Rozh. ze dne 20. dubna 1928, Rv I 1128/27.)
Žalobce, bývalý důlní žalované společnosti, domáhal se na žalované společnosti zaplacení odměny za práci přes čas a za práci nedělní. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Jak prvý soud zjistil nebyl žalobce u žalované firmy pouhým dělníkem, nýbrž důlním, jenž měl dohlížeti i v neděli na obsluhu pump a na provádění oprav, jenž dále na počátku směny uvedl lidi do práce, kterou jim určil, přítomné zapsal, na konci směny podával raport závodnímu i svému nástupci a sepisoval o tom zprávu pro vedení podniku. Za směny mohl se na kratší dobu vzdáliti, však musel býti stále po ruce. Z tohoto skutkového zjištění vyplývá, že byl žalobce osobou, jež zastává místo dohlížitelské, vyžadující důvěry zaměstnavatelky. Zákon ze dne 19. prosince 1918, Čís. 91 sb. z. a n. o osmihodinné práci, pokud se týče o honorování práce přespočetné, neplatí však pro takovéto dozorčí orgány a to podle čl. II. písm. a) smlouvy (konvence) čís. 80/1922, kterážto konvence přijatá na generální konferenci mezinárodní organisace práce Společnosti národů vyhlášením jejím ve Sbírce zákonů a nařízení platnosti vnitrostátní nabyla (rozh. Nejv. soudu ze dne 17. června 1926, č.j. Rv II 109/26 čís. sb. 6127). Ostatně mýlí se odvolatel tvrdě, že přespočetná práce nebyla mu vůbec honorována, vždyť prvý soud na základě zjištění, odvoláním vůbec nenapadených a tedy bezvadných, správně vyvodil, že v týdenní mzdě žalobcově 550 Kč zahrnuta byla též odměna za práci přes čas a za službu nedělní při smluvené pracovní době 12 hodin.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvodу:
Dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s. provádí dovolatel pouze, pokud byla žalobní prosba zamítnuta ve příčině odměny za práci přes čas, čímž jest rozuměti práci vykonanou mimo osmihodinnou dobu pracovní ve dnech všedních, a ve příčině odměny za práci nedělní. V obou těchto směrech opírá své nároky o zákon ze dne 19. prosince 1918, čís. 91 sb. z. a n., podle něhož veškeré takové »práce přes čas« mají býti placeny zvlášť (§ 6 čís. 3, § 7 čís. 4). Než soud odvolací správně dovodil, že podle zjištění prvého soudu, jež v řízení odvolacím zůstala nedotčena, žalobce jako důlní zastával místo dohlížitelské vyžadující důvěry zaměstnavatelky a že se zákon čís. 91/18 na takové dozorčí orgány podle čl. 2 lit. a) smlouvy vyhlášené ve sbírce zákonů a nařízení pod čís. 80/22 nevztahuje, a dovolatel se ani nepokusil, by názor ten vyvrátil.

Citace:

č. 7981. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 631-632.