Vyhledávání v dokumentech NPD: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

č. 4379.

Horní právo. — Jazykové právo: I. I znalost určitého jazyka může za okolností býti jednou z náležitostí podmiňujících způsobilost závodního na dolech,. — II. Inženýři přidělení na dole podléhají hlášení dle zák. z 31. prosince 1893 č. 12 ř. z. ex 1894 jen, jsou-li určeni k tomu, aby vykonávali dohled nad technickým provozováním hor.
(Nález ze dne 3. února 1925 č. 1892.)
Věc: Těžařstvo B. K. (adv. Dr. Em. Rindskopf v Teplicích) proti báňskému hejtmanství v Praze (vl. rada Dr. Frant. Kňourek) stran ohlášení inženýrů přidělených na dolech jakož i průkazu o tom že tito inženýři i závodní ovládají jazyk český a stran ustanovení závodního znalého jazyka českého.
Výrok: Nař. rozhodnutí z 29. května 1923, pokud se týká ohlášení inženýrů přidělených na dolech a stanovení povinnosti těchto inženýrů, ovládati jazyk český anař. rozhodnutí z 29. září 1922, pokud vyslovuje, že závodní Sch. musí bezvadně ovládati řeč svého osazenstva, se zrušují pro nezákonnost; jinak se stížnosti zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Nař. rozhodnutími žal. úřad v cestě instanční jednal: potvrdil výměr báňského revírního úřadu v Mostě ze 6. února 1923, jímž bylo stěžujícímu si těžařstvu nařízeno, aby inženýři, přidělení na jeho dolech, byli báňskénu revírnímu úřadu ohlašováni, a aby předložen byl u nich jakož i u inženýra B., ohlášeného za závodního dolu »Marie« v H., průkaz znalosti české řeči, jednak — pozměňuje z části výměr téhož úřadu z 2. listopadu 1920— vyslovil, že jest povinností závodního Sch., ustanoveného pro důl »Pavek v L., aby ovládal bezpečně a bezvadně řeč svého osazenstva.
O stížnostech do obou těchto rozhodnutí podaných uvážil nss toto:
Na sporu jsou dvě otázky:
A) byl úřad oprávněn uložiti těžařstvu oznamovací povinnost dle zák. z 31. prosince 1893 č. 12 z r. 1894 ohledně inženýrů přidělených na jeho dolech? B) byl úřad oprávněn požadovati zvláštní jazykovou kvalifikaci:
1. od inženýrů přidělených na dolech vůbec,
2. od závodního inž. B., ustanoveného na povrchové jámě »Marie« v H., a
3. od závodního inž. Sch., ustanoveného na dole Pavel I. v L?
ad. A) Uvažuje o oznamovací povinnosti v příčině inženýrů na dolech, neshledal soud nutnými zabývati se otázkou, zdali výnos z 19. ledna 1920, jehož právní moci revírní báňský úřad ve svém rozhodnutí se dovolal, lze považovati za akt právní moci schopný, neboť žal. úřad, jehož rozhodnutí jedině podléhá kognici tohoto soudu, od odůvodnění tohoto upustil, opřev rozhodnutí své jen o zák. z 31. prosince 1893 č. 12 ex 1894 ř. z. Zákonem tímto byla stanovena a upravena povinnost držitelů hor oznamovati báňským úřadům svoje závodní orgány. Lze tedy posuzovati povinnost tuto jen podle cit. zák. a není možno majitelům hor ohledně oznamování závodních orgánů ukládati povinnosti, jež v zák. z r. 1893 nemají opory.
Tento zákon ukládá pak držitelům hor oznamovací povinnost pouze v příčině dvojího druhu závodních orgánů a to: a) v příčině závodního (čili jak zákon praví závodního správce) (§ 5) a b) v příčině závodních dozorců (§ 9).
Koho jest považovati za závodního dozorce, definuje zákon sám v § 9 v ten smysl, že jsou to osoby závodním správcům podřízené, pro dozor k technickému provozování ustanovené.
Žal. úřad staví však v nař. rozhodnutí inženýry přidělené na dolech beze všeho rozeznávání na roven závodním dozorcům, jest zajisté možno, že též inženýři na dolech přidělení v praxi vykonávají určité funkce, jež mají povahu dozoru nad technickým provozováním hor, leč podle znění zákona — jenž požaduje, aby šlo o »osoby, pro dozor k technickému provozování ustanovené«, záleží na tom, aby touto dozorčí funkcí byli vskutku pověřeni, t. j. aby ji vykonávali k příkazu neb aspoň za souhlasu držitele hor, třebas jen konkludentnč projeveného.
Pro úsudek, že by u inženýrů, o něž tu jde, byl tento předpoklad splněn, neměl žal. úřad ve spisech podkladu, ani v tom směru žádných šetření nekonal, vycházeje zřejmě z právního názoru, že inženýři na dole přidělení již eo ipso mají povahu závodních dozorců. Ježto tedy skutková podstata nař. rozhodnutí zůstala neúplnou následkem nesprávného výkladu zákona, slušelo nař. rozhodnutí v této části zrušiti pro nezákonnost.
Otázku, do jaké míry lze požadovati jazykovou kvalifikaci, slušelo řešiti toliko ohledně závodních, poněvadž ohledně inženýrů na dole přidělených žal. úřad požadavek tento založil jediné na tom, že tito inženýři jako takoví mají povahu dozorců závodních, což však soud shledal mylným, takže výrok žal. úřadu, jímž se v příčině těchto inženýrů vyslovuje požadavek jazykové kvalifikace, jest již proto neudržitelný, poněvadž jejich dozorčí funkce není zjištěna. Pokud pak jde o jazykovou kvalifikaci závodních lze veškeré meritorní námitky stížnosti shrnouti v jedinou, že báňský úřad prý není oprávněn dozírati na jazykovou kvalifikaci závodních a vydávati v tomto směru příkazy. Rozhodné jest, zda shora cit. zákon č. 12 z r. 1894 tvoří výhradný pramen práva pro posouzení této otázky. Kdyby tomu tak bylo, pak bylo by zajisté přisvědčiti stížnosti. Leč v tom právě spočívá omyl stížnosti, že chce otázku řešiti jediné na podkladě cit. zákona.
Již ob. zák. horní obsahuje ustanovení, z nichž vyplývá — třebas tu ještě nebyla expressis verbis předepsána — povinnost majitele hor, ustanoviti pro svoje doly závodního, pokud arci sám provoz těchto dolů nevede. Jsou to ustanovení § 223, jenž ukládá závodnímu povinnost oznamovati úřadu nehody a dolech, a § 224, jenž zmocňuje báňský úřad, aby sám ustanovil věci znalého závodního, jestliže neschopnost závodního ustanoveného podnikatelem hor ohrožuje bezpečnost a udržování hor v díle. Přiznal tedy již ob. zák. horní báňskému úřadu právo dozírati na schopnost závodních. Dle § 224 hor. zák. má dozor tento býti vykonáván s dvojího hlediska, t. j. aby zajištěna byla jednak bezpečnost hor, jednak udržování jich v díle. Ustanovením tímto dán dozorčímu právu báňských úřadů širší obsah, než jaký se podává z pojmu hornické policie, neboť zákon ukládá úřadu báňskému za povinnost pečovati o to, aby provoz hor byl vždy řízen osobou schopnou, a to nejen schopnou s hlediska bezpečnosti jeho, nýbrž i s hlediska udržení jeho v díle, tedy s hlediska racionelního provozování. Je lhostejno, zdali se tato kompetence báňských úřadů označuje jako kompetence policejní či jde-li spíše o vliv úřadu na organisaci provozování hor, který v právním řádu porůznu o větší nebo menší intensitě se vyskytuje, zejména v podnicích, na jichž provozování veřejný zájem je silně zúčasten. Srov. na př. §§ 59 a násl., §§ 78 a násl. provoz. řádu železničního a j.
Jisto jest, že dotčený vliv báňského úřadu na osobní stránku provozování hor má svůj základ v positivním předpisu zákonném.
Nedostatek schopnosti závodního může míti arci různý důvod. Může to býti nedostatek odborné kvalifikace, stejně může však příčina neschopnosti spočívati ve fysické a psychické nedostatečnosti závodního. I montanista vynikající kvalifikace odborné může za okolností býti nebo se státi neschopným k praktickému řízení provozu hor. Schopnost jest právě širší pojem než způsobilost odborná.
Jestliže tedy cit. zák. z 31. prosince 1893 konkretisoval určité požadavky ohledně odborné kvalifikace závodních, nelze z toho ještě usuzovati, že by tím byl chtěl zákonnou kompetenci báňských úřadů, dozírati na schopnost závodních v širším významu tohoto slova — nějak zužovati nebo snad dokonce odstraniti I za platnosti cit. zákona bude jistě báňský úřad dle § 224 hor zák. oprávněn tělesně nezpůsobilého nebo na př. na duchu chorého závodního z dolu odstraniti a prozatímně nahraditi ho závodním schopným.
Zbývá tudíž zkoumati, zda požadavek znalosti určitého jazyka lze subsumovati pod pojem schopností fysické a psychické, jež dozorčí úřad horní jest oprávněn u závodních kontrolovati. Že jazykovou kvalifikaci nelze počítati ke kvalifikaci odborné, kterou, jak shora dovoděno, zák. č. 12/94 jediné se zabývá, plyne z povahy věci, neboť odborné vzdělání lze získati ve kterémkoli kulturním jazyku. K fysickým schopnostem, jež dozorčí úřad má míti na zřeteli, jistě náleží také schopnost, vůbec se vyjadřovati, tedy schopnost lidské řeči, a nebude jistě lze upříti úřadu právo zbaviti úřadu závodního osobu, která schopnosti této pozbyla, neboť je zřejmo, že by osoba schopnosti této pozbyvší nebyla schopna dorozumívati se přímo a bezpečně, zejména v případě náhlé důlní katastrofy, s osazenstvem a tak poskytnouti záruku pro bezpečnost hor. Prakticky může však neznalost řeči osazenstva míti stejný dosah jako neschopnost vyjadřovati se lidskou řečí vůbec. Z úvahy této plyne, že pojmově může i znalost určité řeči podmiňovati onu schopnost, k níž báňský úřad jest oprávněn a povinen u výkonu svého dozorčího práva dle § 224 ob. zák. hor. přihlížeti. V konkrétním případě bude pak záležeti na dvou skutkových předpokladech, jednak, že bezpečnostní poměry na dole jsou takového rázu, že vyžadují, aby závodní měl možnost kdykoli s osazenstvem přímo a rychle se dorozumívati, jednak že jazykové poměry osazenstva na dole zaměstnaného vyžadují, aby závodní určitý jazyk ovládal.
V případě dnešního sporu vycházel žal. úřad z toho, že oba tyto skutkové předpoklady jsou dány, a to jak na dole Pavel I. v L., tak i na jámě Marie v H.
Pokud jde o důl Pavel L, měl žal. úřad před sebou vlastní doznání st-lčino, obsažené v jejím odporu proti rozhodnutí rev. báň. úřadu, dle něhož důl tento jest v ohledu tlakovém a požárním vysoce nebezpečný, a že poměr českého a německého dělnictva na dole jest 124 : 224. Jestliže za tohoto skutkového stavu ve spojení s vlastními úředními znalostmi dolu a na podkladě vlastních zkušeností odborného úřadu dospěl žal. úřad k závěru, že k zajištění bezpečností na dole jest nezbytně nutno, aby závodní tohoto dolu v případě nebezpečí měl možnost dorozuměti se přímo se svým osazenstvem a proto, aby ovládal jeho řeč — t. j. také řeč českou, nelze v úsudku tom spatřovati žádnou logickou nesrovnalost, a nelze viděti ani žádnou vadu řízení v tom, jestliže úřad zvlášť nevyšetřoval poměry na dolech, jaké znalosti jazykové zde mají dozorci a jak zařízena jest tu organisace provozu vůbec a při nehodách zvlášť — kdyžtě okolnosti tyto byly jednak úřadu z vlastní úřední zkušenosti dobře známy, jednak pak vzhledem k tomu, co shora dovoděno, pro posouzení sporné otázky nejsou rozhodné.
Pokud však žal. úřad uložil závodnímu na tomto dolu, aby znal řeč svého osazenstva nejen »bezpečně«, nýbrž také »bezvadně«, dlužno dáti stížnosti za pravdu, že požadavek tento vybočuje v rámce zákona, neboť jde nad onen účel, k jehož zabezpečení úřední rozkaz byl dán. Stačiloť k dosažení účelu tohoto požadovati, aby závodní znal řeč svého osazenstva bezpečně, t. j. do té míry, aby výkon jeho služebních povinností byl zabezpečen.
Pokud jde o jámu Marie, nepopírá stížnost vůbec skutkové předpoklady, z nichž žal. úřad vycházel, t. j. nebezpečnost provozu a příslušnost osazenstva k jazyku českému, opakuje pouze povšechně námitku vadnosti řízení, jež shora již u dolu Pavel I. byla uznána za bezdůvodnou.
Slušelo tedy nař. rozhodnutí, pokud jimi těžařstvu ukládá se povinnost oznamovati úřadu všechny inženýry přidělené na jeho dolech, dále pokud od těchto inženýrů požadována znalost jazyka českého a konečně pokud od závodního na dolu Pavel I. požadována bezvadná znalost jazyka českého, zrušiti pro nezákonnost, v ostatním pak zamítnouti stížnosti jako bezdůvodné.

Citace:

č. 4379. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 335-338.