Jak možno použíti těsnopisu při soudních protokolech?

V minulém roce řešily účastněné kruhy právnické v republice německo-rakouské otázku stenografických soudních protokolů. Při líčeních u mnohých soudů se totiž protokol pořizoval těsnopisně, a advokáti, pokud se týče strany buď tyto stenografické protokoly nebo i prázdné protokoly (blankety) in bianco podepisovaly. Proti tomuto způsobu zapisování postavili se theoretikové, praktikové byli s ním spokojeni. Prozatímní vítězství získali první. Vrchní zemský soud vídeňský prohlásil: použití stenografie při protokolování za odporující zákonu s tím, že tento způsob zapisování má býti odstraněn.
Praxe nepřijala tento výnos příznivě. Soudcové vycházeli z toho stanoviska, že nemohou ztráceti drahocenný čas sepisováním protokolů obyčejným písmem, a advokáti je v tom podporovali. Uznalo se, že jest třeba žádati u zapisovatelů znalosti těsnopisu.
Úplné vítězství myšlenky použití těsnopisu k urychlení procesu a ušetření času přináší nový návrh zákona republiky německo-rakouské, k ulehčení soudům vládou podaný.
Tento návrh zákona, který chce rozšířiti působnost samosoudce při soudě sborovém na spory do 100 000 K, soudců okresních do 10 000 K, řízení ve věcech nepatrných do 500 K, upomínacího řízení do 10 000 K má zajímavá ustanovení o stenografického protokolu.
Zavedení těsnopisu do soudní síně odůvodňuje osnova mimo jiné slovy: »Hlavní vada dosavadního způsobu protokolování spočívá v tom, že jednání jest stále přerušováno za tím účelem, aby přednesení stran bylo předsedou zapisovateli diktováno. Živý tok jednání vázne, ztrácí se drahý čas, zatím co ostatní členové senátu, advokáti a strany více méně nečinně a netrpělivě čekají na pokračování v jednání.«
Dle osnovy nastupuje místo »zapisovatele« těsnopisec. »Zapisovatel« přestává býti nutným členem soudu, nemusí býti při líčení přítomen a bude volán jen tehdá, když ho bude třeba.
V odůvodnění se také praví : »Nový předpis není na závadu tomu, aby protokol za kontroly soudcovy schopným zapisovatelem byl samostatně sepsán. Je-li předsedá přesvědčen, že jeho zapisovatel má schopnost, výtěžky řízení samostatně zapsati, může mu tuto práci svěřiti. Zapisovatelů k tomuto úkonu schopných, kteří látku procesní i její právní stránku ovládnou, nebude se nedostávati.«
K §u 207 c. ř. s. bude přičiněn nový odstavec, dle kterého soud může ustanoviti, že zapisovatel má býti přítomen jen v určitém oddílu jednání, nebo že protokol bude psán těsnopisem.
Tím se stává používání těsnopisu pravidlem.
Z tohoto těsnopisného záznamu bude pořízen opis obyčejným písmem do tří dnů, zapisovatelem a soudcem podepsaný. Strany mohou do dalších tří dnů nahlédnouti do převodu a činiti námitky proti nesprávnostem jeho.
To jsou asi hlavní rysy zmíněného návrhu zákona.
Přáním pisatele tohoto referátu by bylo, vzbuditi i u našich kruhů právnických zájem o otázku používání stenografie při soudních protokolech. Těsnopis přinesl by do soudních síní nesporně veliké ulehčení všem při líčení súčastněným a velkou úsporu času, ať by ho již bylo používáno jen při diktování neprávníkům, anebo při samostatném sepisování protokolu zapisovateli právníky.
Tento druhý způsob byl by žádoucím. Zapisovatel-právník byl by schopen rozdělovati důležité přednesení od bezcenného a jako stenograf mohl by prvé zapisovati jiným způsobem, než se to děje při diktátu. Způsobilost, s mluveným slovem držeti krok v písmu, umožňovala by důležité v tom znění, jak bylo předneseno, zapsati. Zapisovatel těsnopisec nebyl by nucen ohlížeti se na čas a vyjadřovati se stručně i tam, kde jest na místě zápis obšírnější. Jeho protokolováním nebyl by běh líčení zdržován, práce by byla tichá, ale důkladná. Těsnopisný protokol byl by prostředkem proti chybám v protokolování, strany nalezly by v něm svá skutečná přednesení, ústnost nebyla by porušena.
Jsou zajisté proti těsnopisným protokolům námitky. Výhody však, které s používáním těsnopisu jsou spojeny, jsou takové váhy, že by i u nás o věci mělo býti uvažováno.
Dr. Sylv. Hendrych.

Citace:

č. 8158. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 931-934.