Literatura.Právo ústavní a správní.Laun, Rudolf von: Das freie Ermessen und seine Grenzen, Fr. Deuticke, Lipsko a Vídeň, 1910; 298 str.Spisovatel, kterv jest nyní mimořádným profesorem správního práva na universitě Vídeňské, uvedl se do literatury spisem ,,Das Recht zum Gewerbebetrieb“ (1908) a jest jedním z neslibnějších talentů mladé školy veřejnoprávní v Rakousku. Nehodlám se zde zevrubně obírati obsahem nové práce Launovy, která oproti prvé značí pokrok jak ve směru obsahovém, tak formálním а k níž se snad příležitostně v jiné souvislosti vrátím. Autor stanoví přesně pojem ,,volného uvážení”, probírá nejdůležitější theorie o něm a dotyčná zákonná ustanovení rakouská, německá a jiných států, pojednává pak o mezích volného uvážení, při čemž zvlášť obsažná kapitola věnována jest kritice francouzské theorie a praxi. Na konci spisu podány jsou úvahy de lege ferenda a stručný přehled výsledků. Pro českého čtenáře zvlášť sympatickým jest, jak bedlivě a pilně hledí si spisovatel i české literatury právnické (hlavně prací Pražákových), za kteroužto svědomitost dostalo se mu dokonce i výtky recensenta v ,,Archiv für öffentliches Recht“, že všímá si exotických pramenů. Milým zadostiučiněním pro autora tohoto oznámení konečně jest, že spisovatel obírá se ve svých úvahách de lege ferenda také otázkou, které věnoval jsem články ,,Žaloba pro odpíranou spravedlnost“ v I. ročníku ,,Správního obzoru“ a že dochází к témuž výsledku jako já. (,,Noch eines insbesondere wäre erforderlich, um die Wirksamkeit der vorgeschlagenen Neuregelung zu sichern. Es müßte Vorsorge dafür getroffen werden, daß die Behörde nicht aus Opportunität rücksichten gesetzlich gebundene Verwaltungsakte ungebührlich verzögern oder durch stetes Verschieben — Liegenlassen der Akten u. s. w. — gänzlich unterlassen könne.“ Str. 255.) Budiž mi dovoleno, abych jako dodatek ku citovaným svým článkům uvedl čl. 3. francouzského zákona ze dne 17. července 1900, o jehož exi- stenci jsem před četbou Launova díla nevěděl: Dans les affaires contentieuses qui ne peuvent étre introduites devant le Conseil ďÉtat que sous la forme de recours contre une décision administrative, lorsqu’un délai de plus de quarte mois s’est écoulé sans qu’il soit intervenue aucune décision, les parties intéressées peuvent considérer leur demande ccmme rejetée et se pourvoir devant le Conseil ďÉtat.Weyr.