Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 9059.

Žaloba podle § 37 ex. ř. jest přípustná jen u toho druhu exekuce, při němž jest exekucí dotčen předmět nebo jeho část, nikoliv však proti exekuci podle § 353 ex. ř.
(Rozh. ze dne 25. června 1929, Rv II 365/29.)
Konečným usnesením ve sporu pro rušení držby bylo Dr. W-ovi zakázáno, rušiti Františka L-а v užívání jeho nájemních práv v domě čp. 42, a bylo mu přikázáno, by obnovil dřívější stav umístěním nábytku Františka L-а v jeho bytě v domě čp. 42. Usnesením ze dne 30. listopadu 1928 byla povolena exekuce uvedením do dřívějšího stavu vnesením nábytku do starého bytu a Františku L-ovi uděleno zmocnění, provésti úkon na náklad Dr. W-a. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se majitelka domu čp. 42 proti Františku L-ovi nepřípustnosti exekuce, ježto prý jest, jsouc majitelkou domu čp. 42, jediné oprávněna s domem tím nakládati. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Vybavovací žaloba, o niž tu jde, jest nepřípustná, ježto z předpisu § 37 ex. ř., upravujícího tuto žalobu, vyplývá, že vybavovací žaloba týká se jen exekuce na majetek. »Tato žaloba jest určena k tomu, by bylo uplatněno vylučovací právo osoby proti exekuci vedené na jmění jiné osoby« (Materialie k с. ř. s., svazek I. str. 477). Tato žaloba jest nutná, ježto při povolení exekuce nelze předem s plnou určitostí zjistiti, zda předmět, na nějž se vede exekuce, náleží k dlužníkovu jmění. Při movitostech stačí úchova (Gewahrsame) dlužníkova, při pohledávkách pouhé tvrzení vymáhajícího věřitele. V souzeném případě jde o vnucený výkon konečného usnesení ve sporu pro rušení držby. Má býti proti žalovanému obnoven dřívější stav. Exekuce týká se dlužníkova jednání. Exekuční titul obsahuje příkaz dlužníku, by předsevzal určité jednání. Nemůže proto exekuce, směřující k výkonu tohoto jednání, býti napadána třetí osobou jako nepřípustná. K žalobě vybavovací nedává v tomto případě povolení exekuce třetí osobě podkladu, ježto exekuce se nedotýká majetku třetí osoby. Podle § 262 ex. ř. lze povoliti exekuci na věci, náležející dlužníku, jež má v úchově třetí osoba, třebas není ochotna je vydati. Jen výkon exekuce není přípustným, není-li třetí osoba ochotna vydati je výkonnému orgánu. Ani v tomto případě nemá třetí osoba právo ke stížnosti proti povolení exekuce (rekurs), nýbrž jen právo k dozorčí stížnosti proti způsobu výkonu exekuce (§ 68 ex. ř.). Odpor žalobkyně nesměřuje podle obsahu žaloby proti povolení, nýbrž proti případnému výkonu exekuce. Podle exekučního titulu má dlužník Dr. Robert W. obnoviti dřívější stav, jenž tu byl před vypuzením z držby. Usnesení povolující exekuci zmocňuje vymáhajícího věřitele k provedení exekučního jednání na dlužníkovy útraty, vymáhající věřitel má předsevzíti jednání, pokud jest dlužník ještě v držbě bytu, o nějž jde; jen na tento případ vztahuje se zmocnění, jež udělil soud vymáhajícímu věřiteli k předsevzetí jednání. Kdyby výkonný orgán při exekučním jednání rušil držbu třetích osob (žalobkyně), bylo by v tom rušení držby, nikoliv sice výkonným orgánem, nýbrž vymáhajícím věřitelem (Randa Držba str. 327 a Ehrenzweig System I/2 str. 89). Nemohl-li by pak býti dřívější stav obnoven, nezbývá žalobci ve sporu pro rušení držby než by pohledávku ze soudního nálezu v řádném řízení zpeněžil a vydobyl (srv. Randa-Šikl Držba str. 168, Pfersche: Sachenrecht str. 189).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle doslovu zákona (§ 37 ex. řádu) jest žaloba, kterou třetí osoba uplatňuje odpor proti exekuci, přípustná jen u toho druhu exekuce, při němž exekucí jest dotčen předmět nebo jeho část nebo jednotlivé předměty nemovitosti vzaté do exekuce. Dovolatelka obrací se žalobou proti exekuci, která byla povolena žalovanému jako vymáhajícímu věřiteli podle § 353 ex. ř., proti exekuci podle třetího oddílu exekučního řádu, »by něco bylo vykonáno, neb opominuto«. Exekučním titulem této exekuce jest konečné usnesení soudu prvé stolice ze dne 6. listopadu 1928, jímž byl Dr. Robert W. odsouzen, by obnovil dřívější stav umístěním nábytku nynějšího žalovaného v jeho bytě jím dříve používaném v domě čp. 42, a byl exekuci povolujícím usnesením ze dne 30. listopadu 1928 nynější žalovaný jako vymáhající věřitel proti dlužníku Dr. Robertu W-ovi zmocněn, by dal čin vykonati na dlužníkův náklad. Není tedy touto exekucí dotčen předmět, k němuž by dovolatelce příslušelo jí tvrzené právo ne- dopouštějící výkon exekuce, nýbrž jest jí dotčena dlužníkova činnost, kterou tento, ač mu výrokem konečného usnesení byla pravoplatně uložena, odpírá svému věřiteli, a proto správně usuzuje odvolací soud, že proti takové exekuci jest žaloba podle § 37 ex. ř. nepřípustná.

Citace:

č. 8943. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 650-652.