— Čís. 7548 —Čís. 7548.Vzdal-li se vymáhající věřitel exekučního zástavního práva na nemovitosti, zaniklo zástavní právo a nemohlo býti na něm nabyto exekučního nadzástavního práva, třebas exekuční zástavní právo nebylo dosud vymazáno z pozemkové knihy.(Rozh. ze dne 24. listopadu 1927, Rv I 1181/27.)Pavlíně V-ové byla povolena proti Františku V-ovi exekuce vnuceným zřízením zástavního práva na domě čp. 614 v Praze jako vkladbě hlavní a na domě čp. 387 v T. jako vkladbě vedlejší. Vymáhající věřitelka navrhla dne 30. září 1924 zrušení veškerých exekucí vedených proti Františku V-ovi, zejména též exekuce vnuceným zřízením práva zástavního na domě čp. 614 v Praze a ve všech vkladbách vedlejších. Na základě tohoto návrhu byly usnesením ze dne 10. října 1924 veškeré exekuce podle § 39 čís. 6 ex. ř. zrušeny až na exekuci ohledně vedlejší vkladby, týkající se vložky 1335 poz. knihy kat. obce T., ohledně níž byli navrhovatelé odkázáni na to, by zrušovací návrh podali u okresního soudu v T. Tento návrh u okresního soudu v T. nebyl hned podán a tím se stalo, že si Dr. R. vymohl 9. prosince 1924 právo zástavní na pohledávky Pavlíny V-ové. Žalobě Františka V-a, domáhající se toho, by byla zrušena exekuce povolená Dr . R-ovi vkladem zástavního práva na pohledávky váznoucí na domě čp. 387 v T., procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.Důvody:Odvolací soud zjišťuje, že vymáhající věřitelka Pavlína V-ová navrhla společně se svým dlužníkem, nynějším žalobcem Františkem V-em, zrušení exekuce ohledně pohledávek v žádosti ze dne 1. dubna 1924 uvedených, které tento soud podle § 39 č. 6 ex. ř. sice povolil ohledně domu čp. 614 v Praze, avšak ohledně vedlejší vkladby, totiž vložky čís. 1335 pozemkové knihy pro katastrální obec odkázal rozhodnutí o zrušení exekuce na okresní soud v T., jímž toto zrušení exekuce dosud nebylo povoleno, ba ani tam nebylo navrženo před nabytím nadzástavního práva žalovaného JUDr. Rudolfa R-a. Z toho odvolací soud usuzuje, — Čís. 7548 —že toto nadzástavní právo dosud nepominulo, to tím méně, ježto ani nebylo tvrzeno, že pohledávky Pavlíny V-ové pominuly, naopak bylo výslovně žalobcem doznáno, že Pavlína V-ová nedostala zaplacení, a že tudíž jak pohledávky samotné, tak i zástavní právo pro ně ve vložce čís. 337, správně 1335 okresním soudem v T. zřízené dále trvají. S tímto právním názorem nelze souhlasiti. Podle § 467 obč. zák. zaniká zástavní právo také, vzdá-li se věřitel po zákonu svého práva k zastavené věci, třebas by dlužná pohledávka trvala dále. Podle § 469 obč. zák. arci nestačí ke zrušení hypotéky zánik dluhu o sobě, a jest naopak hypotekární statek po tak dlouho zavázán, až je dluh vymazán z pozemkové knihy. Platí to proti třetí osobě, mající platný nárok, která nevěděla o zániku pohledávky a jednala v důvěře ve veřejné knihy. Ustanovení § 469 obč. zák. platí však jenom, jde-li o postup neb o zástavní právo úmluvou stran, tudíž dobrovolně nabyté, kdežto exekuční právo vydobyté na hypotekární pohledávku jest účinným po právu toliko podle skutečného právního trvání zabavené hypotekární pohledávky, a proto předpisu čtvrté věty § 469 obč. zák. nelze použíti při nabytí exekučního práva zástavního (srov. plenární rozhodnutí nejv. soudu ve Vídni ze dne 13. ledna 1909, čís. 188 kniha jud.). Přípustnost důvěry v pozemkové knihy předpokládá právní nárok ze smlouvy, uzavřené v důvěře ve veřejné knihy. Proti rozšíření této důvěry na případ exekučního vymáhání mluví účel exekuce. Jest podstatný právní rozdíl mezi dobrovolným a vnuceným zřízením zástavního práva. Jde-li o dobrovolné zřízení zástavního práva, jde o právní jednání mezi zástavním dlužníkem a zástavním věřitelem a zásada důvěry v pozemkovou knihu chrání v tomto případě důvěru v právní jednání, že nebude zastavena cizí věc. Tomu není tak při vnuceném zřízení zástavního práva, neboť na dlužníkově straně není právního jednání, které by mělo býti chráněno zásadou veřejné víry. Veřejná kniha není knihou podávající vysvětlení o jmění a úvěrové schopnosti osoby, s kterou je zamýšleno uzavření smlouvy, nýbrž výkazem o disposičním oprávnění osoby, o předmětu knihovního zápisu disponující. Je-li v tomto případě zjištěno, že se Pavlína V-ová dne 1. dubna 1924 zástavního svého práva vzdala a navrhla zrušení exekuce, její zástavní právo zaniklo, a nemohl na něm žalovaný Dr. Rudolf R. nabýti podle § 454 obč. zák. nadzástavního práva, neboť exekuční řád připouští exekuci jenom na jmění povinného (§§ 37, 170 č. 5, 253 odstavec třetí ex. řádu) a, není-li hypotekární pohledávka, na kterou je vedena exekuce jako taková už ve skutečnosti po právu, zasáhla by exekuce nikoliv jmění povinného, nýbrž jmění vlastníka hypotéky, který vymáhajícímu věřiteli není ničím povinen, a věřitel by použil pro sebe práva vlastníka hypotekární pohledávky, které tomuto již nepřísluší. K tomu přistupují předpisy o přikázání zabavené hypotekární pohledávky (§ 322 ex. řádu), z nichž je zjevno, že pokud jde o právo úkoje, rozhoduje konečně jen skutečný hmotný stav zabavené pohledávky. Právem tedy byla žalobcem jako vlastníkem hypotéky vznesena žaloba podle § 37 ex. ř., neboť exekucí spolužalovaného JUDr. Rudolfa R-a bylo zasaženo jeho právo záležející v tom, že — Čís. 7549 —zástavní právo pro pohledávku jeho věřitelky Pavlíny V-ové, která se ho vzdala, již neexistuje, a jeho nemovitost již jest prosta tohoto břemena, což je právě s hlediska § 37 ex. ř. právem, činícím další exekuci nepřípustnou.