Delimitační komise.

D. k. (rozhraničovací komise, Commission de délimitation, Grenzbestimmungskommission, boundary commission) jest mezinárodní komise, zřizovaná dvěma nebo více státy za účelem určení a vyznačení v přírodě hranice, stanovené mezi dvěma státy. Nejčastěji mezinárodní právní akt, kterým hranice je stanovena, současně zřizuje d. k-i. Vedle tohoto úkolu ustaviti státní hranice v přírodě mohou býti d. k-i určeny i jiné úkoly, vztahující se na státní hranici. D. k. provádí na hranici změny lokálního dosahu, reviduje, a to i periodicky, vyznačení hraniční čáry za účelem udržování jejího průběhu v náležité patrnosti, sama řeší anebo spolupůsobí při řešení různých právních a hospodářských otázek, které státní hranice vyvolává. V tomto posledním směru pečuje d. k. o udržování hraničních znaků, o udržování cest na hranici, řeší soukromoprávní zájmy jako poměry vodoprávní, rybářské na hraničních tocích, určuje i společné používání hranicí rozdělených podniků vodárenských, elektrárenských a t. pod. I všechna tato a podobná činnost bývá činností d. k., ač tu komise nerozhraničuje dva státy „na místě samém“, a nevykonává tak onu hlavní svoji činnost, na niž též její jméno poukazuje. O provedeném svém úkolu d. k. sestavuje pravidelně protokol, který obsahuje podrobné údaje o průběhu hranice, a ve svých přílohách mapy, data provedeného měření, ujednání o řečených vedlejších otázkách, a t. pod.; tento výsledek činnosti d. k. představuje smluvní akt, který upravuje danou hraniční otázku mezi zúčastněnými státy s platností mezinárodně" závaznou. — D. k. skládá se ze zástupců, vyslaných státy, které se účastní daných prací na státní hranici. Jsou d. k. dvoučlenné, obeslané pouze zástupci obou sousedících států, ale jsou též komise vícečlenné, obeslané zástupci i států jiných. Jako u všech státních zástupců jednajících v přechodné misi se zástupci cizích států, pravomoc členů d. k. zakládá se na jejich plné moci, která případně blíže vymezuje jejich úkol. Členové d-ch k-í nejsou však diplomatickými zástupci. Jsou zváni zhusta d-mi komisary („commissaires dans la Commission de délimitation“, viz též text posledních mírových smluv), a vskutku řadí se mezi onu skupinu státních zástupců zvanou vůbec „komisary“. Těmto státním zástupcům celkem ani theorie, ani praxe zásadně nepřiznává d. charakter, třebas že se namnoze zdůrazňuje nárok i těchto komisarů na nerušený výkon jejich mise, ba i na nedotknutelnost (viz heslo Diplomatičtí zástupci). Též mírové smlouvy r. 1919 a 1920 nepřiznaly členům d-ch k-í jimi zřízených diplomatický charakter.
Pro Československo zvláštního významu jsou přirozeně d. k., zřízené se zřetelem na státní hranici československou. Pro určení jejího průběhu v přírodě, či alespoň pro náležité její vyznačení, bylo utvořeno během let 1919—1923 několik d-ch k-í. Jejich postupné zřizování úzce souvisí s celým vývojem československé hranice na jednotlivých jejích úsecích. Některé d. k. československé byly stanoveny hned mírovými smlouvami z r. 1919 a 1920, ostatní později jinými akty mezinárodně právními; i tyto jiné akty jsou však s mírovou konferencí pařížskou ve spojitosti nejužší (až na d. k-i Československo-německou z r. 1926, viz níže), jsouce stanoveny velvyslaneckou konferencí pařížskou. — Mírová smlouva versailleská, St. Germainská, trianonská zřídily d. k. pro ty úseky československé hranice, na nichž sousedí Československá republika s bývalým, nepřátelským územím. Byla tak zřízena d. k. československo-polská pro určení hranice hlučínské, dále d. k. československo-rakouská a d. k. československo-maďarská. D. k-i československo-polskou pro hranici, popsanou v čl. 83 vers. (hlučínskou hranici), zřídil týž článek. Mírová smlouva versailleská předpokládala tu, že v úseku hlučínském bude Československá republika sousediti s Polskem, a proto vedle československého člena d. k. jako zástupce jednoho státu přímo zúčastněného na hranici, byl ustanoven jako zástupce druhého přímo zúčastněného státu člen polský. D. k. československo-rakouská byla zřízena podle čl. 55 St. Germain. za účelem určení v přírodě hranice, popsané v jejím čl. 27, č. 6 (hranice československo-rakouská v celém svém průběhu). D. k. československo-maďarská byla zřízena podle čl. 50 trian. pro hranici, popsanou ve čl. 27, č. 4, této smlouvy (hranice československo-maďarská v celém svém průběhu). Ustanovení mírových smluv o složení těchto d-ch k-í a o jich činnosti jsou v celku zcela shodná; v úvahu tu přichází vedle článků již citovaných ještě čl. 29—30 vers., čl. 28—35 St. Germ., čl. 28—35 trianon. Pokud jde o složení, jsou to komise o sedmi členech, z nichž pět členů jmenuje pět čelných mocností spojených a sdružených (Velká Britanie, Francie, Itálie, Japonsko, Spojené státy americké), a po jednom členu oba sousední státy přímo zúčastněné na dané hranici („État directement intéressé“). „Rozhodnutí komise stanou se většinou hlasů a budou závazná pro zúčastněné strany“ (čl. 83 vers., čl. 29 St. Germain., čl. 29 trianon.). Jak toto zvláštní ustanovení, tak celé složení d-ch k-í vůbec jest v zřejmé souvislosti se zásadním názorem uvedených pěti vítězných velmocí, že ony jsou povolány k teritoriální úpravě nové Evropy, a tedy zvláště k teritoriální úpravě stran nových států střední a východní Evropy. Složením d-ch k-í i pravidly stran jejich řízení zajistily si vítězné velmoci rozhodující vliv na d. k. Tento vliv vítězné velmoci na ně vskutku uplatňovaly, a to prostřednictvím svých velvyslanců v Paříži, kteří tu jednají ve zvláštním sboru, t. zv. velvyslanecké konferenci (Conférence des Ambassadeurs), podobně jako při provádění mírových smluv i v jiných směrech. Aniž by bylo v mírových smlouvách ustanoveno, stala se tak velvyslanecká konference pařížská vrchní instancí pro sedmičlenné d. k., zřízené mírovou konferencí r. 1919 a 1920. Tento poměr mezi d-mi k-mi a velvyslaneckou konferencí nevyvinul se od případu k případu, ale byl hned na počátku činnosti d-ch k-í velvyslaneckou konferencí výslovně zásadně určen. Velvyslanecká konference vydala podrobné „Instructions relatives aux Commissions de délimitation“, první dne 6. X. 1919, které později nahradila rozšířenými instrukcemi ze dne 22. VII. 1920, v některých směrech i později ještě doplňovanými. Instrukce tyto opírají se v základě o cit. ustanovení mírových smluv (čl. 29 až 35 St. Germain., trianon.); v různých směrech přinášejí podrobné pokyny pro jich provádění, a tak je i doplňují. Jde tu o analogii prováděcího nařízení k zákonu. V souhlase s cit. články mírových smluv zdůrazňují instrukce, že d. k., povolané pro ustavení hranic popsaných v mírových smlouvách, jsou nejenom oprávněny určití průběh hraničních čar na místech definovaných v mírových smlouvách jako „čára, kterou jest určiti v přírodě“ („ligne á déterminer sur le terrain“), ale že v případě, když komise uzná příslušnou žádost státu přímo zúčastněného za vhodnou, může revidovati i úseky, definované již existující hranicí správního celku (limites administratives); pouze stran hranic, existujících s mezinárodní platností již v srpnu r. 1914, jest úkol komise omezen na pouhé přezkoumání hraničních mezníků a znaků. Souhlasně s články mírových smluv dále připomínají instrukce d-m k-ím jako zásadní směrnici, aby ve všech případech se přidržely co nej úžeji určení mírových smluv, dbajíce pokud možno průběhu hranic správních okresů a místních zájmů hospodářských, — k čemuž dokládají: „s vyloučením jakýchkoli zřetelů národnostních, jazykových či náboženských". Nad tato ustanovení mírových smluv samostatně přiznávají však instrukce d-m k-ím i právo určiti novou polohu pro místo (localité), třebas byla jeho poloha v mírové smlouvě Výslovně určena (nommément designé); ale to jen v případě, nemá-li změna většího významu a je-h d. k. jednohlasná. Podle dalších, nad ustanovení mírových smluv jdoucích předpisů instrukcí mohou d. k. připraviti smluvní akty, upravující kteroukoli právní otázku, vyvolanou delimitací; tyto protokoly či úpravy („protocoles ou arrangements") jsou však pro státy přímo zúčastněné závazný teprve v případě jich souhlasu. Samostatně a podrobně ustanovují instrukce dále o organisaci d-ch k-í, přihlížejíce tu zvlášť k jich složení (composition), k jmenování členů (nomination), k jejich ustavení (constitution), k činnosti (fonctionnement), k pomocným prostředkům (Questions materielles) a k otázkám správním (Questions administratives). Konečně v části své poslední instrukce podrobně určují d-m k-ím postup při určování a vyznačování hranice na suchu a ve vodě. Stran uvedené činnosti (fonctionnement) d-ch k-í platí, že každá d. k. jest oprávněna sama si stanovití příslušný postup. Povšechně předvídal tu instrukce celkem táto čtyři stadia: 1. příprava celkového plánu pro postup na dané hranice; 2. určení na mapě (détermination) průběhu hraniční čáry (tracé); 3. zasazení mezníků a podrobné znázornění polohy na mapách (abornement); 4. přezkoumání provedeného omezníkování a vyhotovení protokolu o provedené delimitaci. Při čáře, kterou jest určití v přírodě, komisaři přímo zúčastněných států předkládají shodně jednotný návrh tracy, v případě neshody každý návrh svůj. Jde-li o čáru, kterou není třeba teprve určovati na místě samém, mohou zúčastnění komisaři předkládati případné návrhy na změnu; jejich přípustnost posoudí komise podle zásadních směrnic výše uvedených. Celé toto druhé stadium postupu d-ch k-í jest zvláště důležitým oddílem jich prací, ostré spory významu až obecně politického, k nimž činnost d. k. bývá často podnětem, vznikají hlavně v tomto stadiu. — Naznačená vědoucí účast velvyslanecké konference na pracích d-ch k-í přichází v instrukcích několikerým způsobem k platnosti. Zásadně tu prohlašují instrukce: i,velvyslanecká konference přikročí ke zřízení a k organisaci d-ích k-í a bude sledovati jejich činnost". V různých směrech ustanovují pak instrukce ještě výslovně zvlášť, aby d. k. vyžádaly si předběžný souhlas či rozhodnutí konference (velvyslanecká konference dohlíží též na účetnictví d-ch k-í). Rovněž konečné protokoly s mapovým a jiným technickým materiálem o provedené delimitaci musí d. k. zaslati podle instrukcí v příslušném počtu velvyslanecké konferenci, která je pak sama doručí státům přímo zúčastněným. Zřejmě teprve tímto aktem jest činnost d. k. skončena a hranice definitivní. — Stran d-ch k-í, na nichž zúčastněna byla Československá republika, projevilo se jednotné vedení velmocí i v tom, že bylo sice zřízeno několik d-ch k-í, ale tytéž osoby byly zástupci velmocí (pluk. Uffler za Francii, pluk. Carey za Velkou Britanii, pluk. Pellicelli za Itálii. Při určování hranice na Těšínsku byl od října 1920 do února 1921 též zástupce Spoj. států amerických. Japonský zástupce byl členem d-ch k-í od 1920 do března r. 1923, kdy Japonsko odvolalo svoje zástupce ze všech d-ch k-í v Evropě). Pod dohledem velvyslanecké konference a v rámci cit. článků mírových smluv ustavila se zmíněná d. k. československo-polská (hlučínská) za předsednictví pluk. Ufflera dně 16. I. 1920; po vyznačeni hlučínské hranice, táhnoucí se na východ od bodu u Ketře (Katscher), skončila svoji činnost dne 6. XII. 1920 (viz dále o d. k-i československo-německé na Hlučínsku). D. k. československo-rakouská ustavila se za předsednictví pluk. Uffera, od r. 1922 vystřídaného předsednictvím pluk. Pellicelliho, dne 22. VII. 1920, a skončila svoji činnost dne 19. V. 1923; byla rozpuštěna dne 31. V. 1923. D. k. československo-maďarská ustavila se za předsednictví pluk. Careye dne 27. VII. 1921, a skončila svoji činnost dne 15. V. 1925;. byla rozpuštěna dne 31. V. 1925. Vedle těchto tří komisí, zřízených mírovými smlouvami, všechny ostatní d. k., na nichž jest zúčastněna Československá republika, byly zřízeny — mimo již zmíněnou d. k-i československo-německou — rozhodnutím velvyslanecké konference. Jsou to d. k. československo-polská, d. k. československo-rumunská a d. k. československo-německá zřízená r. 1923 ke konečné delimitaci hranice hlučínské. Že československo-polská a československo-rumunská komise nebyly zřízeny mírovými smlouvami, jest dáno tím, že hranice československo-polská i hranice československo-rumunská byly vůbec určeny jinými akty nežli mírovými smlouvami. D. k. československo-polská zřízena byla podle čl. 2 rozhodnutí velvyslanecké koherence ze dne 28. VII. 1920 o Těšínsku, Oravě a Spiši. Jest to opět sedmičlenná komise. Jejím úkolem podle čl. 2 rozhodnutí bylo určití hranici, stanovenou a popsanou v čl. 1 rozhodnutí (novou hranici na Těšínsku, Oravě a Spiši). Na rozdíl všech ostatních d-ch k-í, zřízených mírovými smlouvami či velvyslaneckou konferencí, přiznal čl. 2, odst. 3, rozhodnutí d. k-i na této hranici zvláštní pravomoc; „ . . . konferenci velvyslanců činiti návrhy na změny, jež se jí budou zdáti Oprávněny Soukromými nebo veřejnými zájmy v sousedství hraniční čáry a vzhledem ke zvláštním místním okolnostem“. Tato d. k. ustavila se dne 20. VIII. 1920 za předsednictví pluk. Ufflera a skončila svoje práce dne 1. VI. 1925. Průběhem této svojí činnosti byla pověřena vyznačením v přírodě i ostatních všech zbývajících úseků hranice československo-polské, kryjících se v celém průběhu s bývalou státní hranicí uhersko-rakouskou (haličskou). Pravomoc tuto udělila d. k-i těšínské zvláštní dvě rozhodnutí velvyslanecké konference. Rozhodnutí velvyslanecké konference ze dne 3. VIII. 1922 pověřilo k-i delimitací československo-polské hranice, táhnoucí se na západ od počátku hranice východohaličské (hranice bývalých hahčských okresů Turka a Liško), pokud nebyla už ovšem vyznačena na Těšínsku, Oravě a Spiši; rozhodnutí ze dne 22. V. 1924 delimitací československo-polské hranice, táhnoucí se na východ od uvedeného počátku hranice východohaličské. Obě tato rozhodnutí učinila velvyslanecká konference se souhlasem Československa i Polska náhradou za ustanovení hraniční smlouvy sèvreské ze dne 10. VIII. 1920, která nestala se skutkem. (Podle čl. 1 sèvreské smlouvy měla býti d. k. československo-polská, těšínským rozhodnutím zřízená, povolána k delimitaci uvedeného západního úseku československo-polské hranice; stran delimitace hranice východohaličské mělo pak býti podle čl. 2 této smlouvy dodatečně zvlášť rozhodnuto.) Na těchto úsecích československo-polské hranice počala komise svoji činnost dne 25. IX. 1922 (v západní části), a dne 23. V. 1924 (na hranici východohaličské) a skončila ji dne 12. X. 1927. Dne 16. X. 1927 byla československo-polská komise rozpuštěna. — Podobně byla zřízena i d. k. československo-rumunská. Na místě jejího zřízení podle hraniční smlouvy sèvreské (čl. 2) povolalo opět zvláštní rozhodnutí velvyslanecké konference ze dne 7. II. 1923, učiněné se souhlasem Československa a Rumunska, d. k-i československo-madarskou k určení v přírodě československo-rumunské hranice, popsané v čl. 2, č. 4. sèvreské smlouvy. Takto zřízená d. k. československo-rumunská počala svoji činnost za předsednictví italského člena pluk. Pellicelliho dne 27. III. 1923 a skončila ji dne 20. VII. 1926; dne 10. XI. 1926 byla rozpuštěna. — Zbývá ještě uvésti z d-ch k-í, zřízených velvyslaneckou konferencí, d. k-i československo-německou. Ta byla zřízena velvyslaneckou konferencí r. 1923 za účelem konečné delimitace československé hranice, stanovené v čl. 83 vers. (hlučínské hranice). Jak již zmíněno, její úsek, táhnoucí se na východ od bodu u Ketře, určila a vyznačila v přírodě již r. 1920 d. k. československo-polská, zřízená podle čl. 83 vers. Když plebiscitní území hornoslezské na sever od tohoto úseku stalo se roku 1921 německým, zřídila velvyslanecká konference ve smyslu svého rozhodnutí ze dne 20. VII. 1920, vztahujícího se na tento úsek, rozhodnutím ze dne 1. IV. 1922 d. k-i československo-německou, jíž výslovně uložila na místě samém přezkoumati německé námitky, a pokud na ně vezme zřetel, revidovati průběh hraniční čáry, určené r. 1920 za účasti československo-polské. Za členy této komise určila velvyslanecká konference členy původní komise československo-polské zřízené podle č. 83 vers., s výjimkou polského člena, za něhož německá vláda jmenovala svého zástupce. Tato nová d. k. pro hlučínskou hranici ustavila se za předsednictví pluk. Ufflera dne 31. X. 1922. Dne 30. I. 1923 pověřila velvyslanecká konference tuto komisi i delimitací jihozápadní části hlučínské hranice, popsané v čl. 83 vers. jako hranice krajů hlubčického a ratibořského, která doposud nebyla vůbec určena a vyznačena. D. k. československo-německá skončila tyto práce dne 28. III. 1924, a byla rozpuštěna tímtéž dnem. — Jak tato komise, tak i d. k. československopolská a československo-rumunská řídily se ve své činnosti zmíněnými instrukcemi velvyslanecké konference pro d. k. V po-; měru k d-m k-ím, zřízeným mírovými smlouvami, jejich závislost na velvyslanecké konferenci jest zřejmě tím značnější, že nemají vůbec ani základu svého v mírových smlouvách, nýbrž v rozhodnutích čelných mocností spojených a sdružených, jednajících ve velvyslanecké konferenci. Jediná d. k., zřízená za účasti Československé republiky mimo ustanovení mírových smluv a rozhodnutí velvyslanecké konference, jest d. k. československo-německá ze dne 13. IV. 1926. Dohodou Československé republiky a Německa zřízena byla tato komise k revisi celé československoněmecké hranice mimo úsek hlučínský. Tato hranice československo-německá, bývalá rakousko-německá, byla stanovena v čl. 27, č. 6. vers., a čl. 83 vers. výslovně o ní poznamenal, že platí ve stavu ze dne 3. VIII. 1914. Nebylo však v mírové smlouvě nic dále ustanoveno, ani stran případné její revise. Vzhledem k pociťované potřebě revise jednotně provedené po celé československo-německé hranici, došlo k zřízení této komise. Další o činnosti jmenovaných d-ch k-í, na nichž zúčastněna jest Československá repuhhka, viz v hesle: Hranice státní československé. Literatura. O d. k-i bývá pojednáváno v souvislosti se státní hranicí, zvláštní literatury není. — Stran d-ch k-í, na nichž zúčastněna jest Československá republika, doposud nejsou vydána příslušná akta (dokumenty).
Vladimír Vochoč.

Citace:

Č. 8085. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 82-83.