Z ciziny

Medvědí svědectví.

Město Bern ve Švýcarsku nese od pradávných dob ve znaku medvěda. Bručivé, ale na mnoze dobromyslné toto zvíře těší se tam velké vážnosti a medvědí příkop s několikačlennou medvědí rodinou patří mezi historické pamětihodnosti města. Při některých význačných slavnostech bývají městští medvědi voděni v průvodu a jsou středem přátelské pozornosti všeho občanstva.
Nuže, tito heraldičtí, ale živoucí medvědi musili vystoupiti jako svědci v soudní při, která zaměstnávala nyní bernský soud.
Po Bernu rozšířila se na podzim pověst, že strážce medvědů své svěřence nelidsky týrá a že provozuje nad nimi skutečnou hrůzovládu. Jistý přítel medvědů, který před historickými průvody po leta již pomáhal dávati milým medvědům na krk obojky, za něž byli při průvodu voděni, tvrdil rozhořčeně, že strážce medvědy trýzní dlouhými železnými kleštěmi i jinými katanskými nástroji, a učinil na strážce trestní oznámení.
Strážce medvědů před soudem prohlásil, že sice zmíněných dlouhých kleští skutečně používal, když medvědům dával obojky, tvrdil však, že jinak nelze věc prováděti, poněvadž medvědi nenechají si dobrovolně obojek na krk dáti, ale že nelze v tom spatřovati pražádného týrání medvědů, s nimiž on sám i při tom zacházel vždy se všemožnou šetrností.
Soud nevěděl tedy, komu dáti víry. Medvědy předvolati k líčení, aby vydali svědectví o svém strážci, to nebylo dobře možno. Proto soud rozhodl, že sám vydá se do medvědího příkopu, aby se přesvědčil, jak medvědi o svém strážci smýšlejí. Kolem nich vlastně točil se celý spor, a bylo tedy nutno, poznati i jejich smýšlení.
Pro Bern to bylo sensací, když soud odebral se do medvědího příkopu a i s původcem udání sestoupil k medvědům. Milí huňáči snad poznali, že je to soud, neboť bázlivě ustupovali a konečně plni strachu a respektu zalezli do svých jeskyň.
Soud tedy nařídil, aby vešel k medvědům jejich strážce. A hle, medvědy hned opustila všechna bázeň; vylezli ze svých pokojíčků a přívětivě seskupili se kolem svého domnělého trýznitele, jemuž nemotorně, ale zřetelně osvědčovali své přátelství a přízeň a kamarádsky ho očichávali, nemá-li pro ně v kapsách nějaký pamlsek. Bylo zřejmo, že v něm spatřují svého dobrého přítele.
Tím se ovšem karta obrátila. Soud zprostil strážce obžaloby, ale v důsledku zřetelného svědectví „vyslechnutých“ medvědů odsoudil příliš horlivého přítele medvědů, který udání na strážce učinil, k pokutě 100 franků а k náhradě procesních útrat. Strážci medvědů dostalo se tedy skvělého zadostiučinění a město je spokojeno, že milí medvědi jsou v dobrých rukách.
br.

Citace:

Podmínkou příslušnosti ve sporech z poměrů služebních. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1912, svazek/ročník 21, číslo/sešit 2, s. 117-120.