Č. 4616.Administrativní řízení. — Pozemková reforma: I. Ani §em 18. zák. č. 179/1924 nebyla založena samostatná procesní legitimace opatrovníka svěřenství. — II. Nárok čekatelů svěřenství na propuštění nemovitostí svěřenských ze záboru podle § 11 záb. zák. před účinností zák. č. 179/24?(Nález ze dne 17. dubna 1925 č. 4168.)Prejudikatura: Boh. 1245, 1311, 2019, 2061 adm. a j.Věc: Karel E. a G. E. (adv. Dr. Theodor Šeley z-Bratislavy) proti Státnímu pozemkovému úřadu (sen. pres. Rud. Vyšín) stran propuštění ze záboru. Výrok: Stížnost kurátora svěřenství odmítá se jako nepři pří pustna. Stížnost čekatelů svěřenství zamítá se jednak jako nepřípustná, jednak jako bezdůvodná.Důvody: Nař. rozhodnutím propustil žal. úřad z fideikomisu Josefa E. v Č., jehož držitelem je Dr. Michal E., celkem 333 ha 35 a-45 m2 půdy, zamítl však žádost držitele fideikomisu o propuštění další půdy až do 500 ha půdy vůbec, jakož i žádost držitelů a čekatelů svěřenství, aby každému z nich byl přiznán nárok na propuštění půdy ze záboru podle § 11 záb. zák., odůvodniv tento svůj výrok tím, že potřeba půdy pro příděl nedovoluje propustiti půdu přes 250 ha do 500 ha a že nárok na propuštění podle cit. § má toliko vlastník, jímž není však držitel sám o sobě nebo čekatelé , nýbrž svěřenství samo zastoupené držitelem, čekateli a opatrovníkem.O stížnostech do výroku toho podaných uvážil nss takto:1. Nepřípustná je stížnost opatrovníka svěřenství, pokud brojí proti nař. rozhodnutí v tom směru, že nebylo vyhověno nároku držitele svěřenství na propuštění půdy do 500 ha, tudíž podle druhé věty § 11 záb. zák., když proti výroku tomu nebyla podána stížnost držitelem a čekateli svěřenství a opatrovník sám není oprávněn jménem svěřenství nárok ten k platnosti přiváděti (srovnej nál. Boh. 1245 adm.).Na tom nemění nic ani okolnost, že § 18 zák. z 3. července 1924 č. 179 Sb. pozbyl dnem účinnosti zákona toho platnosti § 229 nesp. pat. z roku 1854, o nějž se onen nález opírá; neboť i kdyby za to se mělo, že podle právního stavu ustanovením tím založeného bylo by posuzovati nyní i stížnost podanou za právního stavu dřívějšího, odpadlo oním ustanovením toliko omezení procesní způsobilosti držitele a čekatelů svěřenství, aniž tím však založena byla samostatná procesní legitimace opatrovníka svěřenství, jehož účast podle dřívějšího stavu procesní způsobilost držitele a čekatelů pouze doplňovala.2.3. Nepřípustná je stížnost čekatelů, pokud dovozuje nezákonitost nař. rozhodnutí s hlediska legis ferendae, totiž se zřetelem k zákonu z 3. července 1924 č. 179 Sb. zatím vydanému. Zákon ten publikován byl ve Sbírce zákonů a nařízení teprve dne 14. srpna 1924 a nabyl účinnosti dle svého § 19 za tři měsíce od prohlášení. V době vydám nař. rozhodnutí, totiž dne 30. června 1924, zákon ten nejen že účinnosti neměl, ale nebylo ho v té době ještě vůbec. Nesloužil tudíž a nemohl ani sloužiti žal. úřadu za právní základ při řešení dané otázky a nebyl tedy spor po této stránce žal. úřadem a to právem s tohoto hlediska vůbec vyřešen. Pak však vývody stížnosti, pokud dovozují nezákonitost nař. rozhodnutí z jeho domnělého rozporu s oním zák. č. 179/24, jsou nepřípustné podle § 5 zák. o ss. Pokud pak se st-lé domáhají toho, aby nss sám vzhledem k nastavší zatím změně právního stavu v době vydání nař. rozhodnutí platného, daný spor posoudil, a ve věci samé rozhodl, je stížnost nepřípustná pro nepříslušnost nss-u k úkonu toho druhu, ježto soud ten jakožto soud pouze kasační musí omeziti svou činnost toliko na přezkoumání zákonitosti výroku v odpor vzatého a zkoumati tedy jen, zda výrok ten odpovídá právnímu stavu platnému v době jeho vydání. 4. Zbývá tudíž pouze jediná námitka, na niž by z doslovu stížnosti, zejména ve spojení s protokolem z 18. června 1924 bylo souditi, že totiž žal. úřad neposoudil daný spor správně de lege lata, zamítl-li nárok uplatňovaný čekateli svěřenství na vyloučení majetnosti ze záboru podle záb. zák. v jejich prospěch a to v míře v § tom uvedené pro jednoho každého z nich.Nss musil se však i v tomto směru, zejména se zřetelem k námitce odvodního spisu, zabývati předem otázkou přípustnosti stížnosti. Neshledal však, že by zde byla překážka, jež by mu bránila o stížnosti věcně rozhodnouti, když — jak patrno ze stížnosti a zejména i z protokolu z 18. června 1924, na jehož základě právě nař. rozhodnutí bylo vydáno — stěžující si nyní čekatelé nepřiváděli k platnosti nějaký nárok svěřenství, kdy ovšem vynořila by se otázka jejich legitimace, domáhati se nároku toho bez účasti držitele fideikomsu, nýbrž hleděli vymoci uznání svého domnělého zvláštního »osobitého« nároku, jakožto samostatní vlastníci jmění fideikomisním svazkem postiženého, mocí své sukcese po zakladateli svěřenství. Jde-li však o tvrzený právní nárok nikoli svěřenství, nýbrž st-lů a o tvrzený bezprávný zásah do jejich domnělého subj. práva, odpadá skutkový i právní podklad pro námitku nepřípustnosti stížnosti, opřenou právě o předpoklad, že jde o nárok svěřenství, kdy legitimace čekatelů bez účasti držitele fideikomisu mohla by býti pochybná. Neshledal tudíž nss formální překážky, jež by mu bránila přezkoumati v tomto bodu věcně zákonitost nař. výroku v mezích stížnosti, již však shledal bezdůvodnou.St-lé opírají svůj domnělý nárok na propuštění půdy dle § 11 záb. zák. ve prospěch každého z nich jakožto čekatelů svěřenství o premisu, že zabraná majetnost, byť i byla stižena svazkem fideikomisním, nenáleží fideikomisu, jakožto vlastnickému subjetku, nýbrž že jest jejich vlastnictvím a že tudíž není nutno propustiti výměru v § 11 uvedenou toliko jednou a to ve prospěch svěřenství, nýbrž ve prospěch jejich a to pro každého z nich. Nehledí-li se ani k tomu, že i kdyby vývody st-lů bylo lze uznati správnými, stále ještě de lege lata — a pouze s tohoto hlediska může nss, jak již uvedeno, nárok k platnosti přivedený posuzovati — nebylo by ze stížnosti dosti patrno, z jakého titulu by st-lé odvozovali nárok na propuštění půdy pro každého z nich v plné výměře § 11 a nikoli dle stavu spoluvlastnictví, jest stížnost bezdůvodná, ježto dle stálé judikatury nss-u ( v tom směru odkazují se st-lé k nál. Boh. 1245, 1311, 2019 a 2061 adm.) vlastníkem svěřen, jmění jest fideikomis sám jakožto zvláštní právnická osoba, a tudíž zvláštní právní subjekt, odlišný od dočasného držitele fideikomisu a případných čekatelů. Ale potom nárok dle § 11 záb. zák. na propuštění zabrané půdy náleží taktéž jen svěřenství, jakožto vlastnickému subjektu zabrané nemajetnosti a nikoli jednotlivým osobám v dané době fideikomis jakožto držitelé nebo čekatelé representujícím.Zamítl-li tudíž žal. úřad nárok st-lů za platného právního stavu pro něho jedině) směrodatného, vycházeje z téhož právního názoru, nelze jeho výroku právem vytýkati nezákonitost a jest stížnost v tomto bodu bezdůvodná.Dovozují-li st-lé, že žal. úřad měl jim nárok ten přiznati nebo zajistiti alespoň pod podmínkou, že dojde ke zrušení svěřenského svazku, dotýkají se tím opět způsobem nepřípustným otázky stavu de lege ferenda, resp. stavu založeného zákonem později teprve vydaným a pro posouzení zákonitosti nař. rozhodnutí, jak prve již uvedeno, naprosto nerozhodného.Bylo tedy vysloviti, jak svrchu uvedeno.