Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2787.

Byla-li doba trestu rozsudkem stanovená zkrácena tím, že odsouzenci odbyvšímu částečně trest byl zbytek trestu udělením milosti prominut, jest trest považovati »za dokonaný« ve smyslu § 6 posl. odst. zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 131 ř. zák. okamžikem propuštění odsouzeného z trestní vazby; to platí i v případě onoho prominutí zbytku trestu pod podmínkou, že odsouzený nebude znovu do určité doby odsouzen, pakli se tato podmínka splnila.
(Rozh. ze dne 19. května 1927, Zm I 235/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Usnesením krajského soudu v Čes. Budějovicích ze dne 1. února 1927, pokud jím bylo vysloveno, že právní účinky rozsudku krajského soudu v Č. Budějovicích ze dne 20. května 1920, jímž byl obžalovaný odsouzen pro zločin podle §§ 1 a 12 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 269 sb. z. a n. do těžkého žaláře na tři roky, dosud nepominuly, byl porušen zákon v ustanovení §u 6 posl. odst. zákona z 15. listopadu 1867, čís. 131 ř. zák., usnesení to se ve výroku tom zrušuje a vyslovuje se, že právní následky odsouzení nastavší podle §u 6 zákona čís. 131/1867 pominuly dnem 18. června 1926.
26* Důvody:
Rozsodkem krajského soudu v Čes. Budějovicích ze dne 20. května 1920 byl obžalovaný odsouzen pro zločin podle §§ 1 a 12 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 269 sb. z a n. do těžkého žaláře na tři roky; odsouzený nastoupil trest ten dne 21. července 1920 a byl z něho propuštěn dne 18. června 1921, když mu podle výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 16. června 1921, rozhodnutím presidenta republiky ze dne 5. června 1921 byl zbytek trestu prominut pod podmínkou, že nebude odsouzen pro zločin spáchaný do pěti let od tohoto rozhodnutí. Obžalovaný podal žádost za odčinění, t. j. za výmaz trestu a prominutí následků trestu cestou milosti; vrchní zemský soud v Praze usnesením ze dne 4. ledna 1927 vrátil spisy krajskému soudu v Čes. Budějovicích s poukazem, by soudcem bylo rozhodnuto, zda se žadatel osvědčil ve lhůtě milostí stanovené a zda pominuly již právní následky odsouzení nastavší podle §u 6 posl. odst. zákona z 15. listopadu 1867, čís. 131 ř. zák. Krajský soud v Čes. Budějovicích usnesením ze dne 1. února 1927 prohlásil, a) že žadatel vyhověl podmínce v rozhodnutí, jímž mu byla udělena milost, a se tudíž osvědčil, b) že však právní následky odsouzení, nastavší podle §u 6 posl. odst. zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 131 ř. zák., dosud nepominuly, poněvadž pětiletou lhůtu v zákoně tom stanovenou jest počítati teprve ode dne 6. června 1926, kteréhož dne se splnila podmínka rozhodnutím presidenta republiky pro prominutí zbytku trestu stanovená, že totiž obžalovaný nebude odsouzen pro zločin spáchaný do pěti let od tohoto rozhodnutí.
Výrok pod b) uvedený spočívá na nesprávném výkladu zákona. Řečený § 6 posl. odst. zákona z 15. listopadu 1867, čís. 131 ř. zák. stanoví, že byl-li kdo odsouzen pro nějaký jiný zločin než některý z těch, jež se uvádějí v druhém odstavci téhož §u, pominou účinky odsouzení v posledním odstavci dotčené při odsouzení alespoň na pět let žaláře po deseti letech od dokonaného trestu, kromě toho však po pěti letech (rozumí se od dokonaného trestu). Že v souzeném případě jde o žalář kratší než pětiletý a že tedy účinky odsouzení mají pominouti po pěti letech od dokonaného trestu, jest z hořejších dat jasno a není o tom sporu. Nesprávný jest však výklad, který hořejší usnesení krajského soudu dává slovům: »od dokonaného trestu«. Trest jest dokonán pravidelně, když odsouzený ku trestu žaláře strávil dobu rozsudkem stanovenou v žaláři. Byla-li doba rozsudkem stanovená zkrácena tím, že odsouzenci, jenž trest odbyl pouze částečně, udělením milostí zbytek trestu byl prominut, jest trest považovati za dokonaný okamžikem, kdy odsouzený z trestní vazby byl propuštěn, je-li ku prominutí zbytku trestu přičiněna podmínka, že odsouzený nebude odsouzen pro zločin spáchaný do doby časově určené — jak tomu jest v souzeném případě —, má to pro otázku, kdy trest byl dokonán, význam jen tehdy, když se podmínka nesplní, kdy totiž dojde ve stanovené době k novému odsouzení pro zločin, neboť pak jest na odsouzenci vykonati i zbytek trestu. Splní-li se však podmínka, a nedojde-li k odsouzení pro zločin spáchaný ve stanovené době, má se věc tak, jakoby podmínka vůbec nebyla stanovena. Podmínka ta jest podmínkou resolutivní: prominutí zbytku trestu účinkuje již od svého počátku a přestane účinkovati jen tehdy, když by nastala událost, jež podle výslovné podmínky činí prominutí neplatným. Poněvadž jest v souzeném případě zjištěno, že podmínka, která by prominutí zbytku trestu rušila, nenastala, jest za okamžik, kdy trest byl dokonán, považovati okamžik propuštění z trestní vazby, a dlužno při správném výkladu zákona od tohoto okamžiku počítati pětiletou dobu, po jejímž uplynutí pomíjejí účinky odsouzení, v posledním odstavci §u 6 onoho zákona.

Citace:

Čís. 2787.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 421-423.