Služební cvičení ve zbrani není důležitou příčinou, dávající zaměstnanci nárok na mzdu podle § 1154 b) 1. obč. zákona.

Soud I. stolice vyhověl žalobě dělníka nastoupivšího čtyřnedělní cvičení ve zbrani na zaplacení týdenní mzdy podle § 1154 lit. b) 1. obč. zák.
Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud zamítl dovolání žalobcovo z těchto důvodů:
Dovolatel vytýká odvolacímu rozsudku nesprávné posouzení právní, ale jeho dovolacími vývody není opodstatněn podle č. 4 § 503 c. ř. s. jedině uplatňovaný důvod dovolací.
Ustanovením § 1154 lit. b) I obč. zák., upraveným zákonem ze dne 1. dubna 1921 č. 155 Sb. z. a n., byl zaměstnanci po 14denním zaměstnání přiznán nárok na mzdu nejvýše týdenní, když nemohl z důležité, jeho se týkající příčiny, vykonávati práci nebo službu a když si nepřivodil této nemožnosti úmyslně nebo hrubou nedbalostí. V materialiích ku 3. dílčí novele při § 1154 lit. b) obč. zák., jakož i ve zprávě sociálního výboru k zákonu ze dne 1. dubna 1921 č. 155 Sb. z. a n. vzpomenuto je jako důležité, zaměstnancem nezaviněné příčiny i povolání k vojenskému cvičení ve zbrani, které bylo také tímto nejvyšším soudem (sb. n. s. čís. sb. 2698 a 4603) uznáno za důležitý důvod podle § 1154 lit. b) obč. zák. Tato otázka byla však nově upravena ustanovením § 3. zák. ze dne 31. března 1925 č. 61 Sb. z. a n., jehož vládní osnova (Tisk č. 4960) ve druhém odstavci obsahovala výslovné ustanovení, že služební cvičení ve zbrani není důležitou příčinou, dávající zaměstnanci nárok na mzdu podle § 1154 lit. b) obč. zák., kterýžto návrh vládní byl odůvodněn v důvodové zprávě, že provedením ustanovení § 99 branného zákona ze dne 19. března 1920 č. 193 Sb. z. a n. byla přesně vymezena doba cvičení ve zbrani, že proto povolání ke služebnímu cvičení není neočekávanou překážkou ve výkonu práce nebo služby, nýbrž jest okolností zaměstnanci již delší dobu před nastoupením cvičení známou, se kterou tedy musí počítati ve svém pracovním nebo služebním poměru. Vládní návrh nebyl sice přijat do zákona v původním doslovu, nýbrž byl upraven formálně jinak (zpráva výboru sociálně politického, branného a rozpočtového pro poslaneckou sněmovnu tisk č. 5092, pro senát tisk č. 5092) v ten způsob, že výslovné popření nároku na mzdu podle § 1154 lit. b) obč. zák. bylo seslabeno dohodnutou stilisací § 3 zák. ze dne 31. března 1925 č. 61 Sb. z. a n., vyslovujícího zásadu, že zaměstnanci nepřísluší plat a další požitky ani naturální, vyjímaje naturální byt — za dobu, po kterou nemůže konati svých pracovních povinností pro cvičení ve zbrani, není-li jinak stanoveno smlouvou nebo právními předpisy zvláštních zákonů. Při tom odkazuje § 3 tohoto zákona na takové zvláštní předpisy zákonné, které upravují výslovně platy po dobu voj. cvičení zaměstnanců a to v zákoně o obchodních pomocnících (§ 8 4, zák. ze dne 16. ledna 1920 č. 20 ř. z.) a v zákoně o statkových úřednících (§ 11 zák. ze dne 13. ledna 1914 č. 9 ř. z.) Zákonodárce uchyluje se podstatně zdůrazněním těchto zvláštních zákonů od dřívějšího doslovu vládních nařízení vydaných podle zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 337 Sb. z. a n. (§ 2. vlád. nař. ze dne 29. února 1924 č. 47 Sb. z. a n., jakož i § 2 nař. č. sb. 168 z roku 1923 a § 2 nař. č. sb. 209 z roku 1922), v nichž výjimku z pravidla, že za dobu vojenského cvičení nepřísluší zaměstnanci plat, vymezil šířeji slovy : »není-li právními předpisy (nebo smlouvou) stanoveno jinak«, tedy bez omezení na zvláštní zákony, které naproti tomu uvádí v § 3 zákona ze dne 31. března 1925 č. 61 Sb. z. a n. v závorce.
Připouští tudíž tento zákon jenom dvě úchylky z vyslovené zásady, že totiž plat za dobu vojenského cvičení služebního byl ustanoven smlouvou, anebo zvláštním zákonem, který výslovně upravuje otázku platu za dobu služebního cvičení vojenského.
Nemůže proto žalobce pro svůj nárok za platnosti zákona ze dne 31. března 1925 č. 61 Sb. z. a n. dovolávati se ustanovení § 1154 lit. b) 1. obč. zák. v doslovu upraveném zákonem ze dne 1. dubna 1921 č. 155 Sb. z. a n., poněvadž tento předpis neupravuje zvláště otázku platu za dobu služebního cvičení a poněvadž všeobecný zákon občanský není zvláštním zákonem.
Dovolání jest tedy bezdůvodné.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1926 čj. Rv I. 525/26—1.
R. v. z. s. Doležal.

Citace:

Služební cvičení ve zbrani není důležitou příčinou, dávajííc zaměstnanci nárok na mzdu podle § 1154 b) I. obč. zákona. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 9, s. 309-311.