Čís. 9584 Došel-li soud (prvé stolice) k závěru, že není na místě žaloba pro zmatečnost, ježto platební rozkaz, proti němuž směřuje, nebyl dosud žalobci doručen a lhůta k odporu ještě nepočala žalobci běžeti, měl žalobu odmítnouti jako nepřípustnou. Nebyl-li platební rozkaz v upomínacím řízení dosud doručen podle předpisu § 7 zák. o úp. říz. a § 106 cřs., nelze mu odporovati žalobou o zmatečnost podle § 529 čís. 2 c. ř. s. (Rozh. ze dne 30. ledna 1930, R II 19/30.) Žalobu, by upomínací platební rozkaz byl prohlášen zmatečným, procesní soud prvé stolice rozsudkem zamítl. Rekursní soud vyhověl rekursu a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci znovu o ní rozhodl. Důvody: Přisvědčiti jest stěžovatelce, že má býti podle § 543 c. ř. s. rozhodnuto usnesením, byť i usnesení bylo vydáno při ústním jednání, odmítá-li se žaloba pro zmatečnost jako nepřípustná. Podala proto žalobkyně správně proti napadenému rozsudku, správně usnesení, rekurs, nikoliv odvolání. První soud zjistil, že platební rozkaz okresního soudu ze dne 29. března 1928 nebyl doručen žalobkyni podle předpisů § 7. upom. říz. a § 106 cřs., tak- že se platební rozkaz nestal právoplatným. Není tu tedy podle názoru prvého soudu předpokladu přípustnosti žaloby o zmatečnost, ježto podmínkou právoplatnosti soudního rozhodnutí jest jeho doručení súčastněným stranám a žaloba o zmatečnost předpokládá, že základní spor je formálně ukončen, zejména, že uplynula lhůta k podání opravného prostředku do rozhodnutí, jež jest stíženo zmatečností podle § 529 cřs. Stížnost napadá právem toto právní posouzení věci. První soud zjistil na základě provedených důkazů přes tvrzení doručovacího orgánu, že zpáteční lístek k platebnímu rozkazu byl na výslovný příkaz stěžovatelky, tehdejší žalované, při doručení jejím přítomným manželem podepsán, že platební rozkaz tento nebyl stěžovatelce doručen podle předpisu § 7 upom. řízení a § 106 cřs. Ačkoliv stěžovatelka nebyla vůbec zastoupena v upomínacím řízení následkem nezákonného postupu orgánu doručovacího a platební rozkaz nabyl formální právní moci, poněvadž na jeho základě byla povolena dne 2. června 1928 exekuce zřízením práva zástavního na usedlosti stěžovatelky, prohlásil první soud žalobu za nepřípustnou. Podle názoru rekursního soudu nelze namítati, že žalobkyně mohla nebo může ještě odporem zruší ti platební příkaz, poněvadž lhůta k odporu běží teprve ode dne platného doručení, což se však nestalo. Nadto povolil první soud na základě tohoto exekučního titulu exekuci. Procesní soud nezabýval se v tomto případě s dalšími skutkovými otázkami tohoto sporu a uspokojil se jen se zjištěním nezákonného doručení. Řešeny však býti musí i další otázky, zda byla dodržena lhůta k podání žaloby a jakým způsobem odstraněny býti mohou vady při doručení platebního rozkazu právě v souzeném případě. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc rekursnímu soudu, by o rekursu znovu rozhodl. Důvody: V dovolacím rekursu napadá stěžovatel především názor soudu rekursního, že v souzeném případě měl soud prvé stolice rozhodnouti usnesením, nikoli rozsudkem, poněvadž podle jeho mínění není tu předpokladu § 543 cřs., ježto žalobkyně opírá žalobu o zmatečnost o důvod zákonem uznaný (§ 529 čís. 2 c. ř. s.).V tomto směru dospěl nejvyšší soud k názoru, že soud prvé stolice, zaujav stanovisko, že není na místě žaloba pro zmatečnost, poněvadž dosud platební rozkaz, o který jde, nebyl žalobkyni řádně doručen a lhůta k odporu pro žalobkyni dosud vůbec nezačala běžeti, měl žalobu odmítnouti jako nepřípustnou a neměl se obírati věcně s otázkou, zda jest tu zmatečnost platebního rozkazu, žalobkyni uplatňovaná čili nic. Toto své rozhodnutí měl soud prvé stolice vydati ve formě platící pro odmítnutí žaloby, t. j. ve formě usnesení. Nelze proto přisvědčiti vývodům stěžovatelovým, že rozhodnutí soudu prvé stolice vydané ve formě rozsudku bylo co do formy rozhodnutí správné. Ve věci samé jest však dovolací rekurs žalovaného odůvodněným, neboť není správným názor soudu rekursního, že platební rozkaz v souzeném případě je právoplatným a že tu jde proto o rozhodnutí ve smyslu § 529 c. ř. s., které jen mimořádnou cestou žaloby pro zmateč- nost může býti odčiněno. Otázku tuto řešil nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod čís. 6956 sb. n. s. ve smyslu opačném a uchýlil se od názoru vysloveného v rozhodnu tohoto soudu uveřejněném pod čís. 2436 sb. n. s., shodujícího se s názorem soudu rekursního. Nejvyšší soud přidržuje se názoru v rozhodnutí čís. 6956 sb. n. s., který jeho judikaturou z poslední doby je zachováván a poukazuje proto na odůvodnění tohoto rozhodnutí, které odpovídá i v tomto případě zjištěnému skutkovému stavu věci. Bylo proto doyolacímu rekursu vyhověti a rozhodnouti jak se stalo. Ve věci samé nemohlo hned býti rozhodnuto, jež to napadeným rozhodnutím rozhodnutí soudu prvé stolice bylo zrušeno a soud rekursní při svém právním názoru nepřezkoumal skutkové zjištění co do řádnosti doručení platebního rozkazu žalobkyni, takže chybí pro rozhodnutí potřebné skutkové zjištění druhé stolice, bez něhož se nelze obejíti.