Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7319 —
Čís. 7319.

Obecní zaměstnanci.
Přiznala-li obec strážníku t. zv. strážní přídavek, nebyla oprávněna mu ho odepříti, třebas byl napotom po sestátnění policie přidělen bez své viny k jiné obecní službě.
(Rozh. ze dne 13. září 1927, Rv II 108/27.)
Žalobci, strážníku žalované obce (Slezské Ostravy), byl přiznán t. zv. strážní přídavek. Když v říjnu roku 1925 byla policie žalované obce sestátněna, nežádal žalobce o převzetí do státní služby a byl napotom přidělen do oddělení pro »dávky a poplatky«. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalované obci zjištění, že mezi ním a žalovanou obcí trvá služební poměr toho obsahu, že žalobce náleží do kategorie policejní stráže, že žalovaná obec jest povinna to uznati a platiti mu počínajíc 1. listopadem 1925 měsíčně strážní přídavek. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto — Čís. 7319 —
důvodů:
Dovolatelka vytýká rozsudku odvolacího soudu pouze nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), jež spatřuje v názoru, že když žalovaná obec upravovala služební požitky žalobci usnesením své správní komise ze dne 19. února 1923 a přiznala mu též dřívější strážní přídavek, měla míti na mysli zákon ze dne 16. března 1920, čís. 165 sb. z. a n. a počítati s tím, že do pěti let bude policie postátněna, a dále v tom, že odvolací soud přihlížel i k zásadě § 196 plat. zákona ze dne 24. června 1926, čís. 103 sb. z. a n., že definitivní úředník nemá býti novou úpravou platu zkrácen ve svých dosavadních požitcích. Než dovolatelka ani nedoličuje, v čem podle jejího mínění spatřuje nesprávnost těchto právních úsudků odvolacího soudu, pokud odkazuje k shora uvedeným zákonům, nýbrž dovolává se jen zákona ze dne 13. července 1922, čís. 230 sb. z. a n. o sborech stráže bezpečnosti, tvrdíc, že prý v tomto zákoně není ani zmínky o t. zv. »strážním přídavku«. Avšak ocitá se při tom sama v rozporu s doslovem § 3 tohoto zákona, jenž výslovně mezi požitky členů bezpečnostní stráže uvádí také přídavek strážní a vyhražuje jeho určení vládnímu nařízení, jež bylo vydáno 5. října 1922 pod čís. 295 sb. z. a n. a jehož § 56 výslovně stanoví, že strážní přídavek, započítatelný do výslužného, činí u sboru uniformované bezpečnostní stráže ročně 1 800 Kč. O tento přídavek právě ve sporu jde. Skutkové tvrzení dovolání, že tento strážní přídavek dostávali státní strážníci jen jako přídavek za noční službu (noční přídavek), jest nejen nepřípustnou novotou (§ 504 c. ř. s.), nýbrž jest i v rozporu se spisy, zejména s obsahem připísu policejního ředitelství ze dne 13. dubna 1926, že přídavek byl paušalovaným stravným. Nelze se proto ani zabývati dovolacími vývody, pokud doličují jinou povahu tohoto přídavku, opírajíce se o skutková tvrzení ve sporu v prvé stolici nepřednesená. Ani z předpisu § 19 zákona ze dne 20. prosince 1922, čís. 394 sb. z. a n., jímž bylo stanoveno, že od 1. ledna 1923 mají služební požitky a právní nároky zaměstnanců zemí, žup, okresů a obcí, stanovené služebními řády neb usneseními těchto korporací, býti uvedeny na míru požitků práv a nároků zaměstnanců státních stejné nebo rovnocenné kategorie podle tohoto zákona, pokud tuto míru přesahují, nemůže dovolatelka nic pro sebe vyzískati, když, jak bylo již vzpomenuto, členové sboru státní uniformované stráže bezpečnostní i za platnosti zákona čís. 394 z roku 1922 přídavek strážní dostávali, což také nižší soudy dolíčily z přípisu policejního ředitelství ze dne 13. dubna 1926 ve hlavním sporu Ck I 11/26. Přiznala-li žalovaná obec žalobci usnesením ze dne 19. února 1923 strážní měsíční přídavek 150 Kč, jejž měli členové uniformované stráže státní, tedy rovnocenné kategorie státních zřízenců, neodporovalo její usnesení ani paritní zásadě § 19 zákona ze dne 20. prosince 1922, čís. 394 sb. z. a n., a správným jest i názor odvolacího soudu, že žalovaná v té době již musela počítati se zákonem o zřizování státní policie ze dne 18. března 1920, čís. 165 sb. z. a n. tím spíše, když zřízení policejního ředitelství v žalované obci v té době bylo již vyhláškou ministerstva vnitra ze dne 25. listopadu 1922 uveřejněnou ve sbírce zák. a nař. pod čís. 344 dne 4. prosince 1922 — pevně stanoveno. — Čís. 7320 —
Působnost tohoto ředitelství vztahovala se podle § 2 čís. 20 této vyhlášky též na Slezskou Ostravu. Bylo-li nižšími soudy zjištěno, že žalovaná obec vyplácela strážní přídavek i těm strážníkům, kteří nekonali službu exekutivní, nýbrž jen kancelářskou, plyne z toho, že přídavek tento nebyl podmíněn výkonem vlastní služby strážní (exekutivní) a nebyla žalovaná obec oprávněna, žalobci jednostranně tento přídavek odepříti, ani když po sestátnění městské policie byl beze své viny přidělen k jiné službě obecní.

Citace:

č. 7319. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 95-97.