=Boh. adm., 7 (1925), sv. 1 / č. 4652
Č

. 4652.


Administrativní řízení. — Vojenské věci. — Řízení před nss-em (Slovensko): I. O kompetenci rozhodovací o nárocích na náhradu za válečné úkony. — II. O kompetenci nss-u podle § 2 č. 6 zák. č. 3/1918.
(Nález ze dne 28. dubna 1925 č. 8744.)
Věc: Julius Sch. v A proti ministerstvu národní obrany (min. místotaj. Dr. Kar. Řezáč) o odškodné dle zákona o válečných úkonech.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Udávaje, že mu dne 6. července 1919 byly 2. setninou čsl. pěš. pl. č. 8 zrekvirovány 2 koně v ceně 20000 K a povoz s postrojem v ceně 5000 K na jeho pronajmutém statku v A. na území nyní maďarském, tehdy však pod čsl. vrchnost naleževším, žádal st-l podáním ze dne 29. září 1919 velitelství východní skupiny generála D. v Košicích o vrácení řečených předmětů, eventuelně o zaplacení 25000 K a podáním z března 1921 županský úřad v Rimavské Sobotě o náhradu škody 25000 K na základě § 33 zák. o válečných úkonech. Mno nevyhovělo žádosti této, poněvadž odebrání koní se stalo na statku v A., t. j. na cizím státním území. S hlediska zák. čl. LXVIII. z roku 1912 o válečných úkonech nelze rekvisici na nepřátelském území považovati za válečný úkon a proto také vojenskou správu netíží závazek k náhradě takových škod.
O stížnosti do tohoto výnosu podané uvážil nss toto:
Nss jest dle § 2 č. 6 zák. z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb. povolán rozhodovati o nárocích proti státu jen tenkráte, rozhodly-li již o nárocích těchto v mezích své příslušnosti v instančním pořadí úřady správní a jde-li toliko o přezkoumání tohoto rozhodnutí. Nss může tedy dle tohoto ustanovení podrobiti své kognici toliko autoritativní, právní moci schopný výrok, nikoli pouhé právní moci nezpůsobilé prohlášení, jímž úřad správní odepřel uznati nárok proti státu uplatňovaný. Mno nař. výnosem »nevyhovělo st-lově žádosti o náhradu« škody, které se st-l na státu domáhal. Z formulace této nelze souditi, že mno osobovalo si kompetenci rozhodnouti o nároku st-lově výrokem autoritativním. Bylo by tedy možno uznati nař. usnesení za takový autoritativní výrok jen tehdy, je-li mno příslušno, aby o řečeném nároku rozhodlo, t. j. výrok právní moci schopný vydalo. St-l vyvozuje uplatněný nárok výslovně z ustanovení zák. čl. LXVIII. z r. 1912. Rozhodovati o nárocích na odškodnění za úkon válečný, jakož i o nárocích na náhradu škod na základě cit. zákona vzešlých, jest však dle § 33 téhož zák. čl. příslušná zvláštní komise složená ze zástupců zúčastněných ministerstev a nikoli mno.
Na tom nebylo nic změněno zák. článkem XXIII. z r. 1916, kterým byl ministr honvédů jen zmocněn ustanoviti nařízením, že dotčené nároky mohou býti vyřízeny ujednáním se stranami, tedy cestou smírnou před komisemi okresními nebo zemskými.
Příslušnost vyřizovati nároky takové úředním rozhodnutím, to jest jednostranným aktem autoritativním, zůstala nadále vyhrazena řečené ministerské komisi ve smyslu § 33 zák. čl. LXVIII. z r. 1912. Není tedy možno přiznati mno kompetenci rozhodovat o nároku, o který jde. Za tohoto stavu práva nelze tedy nař. výnos mno uznati za výrok dle § 2 č. 6 zák. z 2 listopadu 1918 č. 3 Sb. před nss naříkatelný, jeví se tedy stížnost do výnosu toho nepřípustnou.
Pokud st-l snaží se uplatňovaný nárok in eventum opříti o to, že rekvisice provedena byla sice na cizím státním území, ale čs. vojskem na majetku čsl. státnímu občanovi patřícím a z čs. území pocházejícím a hledá-li takto právní základ tvrzeného nároku snad mimo zákon o válečných úkonech, nemění to nic na právní povaze nař. výroku, neboť není vůbec žádné normy, jež by udílela mno příslušnost rozhodovati způsobem autoritativním o náhradních nárocích tohoto druhu ať v rámci ať mimo rámec zákona o válečných úkonech.
Bylo tedy stížnost odmítnouti jako nepřípustnou.
Citace:
č. 4652. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 852-853.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).