Vyhledávání v dokumentech NPD: Boh. adm., 2 (1920)

Č. 318.

Vodní právo (Čechy): 1. Aby se mohlo použíti ustanovení § 94 vod. zák., musí tu býti dva nebo více podniků, které činí nárok na použití téže vodní síly. — 2. * Prohlásí-li strana, na jejíž stížnost žalovaný úřad naříkaným rozhodnutím změnil rozhodnutí stranou tou v odpor vzaté, po vydání naříkaného rozhodnutí, že ustupuje od stížnosti, o které bylo naříkané rozhodnutí vydáno, nemůže prohlášení to vyloučiti meritorní rozhodnutí nejvyššího správního soudu o stížnosti, proti rozhodnutí podané.
(Nález ze dne 29. ledna 1920 č. 698.)
Věc: Pavla Bauerová ve Dvoře Králové (adv. Dr. Brunclík z Prahy) proti býv. c. k. ministerstvu orby ve Vídni stran vodoprávního povolení stavby jezu na Labi a stavby strojní tkalcovny ve Verdeku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Antonín Bauer podal dne 12. září 1911 k okresnímu hejtmanství v Králové Dvoře žádost, aby mu dáno bylo povolení k postavení tkalcovny, jejíž pohon prováděn by byl vodou z Labe.
O této žádosti provedeno bylo řízení, které, pokud pro toto rozhodnutí má význam, mělo tento průběh a obsah: Nejprve provedeno bylo informační řízení ve smyslu § 79 vodního zákona. Již k tomuto informačnímu řízení podal městský úřad ve Dvoře Králové vyjádření, v němž praví, že sice uznává plně právo žadatelovo, aby si vymohl povolení k postavení jezu, že však žádá, aby žadatelovi stanoveny byly takové podmínky, aby obci Dvoru Králové nebylo zabráněno provésti zamýšlený podnik, jímž má býti využito vodní síly z přepážky údolní v lese Království, o jehož povolení bylo již dříve u místodržitelství žádáno.
Když byl Antonín Bauer na původním projektu provedl některé změny, bylo zavedeno řízení ve smyslu § 71 vod. zák. Při komisionelním jednání bylo konstatováno, že výška nadržování vody stanovena je dle projektu kotou 296∙500 a že jez má býti opatřen pohyblivými nástavky 50 cm vysokými, aby udržována byla konstantní výška 296∙500. Dle obsahu protokolu zjistila komise při komisionelním řízení, že pokud se týká výšky vzdutí projektovaného jezem, je výška ta dotčena projektem městské obce Dvoru Králové k postavení elektrárny s použitím vodní síly údolní přehrady v lese Království, a to tím způsobem, že kota odpadní vody od turbin elektrárny projektována je ve výši 295∙50 a byla by tudíž v odpadním náhonu elektrárny spodní voda nově projektovaným jezem na úkor spádu vodní síly elektrárny o 1 m zdvižena. Dle náhledu komise sluší pak přiznati projektu městské rady prioritu, poněvadž byl zadán dříve, ač z ohledů národohospodářských i projektu Bauerovu nelze upříti důležitosti. Nelze proto činiti návrh na schválení dovolené výše vzdutí na kotu 296∙5, pokud by tím projekt města Dvoru Králové měl býti zkrácen, ač-li by nebylo docíleno dohody. Kdyby dohody docíleno nebylo, bylo by lze dáti povolení jen, kdyby výška koruny jezu a pohyblivých nástavků snížena byla tak, aby dovolená výše vzdutí nepřesahovala kotu 295∙30.
Při komisionelním řízení vzneslo město Králové Dvůr proti povolení projektu protest pro případ, že by měla se v budoucnosti vzdouvati voda v řečišti více, než dovoleno je zadaným již projektem městské elektrárny, o němž bylo 22. května 1911 provedeno řízení a při němž hladina vodní v Labi stanovena tak, aby užitečný spád zůstal 14 m při pravidelné výši vody v nádrží na kotě 310. Žádalo pak město, aby oba projekty se porovnaly a zjistilo se, že Bauerův projekt projektu města nebude škoditi.
Po komisionelním řízení podal Antonín Bauer pozměněný návrh, jenž pracován se zřetelem na výšku vzdutí vody ke kotě 295∙30.
Okresní hejtmanství, vyžádavši si dobrozdání znalecké o spotřebě vody a když různé spory, pro stížnost význam nemající, mezi tím byly dohodou odstraněny, vydalo rozhodnutí ze dne 12. července 1912, jímž Antonínu Bauerovi dáno bylo povolení k postavení tkalcovny, zřízení jezu a jalového žlabu za určitých podmínek, v rozhodnutí podrobně uvedených.
Proti tomuto rozhodnutí podala stížnost komise pro regulaci řek v král. Českém a město Dvůr Králové, poslednější z důvodů uvedených v protestu.
Vzhledem na obsah odvolání komise pro regulaci řek podal Antonín Bauer k okresnímu hejtmanství pozměňující návrh ohledně nástavků jezu a jalového žlabu, sníživ pevnou korunu jezu z 295∙8 na 295∙3 s nástavky 50 cm a žádal, aby ohledně změn těch zavedeno bylo vodoprávní řízení.
O žádosti té zavedlo okresní hejtmanství řízení dle § 83 vod. zák. Při komisionelním řízení podán městem Dvorem Králové opět protest, v němž mimo formální námitky opět protestováno proti povolení projektu vůbec, poněvadž projekt ten poškodil by i tak, jak je projektován se změnami, městský projekt elektrárny.
Rozhodnutím ze dne 26. března 1914 povolilo okresní hejtmanství změny žádané za určitých podmínek. Do rozhodnutí toho podali odvolání žadatel Antonín Bauer, komise pro regulaci řek a město Dvůr Králové.
Místodržitelství rozhodlo o těchto odvoláních i odvoláních proti rozhodnutí z 12. července 1912 výrokem, že okresní hejtmanství má vydati výměr jednotný.
Výměr ten vydán byl dne 5. prosince 1914 a uděleno jím Antonínu Bauerovi živnostenské a vodoprávní povolení k postavení tkalcovny se dvěma turbinami na pozemcích č. kat. 336, 337, 340 a 341/1 ve Verdeku, dále k postavení jezu v Labi mezi pozemky č. kat. 607/1 v Novolesích s nádržkou vodní na parcele č. kat. 428/2 ve Verdeku i se zařízením ku braní vody potřebné k napájení parních kotlů z Labe a zařízením ke svádění téže vody po upotřebení zpět do Labe.
Povolení to dáno za určitých podmínek, z nichž třeba tu uvésti pouze tyto:
Č. 2. Maximální množství vody, jež lze turbinami konsumovati, stanoveno na 8 m3 za vteřinu, což znamená, že množství to je k disposici pouze za stavu vody, kdy řekou protéká větší množství vody než 8 m3. Za menšího množství je turbiny regulovati event. zastaviti, aby nenastala nepravidelnost odtoku. Budou-li oprávnění v tom směru vznášeti později námitky, může býti majitel jezu kdykoli přidržán k tomu, udržovati vodu stále v určité výši úřadem vodoprávním stanovené.
Č. 7. Výška jezu nesmí přesahovati kotu 295∙30.
Č. 8. Množství vody v Labi bude, jak žadatelem vzato bylo na vědomí, z nádrže v lese Království nalepšováno jen tehdy a v té míře, jak toho bude vyžadovati posluha nádrže a potřeba elektrárny pod nádrží. Pro obsah vodního práva jest rozhodným jako maximum množství vody nyní Labem protékající.
Č. 9. Ve příčině jezu, nástavků na něm a jalového žlabu plniti jest podmínky v povolení uvedené, z nichž pro nález jsou významny:
A. Jakmile by řečištěm protékalo více než 8 m3 vody za vteřinu, dlužno žlab otevříti, aby byl co nejdříve zjednán dovolený stav vzdutí.
D. Projektant i nástupci jeho budou povinni bez jakéhokoli nároku na náhradu škody proti zemské komisi pro úpravu řek nebo právním jejím nástupcům a to bez námitek odstraniti kdykoli nástavky vůbec a na dobro, když elektrárna Třešňovská nebo snad jiný podnik k využitkování vodní síly, který se u nádrže Třešňovské zřídí, bude na základě vodoprávního povolení uveden do definitivního chodu a když bude pravoplatně zjištěno, že se tím znemožňuje využitkování vodní síly nádrže v lese Království na újmu veřejných zájmů. V dotyčný den bude nutno nástavky bezpodmínečně úplně a definitivně odstraniti. Ohledně námitek města Dvoru Králové rozhodnuto, že nelze na ně vzíti zřetele, ježto výměrem tím rozdělení vodní síly mezi projekt na využití vodní síly z údolní přehrady Třešňovské a projekt Antonína Bauera vyhovuje intenci § 94 vod. zák.
V odvolání podaném proti tomuto rozhodnutí uvádí město Král. Dvůr, že již v roce 1906 předložilo ministerstvu vnitra žádost o postavení díla vodního a že již v roce 1911 u místodržitelství podalo druhou žádost, o níž zavedeno bylo informační řízení a ustanoven rok ke komisionelnímu jednání na 22. května 1911. Měly proto dle § 94 vod. zák. oba projekty býti současně projednány. Projekt Antonína Bauera poškodí projekt elektrárny města, poněvadž Bauer, aby dosáhl 8 m3 vteřinových při 10hodinné pracovní době, musí vodu nadržovati po celou noc.
Také zemská komise pro regulaci řek podala odvolání ohledně podmínky svrchu pod D uvedené.
Místodržitelství rozhodlo vyřízením ze dne 4. září 1915 a sice v ten smysl, že podmínka svrchu pod D uvedená zníti má takto:
Ant. Bauer musí bez jakéhokoli nároku na náhradu škody proti zemské komisi pro úpravu řek nebo právním jejím nástupcům a bez námitek kdykoli nástavky vůbec a na dobro odstraniti, když by toho vzhledem k obmýšlenému využitkování vodní síly v nádrži v lese Království ať zemskou komisí nebo jejími právními nástupci bylo žádáno, nechť by se tak stalo třeba již při zahájení stavebních prací, směřujících k využitkování uvedené vodní síly.
Rekurs města Král. Dvoru byl, pokud mu právě uvedenou změnou nebylo vyhověno, zamítnut. Odůvodněno je zamítnutí tím, že řízení vodoprávní ohledně projektu města posud nebylo provedeno a že je patrno, že při projektu tom jedná se o využití vodní síly nádržky v lese Království. Komise regulační kladly podmínky, jimiž využitkování vody z nádrže té proti projektu Antonína Bauera bylo dostatečně zabezpečeno a hájily tak i zájmy města. Změnou rozhodnutí v odpor vzatého vyhověno tedy i žádosti obce, aby projektem Antonína Bauera nebylo znemožněno event. využití vodní síly obcí Král. Dvora. Možnosti, aby Ant. Bauer vodu nadržoval, čeleno je podmínkou č. 2 v odpor braného rozhodnutí a nejsou tedy zájmy města Král. Dvora nikterak dotčeny.
Proti tomuto rozhodnutí podalo město Král. Dvůr stížnost k ministerstvu orby, v níž žádá, aby celé jednání bylo zrušeno, aby o obou projektech společně bylo jednáno a vydána byla koncese o obou najednou, by tak vzájemné vztahy byly stabilisovány.
Ministerstvo orby ve Vídni zrušilo rozhodnutím ze dne 29. května 1918 rozhodnutí 1. a 2. stolice pro vadné řízení a uložilo okresnímu hejtmanství, aby provedlo současně řízení jak o projektu Antonína Bauera, tak i o žádosti městské obce Dvora Králové, podané v roce 1911 za udělení povolení ku zřízení díla za účelem využitkování vodní síly údolní přehrady v Těšnově a to podle předpisu § 94 zákona o právu vodním a aby pak rozhodlo o žádosti Antonína Bauera v cestě instanční.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost podaná Paulou Bauerovou jako dědičkou po Antonínu Bauerovi na nejvyšší správní soud, vytýka jící naříkanému rozhodnutí, že spočívá na vadném řízení a odporuje zákonu.
Při rozhodování o stížnosti té veden byl nejvyšší správní soud těmito úvahami:
Nejvyšší správní soud musel se především zabývati otázkou, jaký vliv na řešení případu má podání města Dvoru Králové ze dne 24. září 1919, ve kterém se nejvyššímu správnímu soudu sděluje, že město upustilo vůbec od svého projektovaného podniku a prohlašuje, že vzhledem k tomu béře zpět veškery stížnosti a námitky, jež bylo podalo proti povolení projektu Antonína Bauera.
Nejvyšší správní soud nemohl při svém rozhodnutí na obsah tohoto podání vzíti zřetele, poněvadž bylo mu pouze zkoumati, zda naříkané rozhodnutí odpovídá zákonu vzhledem ku stavu, jaký byl v době, kdy naříkané rozhodnutí bylo vydáno a nemůže tedy přihlížeti ku změnám, které nastaly po vydání naříkaného rozhodnutí, na němž žalovaný úřad dle svého prohlášení učiněného u nejvyššího správního soudu přes nastalou změnu skutkových okolností trvá.
Bylo se proto, nehledíc k tomuto podání, věcně zabývati obsahem stížnosti.
Naříkaným nálezem zrušil žalovaný úřad rozhodnutí obou nižších stolic a uložil okresnímu hejtmanství, aby provedlo současně řízení jak o projektu Antonína Bauera, tak o žádosti městské obce Králové Dvora podané v r. 1911 o udělení povolení ku zřízení díla vodního za účelem využitkování vodní síly údolní přehrady u Těšnova dle předpisu § 94 vod. zák.
Naříkané rozhodnutí vychází tedy ze skutkového podkladu, že mimo projekt Antonína Bauera byl tu v době, kdy rozhodnutí toto bylo vydáno, ještě druhý projekt, totiž projekt městské obce Králové Dvora a že nároky těchto dvou projektů na využitkování vodní síly stojí navzájem proti sobě a dospívá z tohoto předpokladu k závěru, že bylo o obou zmíněných projektech nutno řízení provésti společně dle § 94 vod. zák.
Stěžovatelka popírá ve stížnosti, že by tu vedle projektu jejího právního předchůdce byl vůbec ještě projekt města Králové Dvora, na který se naříkané rozhodnutí odvolává a uvádí ohledně tohoto projektu následující:
Město Králové Dvůr podáním ze dne 9. října 1906 zažádalo o udělení koncese k využití vodní síly projektovanou přehradou v lese Království nadržené a žádost tu opakovalo ve vyjádření z 3. září 1907. Místodržitelství rozhodlo vodoprávním nálezem ze dne 24. dubna 1908, že je městu zůstaveno podati případnou žádost dle § 78 vod. zák. a obec předložila pak 12. října 1910 tuto žádost i s příslušným projektem, o níž nařízeno informační řízení na den 22. května 1911.
Na pozdější žádost podanou městem jménem vlastním a jménem svazu měst ustanoveno bylo výnosem ministerstva veřejných prací ze dne 19. listopadu 1915 místní šetření, při němž obec žádala, aby s vodoprávním řízením bylo sečkáno, až oznámí, že na projektu trvá. Výnosem místodržitelství ze dne 1. prosince 1915 byl však projekt obci Králové Dvoru vrácen s tím, že nelze o něm zahájiti řízení dle předpisů o právu vodním, ježto komise pro úpravu řek dosud neučinila rozhodnutí, komu má býti pronajata vodní síla z nádrže.
V tom, že tyto okolnosti úřadem žalovaným nebyly zjištěny ze spisů týkajících se projektu města Král. Dvora, spatřuje stížnost vadu řízení.
Nejvyšší správní soud shledal tuto výtku odůvodněnou.
Předpis § 94 vod. zák., který obsahuje sice také materielně právní ustanovení, ale zařazen je do oddílu pojednávajícího o řízení, má za účel, aby docíleno bylo způsobem co možná jednoduchým již v řízení zavedeném o přiznání vodního oprávnění dohody mezi konkurujícími nároky podnikatelů na vodní sílu, neb aby vodní síla byla způsobem vhodným mezi ony podniky úředním rozhodnutím rozdělena.
Předpokladem pro použití normy § 94 vod. zák. je tedy, že jsou tu konkurující nároky podnikatelů, a to buď ohledně podniků nových s podniky již stávajícími nebo podniků nových mezi sebou nebo konečně stávajících ohledně přebytku síly vodní.
Musí tedy, aby mohlo použito býti ustanovení § 94 vod. zák., býti tu dva nebo více podniků, které činí nárok na použití téže vodní síly.
Poněvadž v celém řízení nikde nebylo tvrzeno, že by byla městu Král. Dvoru již bývala udělena koncese k využití vodní síly labské, padá na váhu pouze ustanovení § 94, lit. b) vod. zák., upravující otázku; jde-li o nároky dvou nových podniků proti sobě stojících.
Je tedy pro zákonitost naříkaného rozhodnutí nutným předpokladem, že v době vydání jeho byl tu opravdu projekt města Král. Dvora, který mohl býti považován za podnik ve smyslu § 94 b) vod. zák.
Protokol o komisionelním řízení ze dne 6. února 1912, zástupcem právního předchůdce stěžovatelky bez námitek podepsaný, arciť konstatuje, že projekt městské rady Králové Dvora byl k úřadu vodoprávnímu zadán dříve než projekt Antonína Bauera a že jednání úřední bylo již dříve o něm zahájeno. Také instance 1. a 2. řešíce otázku o přípustnosti projektu Bauerova s ohledem na možnost využití vodní síly z údolní přehrady Těšnovské stály na stanovisku, že jsou tu projekty dva, jak vyplývá to zejména i z podmínek, které oběma stolicemi Antonínu Bauerovi při povolení vodního oprávnění byly uloženy. První stolice nad to, vyřizujíc zásadní protest města Král. Dvora, zamítla ho s odůvodněním, že podmínky koncese Antonínu Bauerovi udělené odpovídají intencím § 94 vod. zák. a 2. instance výslovně podotýká, že vyhověním rekursu komise pro regulaci řek v král. Českém vyhověno bylo i žádosti města Král. Dvora, aby projektem Antonína Bauera nebylo znemožněno městu využitkovati vodní síly z přehrady lesa Království.
Dle tvrzení stížnosti nastala však po vydání rozhodnutí 2. stolice změna, že výnosem ze dne 1. prosince 1915 byl projekt městu Král. Dvoru vrácen, poněvadž prý o něm řízení ve smyslu vodního zákona nelze zahájiti.
Toto tvrzení nalézá opory ve spisech administrativních. Vyplýváť z přípisu zemské správy politické ze dne 8. března 1919 č. 57762 ai 1919 okresní správě politické v Hradci Králové, že skutečně citovaným výnosem z 1. prosince 1915 bylo vysloveno, že o projektu na využitkování vodní síly, předloženém stranou třetí, nelze zahájiti řízení, dokud zemská komise pro úpravu řek nerozhodne, zdali a komu zadáno bude využitkování vodní síly přehrady Těšnovské.
Týká-li se toto konstatování skutečně projektu města Král. Dvora, pak ovšem v době vydání naříkaného rozhodnutí ze dne 29. května 1918 žádost městské obce Král. Dvůr podaná r. 1911 a úřadem vrácená s tím, že o ní vodoprávní řízení zavésti nelze, nemohla tvořiti již podklad pro nový podnik ve smyslu § 94 vod. zák.
Tím byla by však obec Král. Dvůr pozbyla veškerých nároků a práv vyplývajících jí z toho, že se ucházela o propůjčení koncese k využití labské vody v téže době jako Antonín Bauer.
Skutkové zjištění žalovaného úřadu, že trvají ještě v době vydání naříkaného rozhodnutí projekty dva, spočívá pouze na obsahu administrativních spisů, týkajících se řízení o projektu Antonína Bauera, k nimž spisy týkající se žádosti města Králové Dvora o koncesi k využití vodní síly labské nebyly připojeny. Ze spisů těch však není patrný stav záležitosti žádosti města Král. Dvora, jaký byl v době vydání naříkaného rozhodnutí.
Skutkové zjištění žalovaného úřadu spočívá proto na vadném řízení a bylo tedy naříkané rozhodnutí dle § 6 zák. o správním soudě zrušeno.
Při vydávání nového rozhodnutí bude na žalovaném úřadu, aby uvážil, jaký právní účinek na rozhodnutí to má podání městské rady Králové Dvora ze dne 24. září 1919, obsahující prohlášení, že město vzdává se projektu a béře zpět veškeré stížnosti, které bylo podalo proti povolení vodoprávnímu předchůdci stěžovatelčinu udělenému.

Citace:

č. 318. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 122-128.