Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7277 —
Čís. 7277.

Exekuce zabavením pohledávky dlužníkovy proti československému státu jako poddlužníku jest přípustna jen, když pohledávka proti státu jest již likvidní а k výplatě poukázána. Jest na vymáhajícím věřiteli, by tyto okolnosti uvedl v exekučním návrhu, v němž dlužno též aspoň přibližně udati výši pohledávky.
(Rozh. ze dne 31. srpna 1927, R I 631/27.)
K návrhu vymáhajícího věřitele, by mu byla ku vydobytí peněžité pohledávky povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky, příslušející prý dlužnici proti Stavebnímu fondu hornickému při ministerstvu veřejných prací v Praze v neznámé výši za provedené stavby soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Žadatelka ve své žádosti uvádí jako poddlužníka ministerstvo veřejných prací, z čehož je patrno, že jde o pohledávku proti eráru jako poddlužníku. Podle dvorského dekretu ze dne 21. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s., zachovaného výslovně v platnosti čl. IX. čís. 5 uvoz. zák. k ex. ř., je nepřípustným zákaz a soudní zabavení ve příčině pohledávek, které nejsou ještě likvidními a u veřejných pokladen nebyly dosud ještě poukázány k výplatě. Tento předpis mluví o soudním zabavení vůbec, nerozeznávaje, zda vede se exekuce proti eráru jako dlužníku, či zda zabavuje se pohledávka příslušející soukromé — Čís. 7278 —
osobě proti eráru jako poddlužníku. Při soudním zabavení pohledávek, o nichž se zmiňuje čl. IX. čís. 5 uvoz. zák. k ex. ř., jest podle jasného jeho doslovu podmínkou, by byly již k výplatě poukázány a byly likvidními, jinak je vedení exekuce na ně nepřípustno. Podle § 54 třetí odstavec ex. ř. má vymáhající strana ve své žádosti uvésti veškeré údaje, které podle povahy případu jsou důležity pro opatření, jež má vydati povolující neb exekuční soud v zájmu vedení exekuce. Ježto pak navrhovatelka ani netvrdila, že zabavovaná pohledávka je likvidní a že byla poukázána k výplatě, a ježto označení její slovy »pohledávka v neznámé výši« a »pohledávka za provedené stavby«, aniž uvedeno, kdy tyto stavby a kde byly provedeny, k dostatečnému označení pohledávky nestačí, bylo stížnosti vyhověno a byla exekuční žádost zamítnuta. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Správným jest názor rekursního soudu, že exekuce zabavením pohledávky dlužníkovy proti československému státu jako poddlužníku, jest přípustna jen, když pohledávka proti státu jest již likvidní а k výplatě poukázána, ježto dosud platí ustanovení dvor. dekr. ze dne 21. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s., jenž výslovně byl zachován čl. IX. čís. 5 uv. zák. k ex. ř., a mylným jest mínění stěžovatelky, že tento dvor. dekret novelovaným zněním § 295 ex. ř. pozbyl účinnosti, ježto změna § 295 ex. ř., provedená novelou ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák. se této otázky vůbec netýkala, nýbrž jen poněkud jinak upravila způsob zabavení, totiž doručení zápovědi. Dovolací rekurs mylně vykládá rozhodnutí nejvyššího soudu č. j. R I 597/25 (sb. n. s. 5180), neboť v něm bylo jen vysloveno, že dvor. dekr. ze dne 21. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s. nelze použíti na případ, když se exekuce vede přímo proti státu jako dlužníku, a stačí stěžovatelku v této otázce odkázati k podrobným důvodům dotčeného rozhodnutí sb. n. s. 5180. Jinak jest však odkázati ku správnému odůvodnění napadeného usnesení, které nebylo vyvráceno důvody dovolacího rekursu, zejména, že z ustanovení § 54 čís. 3 ex. ř. plyne, že exekuční návrh musí podmínku pro povolení exekuce zabavením pohledávky dlužníkovy proti státu jako poddlužníku, totiž, že pohledávka jest již likvidní а k výplatě poukázána, tvrditi a po případě osvědčiti (viz sb. n. s. 6327, 6356) a že také aspoň přibližně jest v návrhu udati výši pohledávky.

Citace:

č. 7277. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 10-11.