Stížnost musí býti podána u soudu, jehož usnesení se v odpor béře (§ 520. c. ř. s. § 78. ex. ř.).

Dovolací stížnost dlužníkovu do usnesení c. k. zem. soudu v Brně jako soudu rekursního, pokud jím vysloveno bylo, že dlužník má nésti sám náklady stížnosti nejvyšší soudní dvůr zavrhl s následujícím odůvodněním.
Dlužník vzal v odpor část rekursního vyřízení dovolací stížnosti.
Příslušný spis byl zaslán dlužníkem posledního dne lhůty rekursní k c. k. okresnímu soudu v B. (soudu exekučnímu).
Jak je patrno ze spisů předběžných, a jak to bylo vyjádřeno zejména i v rozhodnutí zemského soudu ze dne 12. prosince 1912, bylo rozhodnutí toto vydáno na stížnost dlužníkovu do povolení exekuce okresním soudem Brno-město.
Jelikož však sluší podávati stížnosti — i dovolací — zásadně u soudu prvé stolice, jehož rozhodnutí neb opatření zavdalo podnět k řízení opravnému, nutno pokládati dovolací stížnost, podanou u jiného soudu okresního, tak jako za nevčas podanou, kterážto okolnost byla ostatně přehlédnuta i soudem rekursním při vyřizování stížnosti k němu podané. Zavržení dovolací stížnosti je tudíž opodstatněno.
(Rozh. nejvyššího soudního dvoru ze dne 8. ledna 1913 R III 6/13|1.)
A. K.

Citace:

čís. 5824. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 106-107.