Právní prakse
Číslo 1.
Josef Pužman:

Všeobecné zavedení koncesního systému v živnostech.

(Vl. nař. č. 265/1938 Sb. z. a n.)
I.
Brzy po vl. nař. č. 219/38 Sb. z. a n. vyšlo nové nařízení č. 265/38 Sb. z. a n. Obě nařízení jsou vydána na základě zák. na obranu státu, tedy k úpravě mimořádných poměrů, způsobených stavem branné pohotovosti státu. Po stránce ústavnosti jsou jakési pochybnosti (viz můj »Koncesní systém pro všechna výdělečná podnikání po mnichovské konferenci«), 1 zde však není místo věnovati se jim.
Dnes platí jen vl. nař. 265/38, neboť jím bylo předchozí vl. nař. č. 219/38 zrušeno.
Vl. nař. č. 265/38 bylo vyhlášeno dne 8. listopadu 1938 a nabylo účinnosti dnem vyhlášení (§ 13). Má účinnosti pozbýti rok po vyhlášení. Pokud jest v § 12, odst. 2 stanoveno, že »řízení« zavedené podle vl. nař. 219/38 a dosud neskončené »jest provésti« podle ustanovení vl. nař. č. 265/38, neznamená to, že by ustanovení vl. nař. č. 265/38 mohla býti retrahována ke dni počátku působnosti vl. nař. 219/38, t. j. ke dni 11. října 1938. Vl. nař. č. 219/38 bylo zrušeno a nemůže působiti, i když podle výslovného ustanovení § 12, odst. 2 řízení podle něho zahájené nemá býti rušeno a znovu zahajováno podle vl. nař. 265/38, nýbrž výsledky dosavadního řízení mají býti použity tím způsobem, že se v řízení bude pokračovati. Otázka počátku působnosti jest důležitá, jak dále bude uvedeno, vzhledem k § 2, odst. 4 a vzhledem k § 4, odst. 3 vl. nař.
Vl. nař. č. 265/38 stejně tak jako předtím vl. nař. č. 219/38 vztahuje se na všechna výdělečná podnikání jakéhokoli druhu (i na povolání svobodná, jako výkon advokacie, lékařství, civilní inženýrství atd.). Nezáleží při tom v kterém oboru administrativy jest výdělečné podnikání upraveno.
Úkolem mého článku však má býti pouze stručný nástin dosahu vl. nař. č. 265/38 na podnikání upravená živnostenským řádem. Pokud jde o podnikání ostatní, musím pro nedostatek místa odkázati čtenářstvo na svůj zmíněný »Koncesní systém«.
II.
1. Příslušným úřadem k provádění vl. nař. č. 265/38 jest u podnikání podléhajícího živnostenskému řádu příslušný živnostenský úřad (na věcné příslušnosti nebylo nic změněno).
Příslušný živnostenský úřad provádí řízení podle vl. nař. č. 265/38 ve všech případech, v kterých vůbec mu přísluší jakákoli funkce ve vztahu ke skutečnostem upraveným živnostenským řádem, ať podle živnostenského řádu to byla doposud funkce aktivní (šetření, schvalování, povolování), nebo pasivní (braní na vědomí).
V § 2, odst. 1 se uvádí tyto úkony: »vezme na vědomí opovědí živností, oznámení o zřízení vedlejších závodů, prodejen, správkáren, skladů a sběren živností, udělí koncesi k provozování živností koncesovaných a povolení ke zřízení vedlejších závodů, prodejen, správkáren, skladů, sběren takových živností«, v § 2, odst. 2 se stanoví, že řízení jest zavésti i o žádostech »za přeměnu pobočných závodů a skladů na hlavní závod a za schválení provozoven nových, rozšíření provozoven již stávajících nebo za schválení takových, v nichž nebylo, s provozem započato, nebo v nichž započaté provozování bylo přetrženo«. (Pro poslední případ podle § 33 ž. ř., resp. 48 ž. z. se vyžaduje řízení i v těch případech, kdy »závod do 3 měsíců po dni, co byl schválen, nepočne se provozovati, anebo kdy zůstane počaté provozování po více než 3 měsíce přetrženo«, ačkoliv podle živnostenského řádu schválení závodu má minouti, nepočne-li se s provozováním do roka po dni, co byl závod schválen, nebo zůstane-li počaté provozování po více než 3 léta přetrženo.) Posledním ustanovením mají býti podchyceny zejména případy znovuzahajování továrních provozů.
Kdežto dříve živnostenský úřad o pouhých opovědích živností svobodných a řemeslných vydával pouze krátké potvrzení a na to živnostenský list (§ 144 ž. ř., § 241 ž. z.), takže jeho vliv při opovědí byl pouze negativní, neboť formálně správná opověď dávala straně nárok na provozování živnosti svobodné a řemeslné,
a kdežto oznámení ve smyslu §§ 39 a 40 ž. ř., resp. §§ 55 a 56 ž. z. u živností svobodných a řemeslných pouze »bral na vědomí« a nemusel vydávati žádných výměrů, takže jeho činnost byla v tomto směru úplně pasivní,
a pouze u živností koncesovaných vydával povolení (koncesi) a v případech §§ 39, 40 ž. ř., resp. §§ 55 a 56 ž. z. vydával zvláštní schválení,
jest nyní činnost živnostenských úřadů ve všech případech positivní a aktivní a úřad musí o přípustnosti každé skutečnosti jakékoli povahy vydati rozhodnutí po předchozím šetření.
V tom směru tedy jest pro dobu účinnosti vl. nař. č. 265/38 živnostenský řád (ž. z.) modifikován.
2. Vl. nař. č. 265/38 nabylo účinnosti dne 8. listopadu 1938 (dnem vyhlášení). Vztahuje se
a) jednak na takové skutečnosti (§ 2, odst. 1 a 2), které vznikly od 8. listopadu 1938,
b) jednak na takové skutečnosti (§ 2, odst. 1 a 2), které vznikly po 1. březnu 1938 do 7. listopadu 1938 včetně, tato druhá skupina však jest upravena zvlášť § 4.
Mezi oběma skupinami jest podstatný rozdíl.
Ad a): O oněch skutečnostech (§ 2, odst. 1 a 2), které vznikly za účinnosti vl. nař., t. j. od 8. listopadu 1938, platí, že s provozováním nesmí býti započato, dokud živnostenský úřad pravoplatně o opovědí, oznámení nebo žádosti nerozhodl (§ 2, odst. 4). Pojem »pravoplatného rozhodnutí«, které živnostenskému řádu v některých případech znám nebyl (tam, kde živnostenský úřad pouze bral něco na vědomí), jest nyní jasný, neboť živnostenský úřad musí v každém případě rozhodovati a proti rozhodnutí může podati jak strana, tak zájmová korporace odvolání a případně stížnost k n. s. s.
Živnostenský úřad nesmí ani prozatímně připustiti provozování, poněvadž dikce § 2, odst. 4, druhá věta jest imperativní (nesmí býti s provozováním započato). Porušení tohoto zákazu se trestá podle § 11 vl. nař. Při výkonu trestního nálezu může úřad provésti zajištění prostředky uvedenými v § 11, odst. 4 (zabaviti zboží a nástroje, zastaviti práci strojů, zavříti provozovny a pod., což odpovídá i ustanovení § 152 ž. ř. a § 250 ž. z.).
Rozhodla-li I. stol. nepříznivě pro stranu, nemůže strana s provozováním započíti. Není třeba vylučovati odkladný účinek odvolání strany ve smyslu § 77 vl. nař. č. 8/1928, bylo by to zbytečné, nepřípustnost provozování je stanovena ex lege až do pravoplatnosti rozhodnutí. Podala-li strana odvolání, a rozhodla-li i II. stol. nepříznivě pro stranu, nemůže strana s provozováním započíti, i když podala stížnost k n. s. s. Žádost o přiznání odkladného účinku stížnosti k n. s. s. podle § 17 zák. o n. s. s. nemůže pojmově rovněž míti smyslu, vždyť provozování zde neznemožňuje rozhodnutí úřadu, nýbrž přímo zákonné ustanovení § 2, odst. 4 (»dokud nebylo pravoplatně rozhodnuto...«). Rozhodla-li I. stol. příznivě pro stranu, musí býti vyčkáno, zda do 15denní lhůty nepodá zájmová korporace (společenstvo anebo obchodní a živnostenská komora) odvolání, zkrátka, zda-li příznivé rozhodnutí I. stol. stane se pravoplatným či nikoli. Stane-li se pravoplatným, může býti započato s provozováním, podá-li však proti příznivému rozhodnutí zájmová korporace odvolání, nesmí býti s provozem započato a musí býti vyčkáno, až jak rozhodne II. stol. Živnostenský úřad nemůže vyloučiti odkladný účinek stížnosti zájmové korporace. Rozhodne-li i II. stol. příznivě pro stranu, smí strana započíti s provozováním, leda by zájmová korporace podala stížnost k n. s. s. a vymohla si pro svoji stížnost přiznání odkladného účinku podle § 17 zák. o n. s. s.
Ad b): Skutečnosti, které nastaly před účinností vl. nař. č. 265/38, t. j. před 8. listopadem 1938, avšak po 1. březnu 1938, budou podle § 4 vl. nař. pouze přezkoumávány. Přezkoumání jest kogentní (slova »přezkoumá«). Příslušný živnostenský úřad, to jest ten, který byl oprávněn bráti na vědomost oznámení, přijímati opověď a udělovati koncesi či schválení (skutečnosti § 2, odst. 1 a 2) přezkoumá všechny případy, v kterých s provozem bylo započato po dni 1. března 1938, nebo které nastaly po tomto dni, takže rozhoduje kriterium faktické a nikoli snad okolnost, kdy bylo učiněno oznámení, opověď, nebo kdy byla podána nebo příznivě vyřízena žádost za koncesi či schválení. Příslušný živnostenský úřad u těchto přezkoumávaných skutečností může (avšak nemusí) živnostenský list, koncesi nebo schválení odníti, vžiti na vědomí nebo zrušiti. Zda živnostenský úřad tohoto svého práva použije či nikoli, jest věcí jeho volného uvážení.
Odnětí nebo zrušení vysloví živnostenský úřad s účinností ex nunc. Čili: Od doby vzniku skutečnosti § 2, odst. 1 a 2 (od započetí s provozem), bylo oprávnění strany vykonáváno po právu až do pravoplatného rozhodnutí (§ 4, odst. 3 druhá věta) živnostenského úřadu.
Jestliže tedy I. stol. po přezkoumání odňala nebo zrušila straně její oprávnění, může strana i nadále v provozu pokračovati, pakliže ovšem nebyl jejímu odvolání odňat odkládací účinek (§ 4, odst. 2, druhá věta vl. nař. č. 265/38, § 77 vl. nař. č. 8/1928). Proti odnětí odkládacího účinku nemůže si strana stěžovati. Jestliže II. stolice na odvolání strany, kterému odkládací účinek odňat nebyl, potvrdí rozhodnutí I. stolice, jímž oprávnění bylo odňato nebo zrušeno, nabude tím rozhodnutí živnostenského úřadu pravoplatnosti a provozování musí býti zastaveno. Jestliže však strana podá stížnost k n. s. s. a vymůže si pro ně odkladný účinek podle § 17 zák. o n. s. s., může i potom v provozování pokračovati až do rozhodnutí n. s. s.
Jestliže živnostenský úřad po přezkoumání skutečností § 2, odst. 1 a 2 nepoužil svého práva a oprávnění neodňal nebo nezrušil, pak rozhodl implicite podle volného uvážení, které mu § 4, odst. 2 dává (srovnej dále sub II. 3. a bližší odůvodnění v mém »Koncesním systému po mnichovské konferenci«) a nemusí rozhodnutí vůbec vydati, byl-li již živnostenský list vydán, koncese nebo jiné schválení uděleno nebo oznámení na vědomí vzato před účinností vl. nař. č. 265/38, t. j. před 8. listopadem 1938. Jestliže však živnostenský list dosud vydán nebyl, koncese nebo schválení dosud nebylo dáno, oznámení dosud na vědomí nebylo vzato, musí živnostenský úřad příslušný správní akt vydati, a pak bude moci zájmová korporace (společenstvo nebo obchodní a živnostenská komora) podávati opravné prostředky. Bylo-li rozhodnutí I. stolice takto příznivé pro stranu a jde-li o živnost svobodnou nebo řemeslnou dle ž. ř. (ž. z.), nemá odvolání zájmové korporace odkladného účinku v tom smyslu, že by mohlo zabrániti provozování (§ 4, odst. 3 vl. nař. č. 265/38), Rozhodla-li by II. stol. příznivě pro stranu, nemá zájmová korporace možnost ani stížností k n. s. s. zabrániti provozování.
Výjimka jest jen u živností koncesovaných již podle živnostenského řádu (ž. z.): U nich totiž nesmí býti s provozem započato, dokud není koncese pravoplatně udělena a platilo to i před 8. listopadem 1938. Proto rozhodla-li I. inst. příznivě pro stranu a vydala-li koncesi, nemůže býti s provozem započato, jestliže zájmová korporace (společenstvo) podala odvolání, neboť odvolání má odkladný účinek. Rozhodla-li i II. stol. příznivě, může býti s provozem započato, neboť koncese stala se pravoplatnou, jest však též možno, podá-li zájmová korporace stížnost k n. s. s., aby si pro ni vymohla odkladný účinek dle § 17 zák. o n. s. s., v kterémžto případě rovněž bude provozování nepřípustno.
3. a) Rozhodnutí o skutečnostech (zahájení provozu atd.) vzniklých po účinnosti vl. nař. č. 265/38, t. j. počínaje od 8. listopadu 1938 musí býti odůvodněno veřejným zájmem, a to ať jest pro stranu příznivé nebo nepříznivé. Dikce § 2, odst. 1 vl. nař., která to vyjadřuje pouze negativně [»má-li (příslušný úřad) za to, že proti tomu není námitek s hlediska mimořádných hospodářských poměrů, způsobených stavem branné pohotovosti státu nebo obsazením některých území státu cizí mocí, nebo vůbec z důvodů veřejného zájmu«], ve skutečnosti dává živnostenskému úřadu velmi positivní oprávnění, deleguje jej, aby uvažoval o přípustnosti takové skutečnosti s hlediska zájmů celku, nedává však takové rozhodnutí do volného uvážení2 živnostenského úřadu, nýbrž žádá, aby takové rozhodnutí bylo odůvodněno tím způsobem, že živnostenský úřad uvede konkrétní skutečnosti a logickým způsobem z nich vyvodí svůj úsudek, že zkoumaná skutečnost (provozování) jest s hlediska veřejného zájmu přípustná či nepřípustná. Podrobný rozbor pojmu »veřejný zájem« a náležitosti odůvodnění s citací literatury i judikatury viz v mém »Koncesním systému«, na který pro nedostatek místa musím odkázati.
I v případech, kdy živnostenský úřad rozhodl podle závazného pokynu, který si vyžádal ve smyslu § 6, odst. 2 vl. nař. č. 205/38 od ministerstva obchodu, musí býti uvedeny konkrétní důvody s hlediska veřejného zájmu, nestačí tedy, aby živnostenský úřad se pouze odvolal na takový závazný pokyn. Vždyť straně nebo zájmové korporaci musí býti umožněno, aby v opravném prostředku vyvracela skutečnosti, které byly zjištěny nebo úsudky, které si z nich úřad utvořil, a kdyby rozhodnutí bylo odůvodněno pouze závazným pokynem ministerstva obchodu a ničím jiným, bylo by straně nebo živnostenské korporaci, která podává opravný prostředek, znemožněno důvody tohoto opravného prostředku prováděti.
b) Rozhodnutí o skutečnostech (zahájení provozu atd.) vzniklých v době po 1. březnu 1938 do 7. listopadu 1938 musí rovněž býti odůvodněno veřejným zájmem tehdy, jestliže již udělený živnostenský list nebo danou koncesi či schválení odnímá, nebo jestliže zrušuje vzetí na vědomí nebo účinky opovědi. O odůvodnění takového obsahu platí totéž, co řečeno shora sub 3 a).
Rozhodne-li však úřad příznivě pro stranu, totiž
aa) buďto že neodejme živnostenský list, koncesi, schválení či neprávní prakse číslo 1. zruší vzetí na vědomí a účinky opovědí, nýbrž po přezkoumání okolností spadajících pod § 2, odst. 1 a 2 odloží spis ad acta,
bb) nebo že v případech, kdy po 1. březnu 1938 avšak před 8. listopadem 1938 strana započala provozovati a učinila opověď, oznámení nebo podala žádost za koncesi či schválení, živnostenský úřad po přezkoumání vydá živnostenský list, vezme na vědomí oznámení, nemusí to vůbec odůvodňovati, neboť jde o rozhodnutí učiněné podle jeho volné úvahy (slůvka: »mohou býti...« v § 4, odst. 2).
To ovšem neplatí o takových případech, kdy před 8. listopadem 1938 bylo žádáno o koncesi nebo schválení týkající se koncesované živnosti a koncese dosud před 8. listopadem 1938 vydána nebyla. V takových případech totiž již koncesní systém platil dříve a s provozováním nesmělo býti započato před udělením povolení (vydání koncesí nebo udělení schválení).
Podle § 4, odst. 2 totiž v případech uvedených sub b) (s výjimkou koncesovaných živností, jak právě zmíněno) bylo s provozováním započato po právu, úřad jest sice povinen přezkoumati živnost s hlediska veřejného zájmu, avšak vzhledem k dikci § 4, odst. 2 může konstitutivním aktem ex nunc rušiti oprávnění, jež pro stranu ze zákona plynulo, nemusí však tak učiniti, a to bez ohledu, zdali námitky s hlediska § 2 tu jsou či nejsou.
4. Co do právní povahy »závazného pokynu ministerstva obchodu podle § 5 odst. 2 musím pro nedostatek místa odkázati na svůj »Koncesní systém po mnichovské konferenci«.
5. V § 7 vl. nař. č. 265/38 jest stanoveno, že zvláštní předpisy upravující výrobu, těžbu, zpracování, odbyt, organisační a jiná opatření v jednotlivých oborech podnikání jsou nedotčeny.
Sem spadají především předpisy vl. nař. č. 162/1936 ze dne 16. července 1935 ve znění vl. nař. č. 148/1937 ze dne 24. června 1937 o dočasných omezeních v některých odvětvích podnikání, totiž v oboru cukrovarnickém, galanterním, koloniálním, obuvnickém, potravinářském, textilním a v oboru praní a žehlení. Toto nařízení pozbývá účinnosti dnem 31. prosince 1938.
Dále jsou to tyto předpisy: zák. č. 105/1932 ze dne 24. června 1932 o zřizování provozoven na výrobu cukru z řepy ve znění zák. č. 257/1937 (buďto vzdálenost nejméně 30 km po dráze nebo 15 km jinak od nejbližší provozovny, anebo svolení vlády), jehož působnost platí do 31. prosince 1940; vl. nař. č. 51/1934 z 12. března 1934 o některých opatřeních týkajících se výroby a prodeje umělých tuků jedlých, jehož účinnost omezena není (svolení udílí ministerstvo průmyslu, obchodu a živností), vl. nař. č. 2/1936 ze dne 20. prosince 1935 o některých organisačních a jiných opatřeních ve výrobě skla (svolení udílí ministerstvo průmyslu, obchodu a živností), jehož působnost končí 31. prosince 1940; vl. nař. č. 252/1936 z 9. července 1936 o úpravě některých poměrů ve výrobě a odbytu škrobového cukru do tuzemska (svolení udílí ministerstvo průmyslu, obchodu a živností), jehož účinnost končí 30. září 1939; vl. nař. č. 302/1936 ze dne 4. prosince 1936 ve znění zák. č. 256/1937 o úpravě některých poměrů v tovární výrobě šatstva (svolení udílí ministerstvo průmyslu, obchodu a živností), jehož působnost končí 31. prosince 1939; vl. nař. č. 123/1937 ze dne 18. června 1937 o úpravě výroby některých polotovarů z mědi a jejich slitin (svolení udílí ministerstvo průmyslu, obchodu a živností), jehož působnost končí 31. března 1943; opatření stálého výboru č. 258/1938 ze dne 27. října 1938 o zřizování mlýnů a rozšiřování jejich výrobní schopnosti (svolení udílí ministerstvo průmyslu, obchodu a živností), jehož účinnost omezena není.
Význam § 7 jest ten, že zvláštní řízení podle toho kterého předpisu bude prováděno hned současně s řízením podle vl. nař. č. 265/38 a rozhodnuto bude jediným rozhodnutím. Že všeobecné předpisy živnostenského řádu zůstává jí v platnosti, nemuselo býti zvlášť ustanoveno. Ty platí pro živnosti primérně. Proto zejména jest nutno dbáti toho, aby
a) v případech, kdy to živnostenský řád žádá, bylo prokázáno státní občanství československé,
b) většinou živnostenský řád takovou podmínku nestanoví, připouští i cizince, avšak jen v rámci § 8 ž. ř. (§ 8 ž. z.). To znamená především, že se vyžaduje vzájemnost, ta však dnes prakticky není dána u žádného státu. Proto namísto ní jest třeba v každém případě »formálního připuštění« zemským úřadem, jde-li o cizince jakožto nositele živnostenského oprávnění.
Zajímavá otázka jest, zdali na př. při veřejné obchodní společnosti musí všichni společníci býti státními občany nebo míti formální připuštění podle § 8 ž. ř. (ž. z.). Zastávám názor, že ustanovení § 8 týká se jen živnostenského práva a ničeho jiného, a proto také jen onoho ze společníků, který má býti náměstkem, t. j., v jehož osobě musí býti splněny všechny podmínky živnostenským řádem kladené, V praksi ovšem se žádá státní občanství nebo formální připuštění i u společníků ostatních, ač pro to není zákonného podkladu.
6. Poznamenati jest, že případy přezkoušení nepřichází podle vl. nař. č. 265/38 v úvahu v jiných případech než v těch, na které se vl. nař. vztahují, a v jiných případech než tam uvedených (provozování od 1. března 1938) nemůže býti oprávnění odňato nebo zrušeno.
Pouze podle § 57, odst. 7 ž. ř. lze ex nunc další provozování živnosti zapověděti a živnostenský list, resp. koncesi odníti, jestliže se zjistí, že v době vzniku oprávnění (ne tedy v době odnímání, nýbrž od prvopočátku) některá náležitost chyběla. Dále podle § 146, odst. 4 z moci dozorčí může vyšší živnostenský úřad zrušiti správní akt živnostenského úřadu nižšího s účinností ex tunc, a to rovněž za týchž předpokladů, tedy za předpokladu, že podmínky oprávnění nebyly splněny od prvopočátku.
Odpadnou-li tedy podmínky oprávnění živnostenského dodatečně, nemůže to býti důvodem pro odnětí nebo zrušení tohoto oprávnění v žádném případě (na př. cizinec nabyl živnostenského, oprávnění v době, kdy tu byla vzájemnost a vzájemnost později pominula, nebo československá státní příslušnice nabyla živnostenského oprávnění a provdala se za cizozemce a tím ztratila státní občanství a pod.!). Hácha pod heslem »Koncese« ve »Slovníku veřejného práva« praví u odvolatelnosti a změnitelnosti dovolovacích aktů: »Bylo by k tomu zapotřebí normy speciální, která úřad zmocní, aby koncesi jednou udělenou nebo obsah její dodatečně změnil.« Takovou speciální normou jest právě vl. nař. č. 205/38, jiných norem nemáme a pokud vl. nař. č. 265/38 nesahá, nelze nabytá práva rušiti.
III.
Pokusil jsem se podati velmi zhuštěně hlavní zásady nové úpravy. Tato úprava jest zavedením soustavy povolovací (systému koncesního) u všech živností, tedy i u těch, které dříve byly svobodné nebo řemeslné.
Nerozhoduje ovšem znalost litery zákona, nýbrž především znalost prakse v té které době zachovávané. Proto jest úkolem praktického právníka, aby vývoj aplikace vl. nař. č. 265/38 nepřetržitě sledoval a vedl v patrnosti. Dnes ještě nelze v tomto ohledu mnoho říci. Doba ukáže, jak se úřady zhostí své regulativní funkce, kterou jim vl. nař. č. 265/38 s velmi širokou delegací (pojmem »veřejný zájem«, tedy pojmem, jehož obsah jest nepatrný a rozsah veliký) svěřuje.

Vyšlo jako svazek 20. Sbírky pojednání práva československého v Právnickém knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, Praha II., Lützowova 35, stran 74, cena Ivč 13.— brož.*)
V tom směru nesprávně Moravec v »Hospodářské politice č. 40/1988, str. 889.*)

Citace:

WIERER, Rudolf. Úklady o republiku. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1928, svazek/ročník 9, číslo/sešit 5, s. 141-148, 177-187.