Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís. 9736.

Směnečný zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928.
Blankoindosamentu z doby před protestem lze využíti, i když bylo směnky nabyto po protestu. Přetržení indosamentu může se platně státi jen majitelem směnky (blankoindosantem), proplatil-li směnku, nebo nabyvatelem směnky.
Pro nabytí směnky obecnoprávním postupem platí zásady občanského práva o tom, zda jest smlouva o postupu platnou čili nic. Námitka, že smlouva o postupu stala se jen na oko, přísluší i postoupenému dlužníku.
(Rozh. ze dne 14. března 1930, Rv I 2064/29.)
K žalobě Alfreda R-a ponechal procesní soud prvé stolice směnečný platební příkaz v platnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Jde jen o to, zda jest žalobce oprávněn k žalobě. Jest žalováno ze směnek. Majitel indosované směnky jest oprávněn jako vlastník směnky nepřetržitou řadou indosamentů až k němu jdoucí. Prvý indosament musí tudíž bytí podepsán jménem remitentovým, každý následující pak jménem toho, kdo jest v indosamentu nejblíže předcházejícím uveden jako indosatář. Následuje-li po indosamentu nevyplněném indosament další, má se za to, že jeho výstavce nabyl směnky indosamentem nevyplněným. Přeškrtnuté indosamenty platí při zkoumání oprávnění za nenapsané (§ 32 sm. zák.). V souzeném případě jest výstavcem a remitentem žalobních směnek na vlastní řád firma Bratří S. Směnka ze dne 8. listopadu 1928 přešla vyplněným indosamentem této firmy na banku Č., která ji převedla indosamentem na banku N. Následuje pak kvitance této banky a pak podpis žalobce Alfreda R-a. Tento podpis nemá pro oprávnění žalobcovo významu. Podle obsahu směnky jest posledním indosatářem banka N. Nelze tedy pokládati žalobce z této směnky za směnečně oprávněného vlastníka a nebylo by tomu tak ani, kdyby bylo pravdou, že indosament banky Č. na banku N., jakož i kvitance této banky byly přetrženy, což ze směnky s naprostou určitostí nevyplývá, neboť pak by zůstal jediný vyplněný indosament firmy Bratří S. na banku Č., která by byla jako majitel směnky oprávněna. Přešla-li tato směnka na žalobce, mohlo se to státi jen postupem obecnoprávním, a to zřejmě jen firmou Bratří S., jakž plyne z tvrzení žalobcova. Směnka ze dne 22. února 1929 přešla blankoindosací firmy Bratří S. na banku Č., která ji plným indosamentem převedla na banku Č. filiálku v K.
Po tomto indosamentu následuje kvitance této filiálky a pak pro oprávnění žalobce bezvýznamný jeho podpis. Posledním indosatářem byla u této směnky filiálka banky Č. v K. I tu byla nadhozena otázka, zda indosament banky Č. na její filiálku byl přetržen právě tak jako kvitance, což ze směnky s plnou určitostí rovněž nelze seznati. Kdyby tomu tak bylo, zůstal by na směnce jen blankoindosament firmy Bratří S., a to indosament z doby před protestem, jakž patrno z protestu. Tohoto indosamentu mohl by žalobce pro sebe využíti, i když směnky nabyl po protestu, a stal se tak vlastníkem směnky oprávněným podle § 32 sm. zák. (srov. Rouček, Československý směnečný zákon str. 100). Přetržení indosamentu mohlo by se však státi platně jen majitelem směnky, tedy také blankoindosantem (Bratří S.), jestliže směnku proplatil, nebo nabyvatelem směnky (žalobcem). Jest tudíž závažno, by bylo zjištěno, zda indosament banky Č. a kvitance její filiálky byly přeškrtnuty, kým a kdy se tak stalo. Kdyby však bylo zjištěno, že indosament banky Č. nebyl přetržen, takže zůstal posledním indosamentem a filiálka této banky indosatářkou, neměl by žalobce směnečného oprávnění a, nabyl-li směnky, mohlo se to státi zase jen převodem obecnoprávním. Pro takový převod — obecnoprávní postup —- platí však zásady občanského zákona, tedy, i pokud jde o posouzení, zda je smlouva o postupu platnou čili nic. Dovolatel vytýká, že odvolací soud neprávem pokládá za nerozhodné, zda se stal postup jen na oko, jak žalovaný namítal, ježto prý prvním soudem bylo zjištěno, že námitky žalovaného proti firmě Bratří S. nejsou odůvodněny. Dovolatelka má za to, že postup jako projev vůle, který byl učiněn jen na oko, jest s hlediska § 916 obč. zák. nicotný a že nemohl z něho žalobce nabýti práv. zejména ani oprávnění k žalobě. Proto měl prý býti připuštěn důkaz výslechem stran o tom, že šlo o postup jen zdánlivý. Tomuto právnímu názoru jest přisvědčiti. Jest sice pravda, že dlužník není oprávněn namítati postupníku takové vady smlouvy o postupu, které smí uplatňovati jen smluvní strana, poněvadž dlužník ve smlouvě o postupu není stranou. Je-li však vadnost smlouvy taková, že způsobuje její nicotnost, jest i dlužník oprávněn uplatňovali tuto nicotnost, neboť je-li postup nicotný, není tu postupu vůbec, a v důsledku toho nemůže domnělý postupník míti z něho proti dlužníku práva. Podle § 916 obč. zák. jest však právní jednání na oko nicotným, a jest dlužník oprávněn vznésti tuto námitku a tím popírati postupníkovu oprávněnost k žalobě. Kdyby tedy bylo pravdou, že v souzeném případě přešly směnky s firmy Bratří S. na žalobce obecnoprávním postupem jen na oko, nebyl by žalobce k žalobě oprávněn. Tvrzená vadnost postupu jest tedy pro spor závažná a měl o ní býti proveden nabídnutý důkaz výslechem stran.

Citace:

Čís. 9736.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 408-410.