—289 —
Prodej dle čl. 343. obch. zák. je závazným, žádá-li prodávající strana na místo plnění za náhradu škody a to i tentokráte prohlásí-li kupující, že dále odebírali nehodlá (čl. 354. obch. zák.).
Žalobce A. domáhal se na žalovaném B. zaplacení náhrady škody z důvodu toho, že poslednější v stanovené lhňtě koupené uhlí neodebral.
První soudce žalobě dal místa a c. k. obchodní co odvolací soud v Praze odvolání žalovaného nevyhověl a to hlavně z důvodu toho, že žalovaný tím, že dopisem ze dne 29. března 1909 o zastavení dalšího dodávání uhlí žádal, na jevo dal, že uzávěrku neuznává a smlouvu dodržeti nehodlá, tak že tímto sprostil žalobce deponování a prodeje dle čl. 343. obch. zák.
Žalovaný disposici odepřel, dodání zúmyslně zamezil, cenu trhovou neplatil, tak že se nalézá v prodlení.
Když pak žalobce prohlásil, že na uzávěrce trvá a náhrady se domáhati hodlá, držel se přesně dle čl. 354. obch. zák. a vykonal volbu mu vyhraženou.
Nejvyšší soudní dvůr rozhodnutím ze dne 29. listopadu 1910, Rv II 906/10/1, rozsudek odvolacího soudu změnil a žalobu zamítl. — 290
Důvody:
Ježto se jedná v případě tomto o obchodní jednání, sluší užiti předpisů čl. 343., 354., 356. obch. zák., při čemž se podotýká, že, byť i dle čl. 354. obch. zák. musel býti kupující s placením v prodlení, i přes to je tu případ tento, neboť spadá prodlení v placení jedno s prodlením v přijetí.
Zjištěno jest, že žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu toho obsahu, že mu má tento dodati během roku 1909 určité množství uhlí dle disposice žalovaného a že když mu dodal 1620 q uhlí, tento poslal žalobci dopis dne 29. března 1909, v němž prohlásil, že má značnou zásobu a žádal, aby bylo zaslání vůbec zastaveno.
Když pak zůstaly další dopisy žalobcovy nezodpověděny, podal týž dne 2. května 1910 žalobu na žalovaného na zaplacení škody nesplněním smlouvy mu způsobené, kterou účtuje tím způsobem,, že koupil stejné množství uhlí u firmy Z. po 54 K za 1 q, kdežto prodal žalovanému 1 q za 59 K.
Z toho plyne, že žalobce z práv mu dle čl. 354. obch. zák. příslušících zvolil právo na odškodnění za nesplnění, pročež by dle téhož předpisu zavázán byl způsobem v čl. 343. obch. zák. naznačeným zboží prodati a teprve pak se náhrady škody domáhati, když bylo prodeji tomuto předcházelo pohrožení.
Ježto je tento prodej o svépomoci, žádá-li prodávající na místo splnění náhradu škody, obligatorním a v případě tomto opomenul žalobce prodej ten provésti, nepřísluší mu nárok na náhradu škody.
Však též předpisu čl. 356. obch. zák. nevyhověl žalobce, neboť toto zákonité ustanovení předpisuje, že strana smluvní, která chce žádati náhradu škody za nesplnění anebo chce od smlouvy ustoupiti, povinna jest o tom protistranu zpraviti, při tom lhůtu ku dodatečnému splnění poskytnouti, z čehož plyne, že je toto zastavení a poskytnutí lhůty nutným předpokladem nároku na náhradu škody a že se tento nestává existentním, nenastane-li podmínka ona, poněvadž by se ustanovení to minulo účinkem.
Byť by se za to mělo, že dopis žalované firmy ze dne 29. března 1909 obsahuje prohlášení, že odpírá přijetí všeliké další zásilky, jež by činilo poskytnutí dodatečné lhůty zbytečným, byl žalovaný přes to povinen podle čl. 356. obch. zák. oznámení to učiniti a když tak neučinil, pozbyl také z důvodu tohoto nárok na náhradu.
Hamberger.