Č. 348.


Mimořádná opatření vyvolaná válkou a převratem: Nebyly-li řádně zjištěny okolnosti závažné pro uvalení vnucené správy, není straně vzata možnost odporovati rozhodnutí úřadu, třeba že se při šetření zachovala zcela pasivně.
(Nález ze dne 6. března 1920 č. 6678/19.)
Věc: Otilie a Vítězslav H. v B. proti ministerstvu zemědělství stran vnucené správy.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím ministerstva zemědělství ze dne 24. července 1919 č. 21133 byla za účelem podpory a znovuzřízení hospodářského života, k zamezení hospodářských škod a zásobování obyvatelstva potravinami a jinými předměty potřeby uvalena po rozumu ustanovení zákona ze dne 24. července 1917 č. 307 ř. z. a nař. vl. ze dne 18. června 1919 č. 341 sb. z. a n. vnucená správa na velkostatek B. se dvory D. a K., patřící Otilii H. a současně rozhodnutím z téhož dne a téhož čísla také na nájem tohoto velkostatku, jejž má spachtovaný Vítězslav H.
Stalo se tak dle spisů správních na základě oznámení hospodářské rady obce D. a zástupců organisace dělnictva, učiněného u ministerstva pro zásobování lidu, o závadách na zmíněném velkostatku shledaných. K poukazu ministerstva zemědělství provedl zemědělský kontrolor J. T. šetření na místě samém, o jehož výsledku sepsal a předložil protokol ze dne 26. a 27. června 1919. Uvádí v něm minio jiné, že velkostatek má 720·33 ha půdy, z toho lesní 349·33, rolí 262·99, luk 54·10, rybníků 41·35. Oseto je 255·08 ha, ostatek rolí je dílem proměněn v louky, dílem pronajat dělníkům. Práce jarní jsou ukončeny, úhorem neleží žádné pozemky. Tažný dobytek nestačí k vykonávání polních prací. Mrtvý inventář je nedostatečný a ve špatném stavu. Animální hnojiva nejsou dosud všechna vyvezena. Budovy jsou ve špatném stavu a neprovádějí se nutné opravy. Pole následkem nedostatku potahů a pracovních sil jsou zanedbány, zapýřeny a špatně obdělány, obilí je zaplevelené, též řepa a brambory. Lesní hospodářství obstarávají jen 3 hajní bez lesního správce. Kontrolující navrhl v protokole vnucenou správu v zájmu správného hospodaření. Protokol je podepsán také Vítězslavem H.
Rozhoduje o stížnosti do zmíněných rozhodnutí pro nedostatečné řízení podané, vycházel nejvyšší správní soud z těchto úvah:
Instituce vnucené správy, zavedená pro dobu mimořádných poměrů poválečných na podporu a znovuzřízení hospodářského života, k zamezení hospodářských škod a k zásobování obyvatelstva potravinami a jinými předměty potřeby nařízením vlády republiky československé ze dne 18. června 1919 č. 341 sb. z. a n., má za úkol zabezpečiti řádné hospodaření na statcích hospodářských a lesních, na kterých se prokázané z jakýchkoli důvodů řádně nehospodaří nebo ve příčině nichž je důvodná obava, že na nich z jakýchkoli důvodů nebude řádně hospodařeno, nebo na nichž lze zavedením vnucené správy docíliti lepších hospodářských výsledků.
Spolehlivou oporou pro rozhodnutí příslušného úřadu o tom, je-li zavedení vnucené správy v určitém případě nutno neb aspoň účelno, může býti jen všestranné odborné šetření provedené za účasti strany, jehož výsledky musí vzhledem k mimořádnému dosahu opatření takového nejen pro postiženého vlastníka, nýbrž — a především — i pro zásobování obyvatelstva, podrobeny býti zralé úvaze co do všech směrodatných okolností i tehdy, když se snad strana při vyšetřování potřebného podkladu skutkového chová zcela pasivně. I takováto strana neztrácí právo bráti v odpor rozhodnutí úřadu, které by vydáno bylo bez dostatečné opory věcné.
To bylo nutno předeslati, jelikož v daném případě byl o šetření, které bylo před vydáním naříkaných rozhodnutí provedeno na místě samém, sepsán protokol, jejž spolupodepsal také jeden ze stěžovatelů a není v protokole tom nijaké zmínky o jeho vyjádření, takže z toho lze usuzovati, že proti výsledkům šetření neměl námitek.
Stěžovatelé netvrdí také ani ve stížnosti, že by tu snad byla porušena zásada slyšení stran, vytýkají však, že žalovaný úřad nezkoumal všecky podmínky pro uvalení vnucené správy směrodatné, zejména zda zavedením jejím budou odstraněny nepříznivé vlivy na správu statku dosud účinkující; tvrdí, že jim nelze vytýkati snahu, aby byl výtěžek statku snížen, naopak že učinili vše, aby byl výnos co největší, takže zavedená vnucená správa bude nejen zbytečná, ale dle přirozených pravidel zemědělského obhospodařování i škodlivá, a poukazují k tomu, že žalovaný úřad nezavedl v těchto směrech žádného šetření, zejména také v té příčině, zda jest odůvodněna naděje, že zavedením vnucené správy bude docíleno lepšího hospodářského výsledku.
Třeba že dle intencí zákonodárcových, projevených slovy nařízení ze dne 18. června 1919 č. 341 sb. z. a n.: »na .... statcích, na kterých se prokázaně z jakýchkoli důvodů řádně nehospodaří«, jest povšechně nerozhodno, zda výsledky neuspokojivého hospodaření na statku, o jehož vnucenou správu jde, přičítati lze za vinu tomu, kdo na něm dosud hospodařil, či okolnostem mimo něj stojícím, není tím přece úřad v konkrétním případě zbaven povinnosti, aby v rozhodnutí, kterým vnucenou správu uvaluje, uvedl skutečnosti, o které svoje rozhodnutí opírá, aby bylo zřejmo, zda nevycházel z předpokladů, jež neodpovídají vyšetřeným okolnostem, nebo zda rozhodnutí své nezaložil na kusém podkladě skutkovém nebo konečně není-li tu jiných podstatných vad řízení.
Rozhodnutí naříkané nemá kromě povšechného poukazu na znění zákona ze dne 24. července 1917 č. 307 ř. z. a nař., ze dne 18. června 1919 č. 341 sb. z. a n. nijakého odůvodnění, nedovolává se ani slovem výsledků vykonaného šetření, takže není z něho patrno, jakým směrem se bralo uvažování žalovaného úřadu, když hodnotil vyšetřené poměry, a které konkrétní skutkové okolnosti vůbec byly podnětem k uvalení vnucené správy. Tato podstatná vada naříkaného rozhodnutí znemožňuje jeho přezkoumání nejvyšším správním soudem po rozumu § 6, odst. 2 zákona o správním soudě, jehož se strana dovolává, a bylo proto naříkaná rozhodnutí zrušiti.
Citace:
č. 348. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 185-187.