Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2828.

Trestnost (svádění ke spoluvině na vyhnání plodu podle §§ 9, 5, 144 tr. zák.) vylučující stav nouze (§ 2 g) tr. zák.) předpokládá bezprostřední nebezpečí života těhotné.
(Rozh. ze dne 18. června 1927, Zm II 12/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 22. listopadu 1926, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem svádění ke spoluvině na vyhnání plodu podle §§ 9, 5, 144 tr. zák. a přestupkem podle §u 312 tr. zák.
Důvody:
Stížnost uplatňuje v prvé řadě zmatek podle §u 281 čís. 4 tr. ř., protože nebylo vyhověno návrhu stěžovatelky na důkaz znalci o tom, že vzhledem ku svému zdravotnímu stavu byla nucena hledati pomoci u Marceliny P-ové ku vyhnání plodu, že jí hrozilo krajní nebezpečí života při donošení plodu a že jednala v krajní nouzi. Podle protokolu o hlavním přelíčení po rozumu §u 271 tr. ř. jedině směrodatného zněl návrh poněkud jinak, totiž byl navržen důkaz lékařem znalcem o tom, že obžalovaná musila hledati pomoc od těhotenství, ježto při jejím zdravotním stavu bylo nebezpečí při porodu o její život. Tato okolnost byla dostatečně vyjasněna výpověďmi Dra Ch-y a Dra M-a, které byly u hlavního přelíčení přečteny a nebylo proto potřebí vyslýchati o tom ještě dalšího znalce lékaře. Než nehledě k tomu byl navrhovaný důkaz právně nerozhodný. Stav nouze, t. j. trestnost vylučující neodolatelné donucení podle §u 2 písm. g) tr. zák. jest tu pouze tehdy, nastalo-li ne- zbytí, obětovati v kollisi dvou právně respektovatelných zájmů některý z nich na záchranu druhého, při čemž statek, jenž má býti obětován, nesmí býti vyšší ceny než ten, jenž má býti zachráněn, a mimo to musí statku — tu životu stěžovatelky — hroziti bezprostřední nebezpečí. Podle zjištění nalézacího soudu stal se trestný čin v lednu 1926, kdy stěžovatelka neměla, jak sama udala, periodu teprve asi dva měsíce, a byl jí plod odebrán Drem M-em teprve v březnu 1926. Ježto podle návrhu měl znalec býti slyšen o tom, že teprve při porodu hrozilo životu stěžovatelčině nebezpečí, nemohlo se jednati o bezprostřední nebezpečí a zamítl proto nalézací soud nabízený důkaz právem (rozh. n. s. č. 1810). Stížnost uplatňuje dále zmatky podle §u 281 čís. 9 písm. a), b), správně jen b) tr. zák. dovozujíc, že důvody uvedené soudem nalézacím o tom, že to nebyl stav nouze, jsou liché a uvádí, že tu bylo, jak potvrdili svědci Dr. Ch. a Dr. M., krajní nebezpečí pro život stěžovatelčin. Než nehledě k tomu, že oni svědci nepotvrdili, že tu bylo toto krajní nebezpečí již v době činu, neprovádí stížnost zmatek ten po zákonu, nýbrž brojí oním způsobem jen proti zjištěním nalézacího soudu, jenž zjistil a odůvodnil, že pohnutkou jednání obžalované nebyl stav nouze hlavně proto, že se obžalovaná vůbec původně v tomto směru ani nehájila a že důvod vyhnání plodu odůvodňující byl zjištěn Drem Ch-ou a Drem M-em až v březnu 1926. Bylo proto zmateční stížnost obžalované jednak jako zřejmě bezdůvodnou, jednak jako ne po zákonu, tedy vůbec neprovedenou zavrhnouti.

Citace:

Čís. 2828.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 513-514.