Vyhledávání v dokumentech NPD: Slovník veřejného práva československého, sv. 5

Čís. 8727.

Nejde-li o výživu nutnou, nýbrž o slušnou výživu ve smyslu § 91 obč. zák. a není-li tvrzeno, že majetek manželův jest uležen způsobem příčícím se zásadám řádného hospodaření, jest při výměře výživného položiti za základ důchod, který manžel skutečně pobírá ze své výdělečné činnosti a ze svého majetku za jeho nynějšího uložení a nelze uvažovati o tom, že by manžel mohl svůj kapitál uložiti jinak výhodněji.
Slušnou výživou jest rozuměti výživné umožňující manželce životní míru, kterou se řídili oba manželé za manželského společenství a ve které bude moci manžel pokračovati také po zrušení manželského společenství při vyplácení výživného manželce.
(Rozh. ze dne 21. února 1929, R I 83/29.)
Ve sporu o rozvod manželství od stolu a lože povolil soud prvé stolice manželce prozatímní opatření odděleného bydliště a placení výživného 1400 Kč měsíčně. Rekursní soud snížil výživné na měsíčních 1000 Kč. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Planá jest námitka, že rekursní soud jest v rozporu se spisy, an ocenil majetek žalovaného, nedoplniv šetření prvního soudu, jen asi na 800000 Kč. Již první soud založil své rozhodnutí výslovně na zjištění, že jmění žalovaného jest odhadnouti na 800000 Kč, a nemá pro vyměření prozatímního výživného podstatného významu, že nepraví »asi« 800000 Kč, nýbrž »nejméně« 800.000 Kč. Neopodstatněnou jest i námitka, že pro vyměření výživného není rozhodným výnos majetku, nýbrž jako cena. Nejde o nutnou výživu, jejíž potřeba by arci ospravedlňovala i dosazování kapitálu, a stěžovatelka netvrdí, že majetek žalovaného jest uložen způsobem příčícím se zásadám řádného hospodaření. Při vyměření slušné a hospodářské mohoucnosti manžela přiměřené výživy podle § 91 obč. zák. musí býti proto za základ vzat důchod, který žalovaný skutečně pobírá ze své výdělečné činnosti a ze svého majetku za nynějšího jeho uložení, a nelze uvažovati o tvrzení stěžovatelky, že by žalovaný mohl svůj kapitál uložiti do 7 (4% úročitelných hypotekárních zápůjček, které mu vynášely ročně 70000 Kč. Přes to jest dovolací rekurs oprávněn. I pro vyměření prozatímní výživy platí pravidlo § 91 obč. zák., že manžel jest povinen manželce poskytovati výživu slušnou a jmění jeho přiměřenou. Jí jest výživné umožňující manželce životní míru, kterou se řídili oba manželé za manželského společenství a ve které bude moci manžel pokračovati i po zrušení manželského společenství při vyplácení výživného manželce. Jelikož žalovaný má podle vlastního výpočtu v žalobní odpovědi ročních příjmů 41872 Kč a nemá mimo manželku, koho by musil ještě živiti, jest slušno a jeho mohoucnosti přiměřeno, když bude manželce platiti požadovaných a prvním soudem přisouzených 1400 Kč měsíčně, tedy 16800 Kč ročně, neboť zbude pro jeho vlastní potřebu více než 25000 Kč ročně, mimo to však bude míti pro sebe ještě výnos z pozemků, po případě z polního hospodářství, jenž v příjmu 41872 Kč není zahrnut, a bezplatný byt ve vlastním domě, kdežto žalobkyně si jej musí opatřit z přisouzeného výživného.

Citace:

č. 8727. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 268-269.