Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Čís. 2684.

K vyloučení možností náhrady škody s účinkem §u 187 tr. zák. není sice třeba, by vrchnost měla již určitou vědomost o vině pachatelově, nýbrž stačí již pouhé, půtahy odůvodněné podezření, jest však nutno, by tu bylo takové podezření proti pachateli. K vyloučení beztrestnosti nestačí povšechné trestní oznámení (četnictvu), nýbrž záleží na tom, kdy se podezření vrchnosti obrátilo proti pachateli.
(Rozh. ze dne 5. března 1927, Zm I 362/26.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížností obžalované do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 12. května 1926, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 174 II c), 176 II b), 179 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a o ní rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zrušovací soud shledal odůvodněnými výtky, jež činěny jsou s hlediska důvodů zmatečnosti čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř. napadenému rozsudku proto, že nalézací soud nepřiznal stěžovatelce beztrestnost z důvodu účinné lítosti podle §u 187 tr. zák. Nalézací soud odpírá obžalované tento omluvný důvod z té příčiny, že vrátila 18000 Kč svému zaměstnavateli Juliu I-ovi z uzamčené skříně dne 6. září 1925 odňatých, teprve, když věc byla četnictvu oznámena a toto věc již vyšetřovalo. Tu nevystihuje však rozsudek správně významu a dosahu předpisu §u 187 tr. zák., stanovícího, že všeliká krádež a všeliká zpronevěra přestává býti trestnou, jestliže pachatel z účinné lítosti, třebas k naléhání poškozeného, sám, nikoli však jiný za něho, napraví celou škodu z činu jeho povstalou prve, nežli soud nebo jiná vrchnost o jeho proviněni zví. Předpis sluší vykládati ve spojení s doplňujícím jej předpisem §u 188 tr. zák. Podle prvého odstavce tohoto §u je pachatel beztrestným, jestliže poškozený učinil vrchnosti oznámení o krádeži na něm spáchané, aniž mohl, byť i jen ze vzdálených půtahů, poukázati na pachatele, tento však škodu nahradil dříve, než vrchnost nabyla vědomosti o jeho pachatelství. Podle tohoto předpisu sluší míti za to, že k vyloučení možnosti náhrady škody s účinkem §u 187 tr. zák. není sice třeba, by vrchnost měla již určitou vědomost o vině pachatelově, že naopak stačí již pouhé, půtahy odůvodněné podezření. Ale vždy jest nutno, by tu bylo takové podezření proti pachateli. Záleží tudíž jedině na tom, zda v době, kdy obžalovaná vrátila odcizené peníze, měla právě proti ní vrchnost, jíž rozuměti dlužno orgány veřejné správy, jimž obdobně jako soudům je zvláště uloženo, by dbaly o bezpečnost majetku stiháním majetkových deliktů s hlediska nápravy porušeného právního řádu, — tedy v souzeném případě četnictvo, — již podezření z krádeže peněz zaměstnavateli I-ovi odňatých. Nalézací soud, vycházeje však při řešení otázky, zda nastala beztrestnost obžalované po rozumu §u 187 tr. zák., jak se zdá, z nesprávného právního stanoviska, že stačí k vyloučení beztrestnosti, když bylo učiněno povšechné trestní oznámení a když začali četníci věc vyšetřovati, opomenul důsledkem toho zjistiti, kdy se podezření četnictva obrátilo proti obžalované a zda byly peníze obžalovanou vráceny dříve než se tak stalo. Na základě dosavadního zjištění nelze bez dalšího objasnění věci se vší určitostí vyloučiti podmínky beztrestnosti ve smyslu onoho místa zákona, to tím méně, když ani manželé I-ovi původně neměli podezření proti obžalované a pojali je teprve, když obžalovaná na opětovné vyzvání vyšetřujících četníků doznala, že u ní dne 6. září 1925 odpoledne byli návštěvou její sestra Ludmila B-ová s manželem Václavem B-em a neť H-ová. Podle §u 270 čís. 5 tr. ř. bylo povinností nalézacího soudu tuto stránku skutku v rozsudkových důvodech náležitě probrati a zjistiti. Ježto nalézací soud věc po této stránce nezkoumal a potřebných zjištění neučinil, provedená zjištění jsou vzhledem k vytýčenému právnímu názoru nejasná a neurčitá, je rozsudek v tomto směru právně pochybený a v rozhodném výroku neúplný. Bylo proto zmateční stížnosti podle §u 288 čís. 1 a 3 tř. ř. vyhověti, napadený rozsudek zrušiti jako zmatečný a věc odkázati na soud prvé stolice k novému projednání a rozsouzení.

Citace:

Čís. 2684.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 187-189.