Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 7971.

Bylo-li předmětem odpůrci žaloby sice jen vzdání se odkazu pozůstalostní nemovitosti, avšak navržen-li v žalobní prosbě také výrok, že žalovaný odpůrce jest povinen svoliti, by věřitel k svému uspokojení vsáhl na právo z odkazu, jest splněn předpoklad pro povolení poznámky odpůrci žaloby podle § 20 odp. řádu.
(Rozh. ze dne 19. dubna 1928, R I 281/28.)
V pozůstalosti po Dr. Cyrilu Z-ovi vzdal se jeho syn Cyril Z. práva z odkazu nemovitosti ve prospěch své matky Antonie Z-ové. Žalující banka, věřitelka Cyrila Z-a mladšího, domáhala se na Antonii Z-ové žalobou, by bylo prohlášeno, že právo z odkazu trvá a že žalovaná jest povinna trpěti, by žalobkyně k svému uspokojení vsáhla na právo z odkazu. Návrhu žalobkyně, by tato žaloba byla poznamenána v pozemkové knize, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Podle § 20 zák. ze dne 10. prosince 1914, čís. 327 ř. zák. lze poznamenati odpůrčí žalobu v pozemkové knize, ale jen za podmínek knihovního zákona. Podle tohoto zákona jest poznámka žaloby přípustná jen, když se napadá knihovní vklad nebo žádá se výmaz práva zástavního neb uznání věcného práva. Předpokládá se tedy vždy knihovní zápis věcného práva. Takového knihovního zápisu zde není. Zde jde jen o nárok proti obligačním závazkům, neboť po Dr. Cyrilu Z-ovi pozůstalost dosud skončena není a dědici dosud knihovního jmění nenabyli. V pozemkové knize je dosud jako knihovní vlastník zapsán Dr. Cyril Z.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle § 20 odp. ř. jest předpokladem poznámky odpůrčí žaloby toliko, že jest k provedení odpůrčího nároku třeba vykonati v knihovních vložkách zápisy. Potřeba tato v souzeném případě tu jest. Předmětem odporu jest podle žalobního návrhu sice jen vzdaní se odkazu pozůstalostní nemovitosti, jejž Dr. Cyril Z. zanechal svému synu Cyrilu Z-ovi a jehož se tento zřekl ve prospěch své matky, žalované Antonie Z-ové. Jest nesporno, že v čase žaloby odkaz ještě nebyl splněn. Cyril Z. ml. vzdal se tudíž jen nároku na odkaz, požadavku proti dědičce na vydání odkázané pozůstalostní nemovitosti a také žaloba odpůrčí směřuje v prvé řadě k tomu, by bylo prohlášeno, že právo z odkazu trvá. Prosazení tohoto odpůrčího plnění ovšem nevyžaduje knihovních zápisů. Ale žalobkyni jde hlavně o uspokojení pohledávky pomocí odpůrčího nároku a proto navrhla v žalobní prosbě také výrok, že žalovaný odpůrce jest povinen svoliti, aby věřitel k svému uspokojení sáhl na právo, tedy by uspokojení své pohledávky zpeněžením odkázané nemovitosti v cestě exekuce vymáhal. Provedení tohoto nároku žalobcova vyžaduje knihovní zápisy, neboť při vymáhání – zpeněžení – nemovitých věcí dojde nutně ke knihovní poznámce o zavedení dražebního řízení nebo vnucené správy (§§ 134 a 98 ex. ř.). Předpoklad § 20 odp. ř. pro poznámku odpůrčí žaloby jest tudíž dán. Nesejde na tom, že se uvedená knihovní jednání netýkají přímo nároku odpůrcova na obnovení nároku z odkazu proti dědičce, nýbrž jen jeho nároku na zpeněžení nároku odkazovníka, neboť také toto zpeněžení patří k provedení odpůrčího nároku žalobcova a zákon v § 20 odp. ř. nerozlišuje, nýbrž předpokládá toliko provedení odpůrčího nároku, k němuž jest třeba knihovního zápisu. Nelze také přehlížeti, že žalobci jde hlavně o to, aby svůj nárok na uspokojení z odkázané nemovitosti, jejž jen vzhledem k odpůrčímu jednání dosud nemohl uplatniti, zajistil proti pozdějším knihovním nabyvatelům odkázané nemovitosti, a že účelem poznámky odpůrci žaloby jest právě, by žalobce byl proti takovému nebezpečí chráněn. Rekursní soud zamítl proto návrh na poznamenání odpůrčí žaloby neprávem.

Citace:

č. 7971. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 615-616.