Dr. Jaroslav Janko:
Druhá mezinárodní konference statistiků práce.
Mezinárodní úřad práce v Ženevě svolal na základě rozhodnutí správní rady z dubna 1924 druhou mezinárodní konferenci statistiků práce do Ženevy, jíž se zúčastnilo 25 států 40 delegáty. Menší počet zastoupených států vzhledem k první konferenci se
371 vysvětluje tím, že tato se konala bezprostředně po mezinárodní konferenci práce, takže mnoho delegátů se jí také zúčastnilo.
Na programu byly čtyři body:
1. klasifikace průmyslu a povolání,
2. indexy životní míry,
3. statistika reálné mzdy,
4. statistika nezaměstnanosti.
Předsedou byl zvolen A. Julin (Belgie) a místopředsedy Wagemann (Německo), Jensen (Dánsko), Gini (Italie). Konference ustanovila tři pracovní komise, a to pro první bod komisi, v níž zvolen předsedou dr. Ney (Švýcary), pro druhý a třetí bod — předseda Huber (Francie) — a pro čtvrtý bod — předseda J. Hilton (Anglie).
Nebudu se v této krátké informační zprávě zabývati theoretickým rozborem jednotlivých bodů programu (čtenář k němu najde návod v publikacích Mezinárodního úřadu práce), nýbrž jen stručně naznačím obsah jednání a uvedu výsledné resoluce.
Komise pro klasifikaci průmyslu a povolání pokračovala v tom, co bylo vykonáno od první konference. Vyjádřila se o hodnotě a nedostatcích seznamu povolání, který předložil Mezinárodní úřad práce, a dospěla záhy k náhledu, že není možno v přítomné době dospěti na podkladě vědeckém k úplnému jednotnému seznamu povolání.
Proto bylo doporučeno, aby byly zatím vybrány nejdůležitější průmysly, vyskytující se ve většině států, a provedena klasifikace po dohodě s jejich příslušnými orgány, takže by se v těchto odvětvích dospělo k jednotnosti.
Druhá komise se zabývala indexy životní míry a statistikou reálné mzdy.
Index životní míry hraje v nynější době velmi důležitou roli téměř v každém státě. Vliv jeho na poměry hospodářské, sociální i politické je tak vážný, že komise se velmi pečlivě zabývala všemi nesnadnými otázkami, jež se vyskytly při probírání návrhu resoluce, vypracovaného Mezinárodním úřadem práce. Na program této konference dostala se otázka indexu životní míry proto, že měla býti probrána podle resoluce konference předchozí statistika reálné mzdy. K určení reálné mzdy ovšem je třeba přesné statistiky pohybu životní míry, která má také o sobě význam pro srovnání pohybu cen v drobném prodeji a velkém a při jednáních mzdových. Po válce téměř každý stát počítá a publikuje své indexy, ale podklady jejich a methody jsou téměř v každém případě jiné. Bylo proto úkolem komise uvažovati o možnostech sjednocení v hlavních bodech. Prvním je otázka, mají-li se počítati indexy na základě stále stejné životní míry, která je ve většině států stanovena podle standardu předválečného. Zatím se však již zvyky a prameny výživy některých vrstev obyvatelstva velmi značně změnily, takže se nezdá býti oprávněným používati stále základny z roku 1913 nebo 1914.
Změna základní periody má ovšem své nevýhody, hlavně kde je zavedena automatická regulace mezd podle indexu. Je však třeba zdůrazniti, že index se základnou z let předválečných se jeví zastaralým. Komise rozebrala otázku statistiky domácích účtů, hodnoty dat odvozených ze statistiky spotřební a používání theoretického, zvláště pak minimálního budgetu. Z diskuse vyšla najevo
372 potřeba nových šetření tam, kde je dosud podkladem indexu budget předválečný. Všechny státy pak se mají snažiti v dohodě s Mezinárodním úřadem práce, aby mohly počítati novou řadu indexů se základnou v témž roce, a to 1930. Poněvadž jsou různé názory na to, zda mají býti do spotřebního schematu zahrnuty také přímé daně, má býti v každém státě sledován vliv jejich zařízení resp. vynechání na index. Dále byla komise názoru, že jest počítati index životní míry nejen pro průmyslové dělnictvo, nýbrž i pro jiné skupiny zaměstnanců. Kde není možno provésti statistické šetření pomocí methody rodinných účtů, jest použíti statistiky spotřeby celkové nebo theoretického budgetu sestaveného na základě všech dosažitelných informací. Třeba zvláště klásti důraz na to, aby ceny jednotlivých spotřebních předmětů byly co nejpřesněji zjišťovány, neboť zde jest základ přesnosti celého indexu. Velikou srovnávací důležitost je třeba zdůrazniti při statistice reálné mzdy. Předmět její může býti ceněn s dvojího hlediska; jednak může udávati změny hladiny reálných mezd průběhem doby, jednak diference hladin reálných mezd v různých místech v touž dobu. První úkol je poměrně snadněji splnitelný, neboť vyžaduje přiměřené statistiky nominální mzdy a vyhovujícího indexu životní míry. Srovnávání reálné mzdy v různých místech v touž dobu je poněkud nesnadnější a zvláště jsou v cestě velké nesnáze, má-li se prováděti srovnání v různých státech. V poslední době Mezinárodní úřad práce prováděl pokusná srovnávání hladin reálné mzdy v hlavních městech různých států; výsledky byly uveřejněny v Revue internationale du Travail. Mezinárodní úřad práce prováděl tato srovnání, aby splnil resoluci přijatou předcházející konferencí statistiků práce. Obtíže, jež se vyskytly, byly hlavně v různosti životní míry a spotřebních zvyků dělníků v různých státech a v nedostatku srovnatelných statistických dat mzdových a cenových. Čísla mzdová z různých států nejsou ve velmi mnoha případech přesně srovnatelná. V některých jsou to minimální mzdy, v některých podstatně vyšší než minimální. V jiných státech skutečné sazby časové mzdy nebo minimální sazby se liší velmi málo od skutečně placených a v malém počtu států se sestavuje statistika výdělků, která dává čísla obyčejně poněkud vyšší než časové sazby.
Co se týče různosti životní míry nebylo zřejmě postačitelno s některých hledisek srovnávati mzdy v různých státech se životní mírou jednoho z nich. Je třeba bráti zřetel ke spotřebě v každém z těchto států. Určité předměty spotřební, které tvoří podstatnou část spotřeby v některých zemích, nevyskytují se buď vůbec, nebo jen v tak malých kvantech ve spotřebě v jiných zemích, že pro tyto nejsou representativní. Diskuse o těchto otázkách jakož i o theoretickém (kalorickém) budgetu byla velmi zajímavá. Výsledkem pak je text resoluce III.
Podkladem jednání komise pro statistiku nezaměstnanosti byl rovněž návrh resoluce vypracovaný Mezinárodním úřadem práce. V první části byla projednána otázka statistiky nezaměstnanosti ve státech, kde je zavedeno pojištění proti nezaměstnanosti, ať obligatorní či fakultativní. V těch mají být udávána data o celkovém počtu dělníků pojištěných pokud možno v poměru k celkovému počtu dělnictva, počet podporovaných také v procentech všech pojištěných a počet všech nezaměstnaných;
373 pak také celkový vyplacený obnos. Kde byla sledována nezaměstnanost u odborových organisací, tam se doporučuje pokračovati v řadách číselných dosud získaných obyčejně již za dlouhou periodu. Statistika nezaměstnanosti u zprostředkovatelen práce má udávati počet hlášených uchazečů určitého dne a počet volných míst; konečně počet míst během měsíce obsazených. Dělníci neškolení mají býti odlišováni od školených. Výsledky mají býti publikovány periodicky, pokud možno měsíčně. Kde by nebylo možno prováděti některé šetření ze svrchu uvedených, tam má býti zjišťován počet nezaměstnaných při sčítání lidu nebo závodů nebo sčítáním zvláštním.
Třídění má býti ve všech případech podle pohlaví, povolání, resp. průmyslových tříd (viz bod 8. resoluce). Konečně obsahuje resoluce požadavek, aby byla vždy methoda šetření co nejpodrobněji vyložena ve vztahu se stavem zákonodárství a oceněna co nejpřesněji representativní hodnota získaných čísel.
Resoluce přijaté druhou konferencí statistiků práce.
I.
Indexy životní míry (k stanovení časových změn životní míry v hranicích státu).
1. Každý stát bude uveřejňovati statistiku o změnách životní míry. Tato statistika bude se vztahovati na potraviny, šatstvo, topivo a svítivo, nájemné a na zboží rozličných skupin. Každá skupina bude obsahovati předměty spotřební nejnutnější a zejména ty, jichž změny v ceně mají snad vliv na změnu cen zboží do šetření nezahrnutého.
Výhodné bude stanoviti rozdílná indexová čísla pro každou skupinu a celkové indexové číslo pro souhrn skupin užitím vážení založeného na poměrné spotřební důležitosti rozličných druhů zboží v každé skupině i rozličných skupin. Změny indexových čísel životní míry během určité periody musí býti počítány vážením neměnícím se po dobu řečené periody. Jestliže se změnami ve spotřebě stane vážení nepoužitelným, stanoví se nové řady indexů založených na vážení přizpůsobeném.
Bude žádoucno, aby, pokud možno, stanovená data dovolila určovati rozdíly jevící se v indexu, béře-li se ohled na přímé daně či nikoliv.
2. Bude třeba publikovati řady národních indexových čísel napočtených užitím vážení na základě všeobecně obvyklé spotřeby průmyslových zaměstnanců. Je-li žádoucno, mohou býti indexová čísla stejně počítána pro ostatní třídy zaměstnanectva.
Pro země, ve kterých jsou hospodářské rozdíly značné mezi různými oblastmi, nebo mezi různými skupinami dělnické třídy, bylo by si přáti, aby zvláštní indexová čísla byla uveřejňována pro tyto oblasti nebo tyto skupiny. V tom případě musí býti stanoveno vážení, pokud je to ovšem možno na základě spotřeby dělnických rodin uvedených oblastí nebo skupin.
Bude dobře, jestliže národní indexové číslo bude počítáno v kombinace indexů zvláštních s ohledem na důležitost a závažnost rozličných skupin.
3. V případě, že není statistiky spotřební, zdá se, že nejlépe lze určiti váhy rozličných druhů zboží a skupin zboží na základě rodinného účtu typického, stanoveného šetřením o průměrných výdajích určitého počtu rodin v dané periodě.
Chybí-li statistika rodinných účtů, bude možno statistikou národní spotřeby
374 částečně provésti stanovení poměrné důležitosti jistých druhů zboží pro skupinu zemí, přihlížejíc k tomu, že jisté druhy zboží slouží k účelům jiným, než lidské spotřebě.
Budgetů theoretických stanovených pomocí všech přístupných informací může býti také použito.
4. Bude nutno se zajistiti, aby zboží, jehož ceny se zjišťovaly v rozličných obdobích, jakož i methody soustřeďování a zpracování dat nerůznily se během celé šetřené periody.
5. Indexová čísla budou museti býti počítána, jak často se ukáže nutným, vzhledem k rozsahu, v němž se ceny měnily. Za nynějších poměrů bude výhodným indexy sestavovati všeobecně každý měsíc; až se poměry ustálí, postačí publikování indexů v intervalech méněčetných.
6. Jest žádoucno, aby v zemích, kde šetření o rodinných účtech se neprovádělo od r. 1920—1921, bylo podniknuto, jakmile hospodářské podmínky budou dosti příznivy a, možno-li, před koncem roku 1928.
7. Jest žádoucno, aby se vlády, ve spolupráci s Mezinárodním úřadem práce dohodly o přijetí stejného roku pro základ počítání nové řady indexových čísel. Bylo by nejlépe vybrati za tím účelem rok 1930.
8. Jest nejvýše důležito, aby přijaté zásady pro výběr druhů zboží a jich jakosti k soustředění a zpracování dat o cenách а k ustálení vážení, i přesné datum, k němuž se indexová čísla vztahují, byly sděleny se všemi nezbytnými podrobnostmi při prvém uveřejnění nové řady indexových čísel.
II.
Statistika nezaměstnanosti.
1. Ve státech, kde je zaveden systém pojištění proti nezaměstnanosti, tvoří získané informace prováděním tohoto systému nejlepší základ statistiky nezaměstnanosti.
2. Tato statistika má obsahovati nejméně tyto údaje:
a) jednou ročně úhrnný počet zaměstnanců pojištěných proti nezaměstnanosti, pokud možno v poměru k celku námezdných zaměstnanců;
b) každého měsíce absolutní počet nezaměstnaných podporovaných a absolutní počet pojištěných zaměstnanců (podporovaných i nepodporovaných) k určitému datu;
c) každoměsíčně percentuelní poměr udávající určitého dne počet nezaměstnaných (podporovaných i nepodporovaných) ze všech pojištěných dělníků, zjištěných třeba přibližně;
d) každoročně celkový obnos podpor nezaměstnaným, vyplacený během roku.
Methoda, kde je procento stanoveno — jako v Holandsku — z počtu nezaměstnaností ztracených pracovních dnů během jednoho týdne vzhledem k celkovému počtu pracovních dnů, jichž by mohlo býti využito, zaslouží pozornosti.
3. V případě, kde není statistiky založené na pojištění pro případ nezaměstnanosti nucené nebo dobrovolné, jest žádoucno získati následující údaje od odborových organisací:
a) každoměsíčně absolutní počet nezaměstnaných, napočítaných v ústředí určitého dne a procento tohoto počtu vzhledem k celkovému počtu jejich členů šetřením stanovenému,
b) každoročně střední procento odborově organisovaných, zahrnutých do šetření vzhledem k celkovému počtu příslušných zaměstnanců námezdních.
375 I když bude zavedena statistika na základě pojištění pro případ nezaměstnanosti, bude záhodno pro usnadnění srovnání pokračovati ve statistice odborových organisací ještě dále, pokud zůstane věrohodnou.
4. Statistika odvozená veřejnými zprostředkovatelnami práce má udávati:
a) k určitému dni každého měsíce počet zaměstnanců přihlášených o práci a počet uprázdněných míst, vykázaných k témuž datu;
b) zaznamenaný počet uchazečů a volných míst, jakož i počet skutečných umístění během měsíce.
5. Statistika zprostředkovatelen práce má rozlišovati, v mezích možnosti, zaměstnance nekvalifikované od ostatních tříd zaměstnanců.
6. Informace o zaměstnanosti, založené na zprávách určitého počtu zaměstnavatelů representativně vybraných, mají býti publikovány periodicky, možno-li měsíčně.
7. V zemích, kde uspokojujících informací o rozsahu nezaměstnanosti nelze obdržeti prostředky výše označenými, je třeba pokusiti se je opatřiti při všeobecném sčítání lidu či při sčítání závodů; také specielními anketami v jistém souboru obyvatelstva nebo případným zkoumáním bylo by zjistiti čas od času počet a stav nezaměstnaných.
8. Statistika naznačená v předcházejících usneseních musí rozlišovati muže a ženy a obsahovati, v mezích možnosti, zvláštní čísla pro rozličná povolání, pokud se týká statistiky činnosti zprostředkovatelen práce, a pro rozličná povolání nebo průmysly, jak bude shledáno vhodným, pokud se týče statistiky odborových organisací a pojišťovacích ústavů, rovněž jako v případě zvláštních šetření o průmyslech nebo povoláních. Užité třídění musí býti založeno na přijatelných tříděních pro všeobecné sčítání lidu, je-li použitelno v činnosti zprostředkovatelen.
9. Pro usnadnění mezinárodního srovnání statistiky nezaměstnanosti jest nutno:
a) aby byla publikována přesná a podrobná sdělení o způsobu, jímž jest zpracována a byla včasně doplňována, zvláště pak, aby každý stát zmínil se o všech změnách v zákonodárství nebo v administrativě, pokud je toho potřeba;
b) aby vzory všech formulářů a dotazníků, užívaných pro její sestavování, byly zaslány Mezinárodnímu úřadu práce;
c) aby byla v každém státě provedena pokud možno zevrubná studie o tom, jaká je representativní cena této statistiky vzhledem k statistice ideální, jež dá v každém okamžiku číslo absolutní a procento nezaměstnaných v souhrnu pracujícího obyvatelstva; k tomu cíli je nutno:
1. aby ideální okruh pozorování byl rozšířen jak na všechny osoby, které mají právě jako normální prostředek existenční placené zaměstnání, tak na všechny osoby, které hledají placené zaměstnání jako normální existenční prostředek, aniž byly až do té doby zaměstnány.
2. aby měřená nezaměstnanost nezahrnovala nezaměstnanost následkem nemoci, invalidity, účasti na konfliktech v průmyslu, nebo na dobrovolném se nedostavení do práce, ale jedině aby vyplývala z nedostatku zaměstnání nebo z nedostatku práce v dosavadním zaměstnání;
3. aby nutnou a postačující podmínkou pro to, aby nezaměstnanost byla vzata v počet, bylo trvání její nejméně po jeden pracovní den.
10. Aby byl získán v různých zemích obraz tak jasný a věrný, jaký odpovídá kolísání nezaměstnanosti, a aby se mohl seřaditi a porovnati jeden obor s druhým, jest záhodno příslušná statistická data (statistiky pojištění,
376 zaměstnaneckých organisací, zprostředkovatelen práce atd.) předkládati současně nejlépe ve formě diagramů.
11. Statistika částečné nezaměstnanosti bude, možno-li udávána odděleně od statistiky úplné nezaměstnanosti.
III.
Mezinárodní srovnávání reálných mezd.
Konference uznala velkou theoretickou a praktickou důležitost mezinárodního srovnávání skutečných mezd, započatého britským ministerstvem práce a zájem na šetření, ve kterém Mezinárodní úřad práce pokračoval, a které způsobilo jistě pokrok v tomto oboru.
Konference proto navrhuje, poněvadž získaná indexová čísla nemohou býti považována za representativní pro skutečné rozdíly v životní úrovni zaměstnanců, jež se v různých zemích jeví, aby druhá řada indexových čísel byla uveřejňována současně s první, posuzujíc poměrnou životní úroveň dělnických tříd různých států. V tomto případě bude nezbytno vycházeti od skutečných výdělků rodin dělnických a všímati si rozdílů fysiologických potřeb obyvatelstva, majících svůj původ zvláště v podnebí a v raçe.
Při uveřejňování těchto indexových čísel Mezinárodní úřad práce bude publikovati s největšími podrobnostmi čísla původní a přijaté methody výpočtů, doprovázeje je všemi potřebnými výhradami. Jednotlivé státy budou posílati Mezinárodnímu úřadu práce nejpodrobnější zprávy s úplným popisem povahy a ceny jejich čísel.
IV.
Třídění průmyslů.
Konference konstatuje, na čem se usnesla již v roce 1923, že není možno nyní dospěti k ujednání o vědeckém základu mezinárodního třídění; uznávajíc na druhé straně nutnost zajištění mezinárodního srovnání již pro nynější dobu, alespoň pro hlavní průmysly doporučuje, vyčkávajíc doby, ve které se stane úplné třídění možným, stanoviti po poradě statistických institucí prozatímní seznam nejdůležitějších průmyslů.
Za účelem prohloubení otázky, zda možno stanoviti úplnější seznam průmyslů, který bude moci sloužiti za základ srovnávání mezinárodní statistiky,
konference doporučuje, aby Mezinárodní úřad práce vyzval vlády k přezkoušení podaného návrhu o třídění a ke sdělení obtíží, které by vznikly zavedením návrhu а k oznámení příčin, kde návrh může býti zhuštěn nebo naopak rozšířen.