Č. 558.Úřednictvo (Čechy): I. * Ustanovení obecního úředníka dle § 7 zák. ze dne 19. května 1908 č. 35 z. z. čes. není zmatečné, bylo-li provedeno bez veřejného konkursu. — II. * Označení oboru služby při zřízení místa úředníka obecního dle § 7 zák. ze dne 19. května 1908 č. 35 z. z. čes. je dostatečné, bylo-li použito označení služebních oboru v § 3 téhož zákona uvedených. — III. * Dle čes. zem. zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. není ani zřízení místa obecního úředníka ani jmenování úředníka takového neplatno, opomenulo-li obecní zastupitelstvo stanoviti služební požitky. — IV. * Usnesení obecního zastupitelstva nejsou dle ustanovení § 42 čes. ob. zříz. ve znění zák. z 25. března 1889 č. 28 z. z. proto neplatna, že v pozvání členů zastupitelstva nebyly oznámeny předměty rokování.(Nález ze dne 21. října 1920 č. 9823.)Věc: Obec Vinařice (adv. Dr. Alfr. Meissner z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o jmenování Františka S. definitivem úředníkem obecním.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Rada obce Vinařické usnesla se 14. srpna 1915, aby pro obecní úřad byla přijata po čas války výpomocná síla kancelářská (písařská).Ve schůzi obecního zastupitelstva Vinařického dne 12. prosince 1918 při projednávání došlých dopisů a žádostí starosta čte žádost Františka S. od 1. července 1916 provisorně přijatého, aby byl ustanoven za definitivní sílu kancelářskou a po doporučení starostově a po návrhu obecní rady, aby byl S. zvolen za definitivní kancelářskou sílu, byl týž všemi hlasy zvolen.Františku S. byl pak vydán dekret o tom, že obecní zastupitelstvo se jednohlasně usneslo, že jmenuje jej definitivním úředníkem pro obor služby manipulační u tamního úřadu s požitky dle zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z., pokud zvláštním usnesením nebudou zvýšeny, s tím. že doba provisoria od 1. července 1916 čítá se mu do doby služební i ve smyslu § 19 III. zákona a že jako úřední titul jest oprávněn používati titulu kancelisty. František S. vykonal 19. prosince 1918 předepsaný služební slib. Obecní úřad jmenování toto přípisem ze 16. prosince 1918 s opisem dekretu oznámil okresnímu výboru ve Slaném, kterýž výměrem ze 16. ledna 1919 sdělil obecnímu výboru, že ze spisů seznal, že obecní výbor ve Vinařících neučinil dosud zadost předpisu § 7 cit. zák. (z 29. května 1908 č. 35 z. z.) a že je proto třeba, aby obecní zastupitelstvo učinilo dodatečně usnesení o tom, že kromě zřízeného již místa obecního tajemníka zřizuje se ještě místo obecního kancelity jako úředníka manipulačního, kteréž se propůjčuje Františku S.Při schůzi obecní správní komise obce Vinařic 2. dubna 1919 při projednávání rozpočtu, a to služného a drahotního přídavku kancelistovi S. učinil jeden člen návrh, aby Frant. S. byla dána výpověď tříměsíční nejenom z místa, které zastává v úřadě, ale i z domovnictví, jakož aby místo kancelisty u obce systemisováno nebylo. Návrh ten byl přijat. Usnesení to sděleno bylo výnosem ze 14. dubna 1919 Františku S. a dána mu jako výpomocné síle výpověď tříměsíční. František S. odvolal se k okresnímu výboru dovolávaje se svého definitivního ustanovení. Okresní výbor v Slaném 8. května 1919 stížnost tuto zamítl, poněvadž stěžovatel byl ustanoven provisorní kancelářskou silou od 1. července 1916 a ustanoven byl na místo obecním výborem nesystemisované a obecní správní komise usnesením z 12. dubna 1919 neuznala za potřebné, aby bylo místo obecního kancelisty systemisováno a stěžovatelem obsazeno, takže obci Vinařické musí se přiznati právo, že mohla služební poměr mezi ní a stěžovatelem danou výpovědí rozvázati.Zemský správní výbor k odvolání Františka S. usnesením ze 17. prosince 1919 zrušil rozhodnutí okresního výboru v Slaném z 8. května 1919 a usnesení obecní správní komise z 12. dubna 1919, by vyloučeny byly z obecního rozpočtu položky na příjmy obecního kancelisty s výpovědí tříměsíční, ježto pravoplatným usnesením z 12. prosince 1918, jímž František S. byl jednohlasně zvolen definitivním kancelistou obecním, projevena současně po rozumu § 7 zák. vůle dle tohoto zákona zříditi místo kancelisty a vystavením dekretu ze 16. prosince 1918 nabyl F. S. individuelního práva. Výměr okresního výboru ze 6. února 1919, jímž vyžadoval zvláštního usnesení obecního zastupitelstva o systemisování tohoto místa, nebyl úředníku vůbec doručen a nemohl proti němu vejíti v moc práva. Ježto František S. byl pravoplatně jmenován definitivním úředníkem obecním, mohl býti poměr s ním rozvázán jen výrokem disciplinárním.Stížnost doznává, že obecní výbor ve Vinařicích usnesl se dne 12. prosince 1918, aby František S. jmenován byl definitivním úředníkem pro obor služby kancelářské (manipulační) a že byl jemu o tom vydán dekret ustanovovací. Stížnost namítá však, že ustanovení toto není právně účinné:1. protože místo kancelářského úředníka nebylo obecním zastupitelstvem podle § 7 zákona z 29. května 1918 č. 35 z. z. a § 32 ob. zříz. systemisováno, že usnesení obecního výboru z 12. prosince 1918 není systemisováním, ježto systemisování musí předcházeti před jmenováním a ježto podstatnou náležitostí systemisace jest i usnesení o služebních požitcích a povinnostech, kdežto usnesení z 12. prosince 1918 neupravuje ani služebních požitků ani povinností této síly kancelářské;2. že v dekretu jmenovacím ustanovují se služební požitky a zabezpečuje se Františku S. započtení doby prozatímní služby, že však tento obsah dekretu jmenovacího není kryt usnesením obecního zastupitelstva;3. že byl porušen kogentní předpis § 7, odst. 2 zákona, ježto jmenování stalo se bez vypsání konkursu, ač nejedná se o povýšení;4. že okresní výbor pravoplatným dozorčím výrokem vyslovil, že jmenování Františka S. bez předchozí systemisace jest nedostatečné;5. že jmenování Františka S. definitivním úředníkem nebylo na programu schůze.Nejvyšší správní soud o této stížnosti a její námitkách uvážil toto:ad 1. § 7 cit. zákona z r. 1908, stejně i § 32 ob. zřízení nepraví nic více, nežli že jest to obecní zastupitelstvo, kterému přísluší usnášeti se o tom, kolik míst úřednických a pro který obor služby má se zříditi a že obecní zastupitelstvo vydává bližší předpisy o ustanovení úředníků. Druhý odstavec téhož § 7 pak stanoví, že úředníky obecní volí obecní zastupitelstvo.Zákonodárci tanulo při tom dojista na mysli, že postup normální bude ten, že obecní zastupitelstvo nejprve se usnese všeobecně o počtu a druhu míst úřednických, po případě o celé soustavě míst úřednických, načež že následovati budou dle potřeby individuelní akty jmenovací; avšak zákon ani slovem nenaznačil, že tento normální pořad má býti jediné možný a že tedy zřízení místa úřednického a jmenování úředníkem za všech okolností musí se státi odděleně, takže staly-li se uno actu, byl by akt jmenovací právně neúčinný. Proto nejvyšší správní soud setrval na náhledu vysloveném v nálezu z 3. června 1919 č. 2696 (Boh. č. 119), že systemisování nemusí se státi formálním usnesením obecního zastupitelstva, jež by jmenovací akt předcházelo, nýbrž že stačí, lze-li z okolností konkrétního případu bezpečně souditi, že vůle obecního zastupitelstva směřovala k tomu, aby místo bylo buď jako úřednické systemisováno anebo za systemisované pokládáno.Stížnost arci popírá, že usnesení obecního zastupitelstva ze dne 12. prosince 1918 dle obsahu svého jest usnesením o systemisaci místa úřednického. Žalovaný úřad však v jednomyslném jmenování Františka S. definitivním úředníkem pro službu manipulační spatřuje netoliko jmenování, nýbrž projev vůle obecního zastupitelstva systemisovati místo, pro které úředník ten byl jmenován definitivním. Výklad tento nutno uznati správným. Jmenuje-li obecní zastupitelstvo úředníka definitivním, projevuje tím zřejmě vůli místo úřednické zříditi, neboť není logicky možno definitivně obsazovati místo, které neexistuje. Pravoplatným jmenováním úředníka definitivním jest toto místo úřednické také pravoplatně systemisováno.Stížnost snaží se sice z té okolnosti, že obecní zastupitelstvo neučinilo usnesení o požitcích a povinnostech služebních jmenovaného úředníka, vyvoditi, že systemisace dotčeného místa úřednického provedena nebyla.Leč povinnosti služební jsou jmenováním úředníka pro obor služby kancelářské (manipulační) označeny dostatečně. Zákon sám v § 3 tento obor služební týmž způsobem označuje. Bližší vymezení povinností služebních jest věcí instrukce, nikoli systemisace, a zřízení místa úřednického nijak není podmíněno, jak z § 9, odst. 4 zákona zřejmo, předběžným vydáním instrukce.Co pak se požitků služebních týče, nelze, hledíc k ustanovením úřednického zákona, určení požitků těchto považovati za podstatnou a nezbytnou součástku aktu systemisačního. Plyne to jasně ze subsidiárního předpisu § 19 cit. zák., kterýžto paragraf v odstavci II. přímo předpokládá, že obecní zastupitelstvo při systemisaci místa úřednického žádného usnesení o požitcích služebních neučinilo. Nemůže tudíž vytýkaný nedostatek, že zastupitelstvo obecní o služebních povinnostech a požitcích se ne- usneslo, zmařiti právní účinnost usnesení, jímž obecní zastupitelstvo definitivně úředníka jmenujíc toto místo úřednické současně systemisovalo.ad 2.§ 9 cit. zákona obsahuje předpisy o tom, co ustanovovací listina má obsahovati. Předpisy tyto požadují mimo jiné, aby v listině vyznačeny byly požitky služební. Jestliže však obecní zastupitelstvo nevyměřilo Františku S. služební požitky v určité výši ponechavši úpravu požitků pozdějšímu usnesení, bylo nutno v listině ustanovovací poukázati na zákon, neboť byl-li úředník definitivně ustanoven a požitky jeho zvláště určeny nebyly, platí stran jeho služebních požitků subsidiární ustanovení zákonné § 19, II., odst. 3 stejně jako stran započtení doby služby provisorní platí ustanovení § 19, III. a § 21, odst. 2, stran jeho výslužného a zaopatřovacích požitků jeho vdovy a dítek pak normy §§ 21—39 zákona. Obsah listiny o ustanovení odpovídá tedy v tomto směru úplně zákonu a není možno z této příčiny bráti v pochybnost platnost nebo právní účinnost jmenování. ad 3. Okresní výbor ve Slaném rozhodnutím ze dne 16. ledna 1919, vykonávaje dozorčí právo jemu dle § 43 cit. zák. příslušející, sdělil ovšem obecnímu úřadu ve Vinařicích, že jednaje o zprávě téhož úřadu ze 16. prosince 1918, podle které František S., jenž dosud v nepřítomnosti obec. tajemníka opatřoval agendu u obecního úřadu ve Vinařicích, jmenován byl usnesením obecního zastupitelstva ve schůzi dne 12. prosince 1918 definitivním úředníkem manipulačním, seznal, že obecní výbor ve Vinařicích neučinil zadost předpisu § 7 zákona citovaného. Okresní výbor uvedl dále, že je proto třeba, aby obecní zastupitelstvo učinilo dodatečně usnesení, kterým kromě zřízeného již místa obecního tajemníka zřizuje se ještě místo obec. kancelisty jako úředníka manipulačního, kteréžto místo se propůjčuje Fr. S. Leč nehledě ani k tomu, že tento výměr okresního výboru, pokud se dotýká práv Františka S., mohl by proti němu působiti jen, kdyby mu byl řádně doručen a jím nebyl včas v odpor vzat, byla výměrem tímto udělena obecnímu zastupitelstvu toliko dozorčí výtka, že mělo se zachovati dle zákona, a k výtce té připojeno poučení, jak dle mínění okresního výboru sluší vadu napraviti.Nepadá zde na váhu, že vada okresním výborem vytknutá jest jen domnělá, neboť jak shora ukázáno, jmenování úředníka definitivním obsahuje v sobě implicite i zřízení dotyčného místa úřednického. Rozhodno však jest, že okresní výbor usnesení obecního zastupitelstva ze dne 12. prosince 1918 svým výrokem dozorčím, postup obecního zastupitelstva toliko kritisujícím, nezrušil, což by po rozumu § 43, odst. 2 cit. zákona byl musil učiniti, aby jmenování a jeho právní účinky byly odčiněny. ad 4. Dle § 7, odst. 2 cit. zákona má obecní výbor mimo případy povýšení voliti úředníka po provedeném veřejném konkursu. Předpisu tohoto při jmenování Františka S. ovšem nebylo šetřeno. Dlužno proto zkoumati, jaké právní následky pojí se k porušení tohoto ustanovení zákonného. Znění jeho jest ovšem imperativně a nelze pochybovati, že volba úředníka bez předchozího veřejného konkursu mohla by legitimovanou stranou býti s úspěchem brána v odpor řádnými prostředky opravnými. Než pouhá nezákonnost nečiní akt správní neplatným, leč že by šlo o vadu takovou, která buď dle své povahy činí akt zmatečným nebo dle vůle zákona působí jeho neplatnost. Ani jedno ani druhé nelze však v tomto případě tvrditi. Srovnání § 7, odst. 2 cit. zák. s § 5 téhož zákona, jakož i s jinými předpisy obecního zřízení (na příklad §§ 42, odst. 4, 47 a j.), jehož jest zákon úřenický doplňkem (srv. § 1 tohoto zákona), ukazuje jasně, že kde zákon chtěl svoji normu postaviti pod sankci neplatnosti, učinil tak způsobem zcela zřetelným. Ustanovení o veřejném konkursu v § 7, odst. 2 však pod sankci takovou nepostavil. Nemá tedy obec práva, aby usnesení svého zastupitelstva, jež dozorčím úřadem zrušeno nebylo a nebyvší vzato v odpor řádným prostředkem opravným moci práva nabylo, pro zanedbání předpisu § 7, odst. 2 cit. zák. ignorovala a vadu jejím vlastním orgánem zaviněnou, jež po zákonu neplatnost usnesení nepůsobí, dodatečně uplatňovala.Za tohoto stavu věci nemají rozhodného významu vývody právního zástupce stěžovatelky, jimiž při veřejném líčení správně dovodil, že nejde tu o povýšení úředníka.ad 5. Dle § 42, odst. 4 ob. zříz. ve znění zákona ze dne 25. března 1889 č. 28 z. z. jsou neplatna jen usnesení obecního výboru, jež stala se ve schůzích, které dle druhého a třetího odstavce téhož paragrafu nebyly svolány starostou neb jeho náměstkem, nebo k nimž nebyli všichni členové obecního výboru písemně pozváni. V odstavci pátém jsou sice dány bližší předpisy o obsahu a době pozvání, nezachování jich však nestíhá následek neplatnosti usnesení, který se pojí k porušení předpisů obsažených v odstavci 2 a 3 cit. paragrafu.Nelze tudíž z toho důvodu, že ustanovení Františka S. definitivním úředníkem nebylo jako bod v pořadu jednání členům obecního zastupitelstva pozváním sděleno, vyvozovati neplatnost učiněného usnesení.Nemá tedy žádná z námitek stížností uplatňovaných podstaty, pročež bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.