Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2647.

Smilnými jsou jen činy, porušující slušnost a mravnost po stránce pohlavní, buď že vznikají z probuzeného pudu pohlavního nebo směřují k tomu, by jej probudily, a urážejí mravopočestnost v ohledu pohlavním.
S hlediska §u 516 tr. zák. není třeba, by veřejné pohoršení skutečně bylo vzbuzeno; stačí, že smilné jednání, urážející mravnost nebo stydlivost, je provázeno hrubostí a způsobilostí, by jím bylo ono pohoršení vzbuzeno.
(Rozh. ze dne 7. února 1927, Zm I 658/26).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 15. října 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem proti veřejné mravopočestnosti podle §u 516 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) namítá stěžovatel, že zjištěné jeho jednání nenaplňuje skutkové podstaty přestupku §u 516 tr. zák., poněvadž a) to, co učinil, není prý smilným jednáním ve smyslu zákona, ježto prý podle zjištění soudu samého nemělo vztahu k pohlavnímu pudu; b) nelze prý říci, že jednáním obžalovaného byla hrubě uražena stydlivost nebo mravopočestnost; c) není prý zjištěno, že byla zavdána příčina k veřejnému pohoršení, t. j. že byl někdo pohoršen mimo svědka B-y; nestačí prý pouhá možnost pohoršení, ježto zákon praví »kdo tím zavdá příčinu k veřejnému pohoršení«, nikoliv »kdo zavdati může«. Než zmateční stížnosti nelze v žádném směru přisvědčiti. a) Jest ovšem pravda, že smilnými činy rozumí zákon jen takové, které porušují slušnost a mravy po stránce pohlavní, buď že vznikají z probuzeného pudu pohlavního nebo směřují k tomu, by jej probudily, a urážejí mravopočestnost v ohledu pohlavním (rozh. vid. sb. čís. 2536). V souzeném příípadě zjistil však první soud formálně bezvadně, že se obžalovaný dopustil činů v úmyslu, ukojení chlípných chtíčů, čímž je řečeno, že jde o činy, vzešlé z probuzeného pohlavního pudu, tedy o činy smilné nebo necudné ve smyslu zákona. Z tohoto skutkového zjištění nutno vycházeti při věcném přezkoumání rozsudku; nedbá-li ho zmateční stížnost, neprovádí hmotněprávní zmatek po zákonu, b) Že obžalovaný svým jednáním hrubě urazil veřejnou mravopočestnost, usoudil první soud správně, uváživ povahu a způsob spáchání činu a vycházeje, při tom ze správného výkladu zákona, c) Zmateční stížnost sama, nikoliv rozsudek, vykládá zákon mylně. Obrat »takovým způsobem, že se tím zavdá příčina k veřejnému pohoršení« neznamená, že by tím zákon ke skutkové podstatě přestupku podle §u 516 tr. z. žádal, by v určitém případě veřejné pohoršení bylo opravdu vyvoláno. Stejně jako výrazem: »hrubě« v témž zákonném ustanovení mělo i oním rčením býti stanoveno pouze tolik, že smilné jednání, má-li odpovídati skutkové podstatě přestupku podle §u 516 tr. zák., musí, urážejíc mravnost nebo stydlivost, býti při tom provázeno dvěma vlastnostmi, hrubostí a způsobilostí, by jím bylo vzbuzeno veřejné pohoršení. Kdyby byl správným názor zmateční stížnosti, zůstalo by po případě sebe necudnější jednání beztrestným jen proto, že nevzbudilo pohoršení (na př. u lidí spustlých nebo mravně lhostejných, kteří náhodou byli jedinými jeho svědky nebo se dodatečně o něm samojediní dověděli), což by se příčilo úmyslu zákona. Nalézací soud tudíž, zjistiv, že jednání obžalovaného mohlo dáti (a dalo) příčinu k veřejnému pohoršení, (uváživ při tom, že bylo spácháno na místě veřejném za okolností, kde si pachatel musil býti vědom, že si ho může povšimnouti nebo se o něm dověděli větší počet lidí) uznal správně, že je kvalifikováno tak, jak žádá zákon v §u 516 tr. zák. Neodůvodněnou, z části po zákonu neprovedenou zmateční stížnost bylo proto zavrhnouti.

Citace:

č. 4985. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 275-276.