— Čís. 9636 —215Čís. 9636.Od úmrtí zůstavitele do doby, kdy bude pozůstalost odevzdána dědici, jsou pozůstalostní věřitelé oprávněni domáhati se zaplacení pohledávek za zůstavitelem na pozůstalosti, nikoliv na dědici. Lhostejno, zda se dědic přihlásil k pozůstalosti s dobrodiním soupisu, či bez tohoto dobrodiní.(Rozh. ze dne 8. února 1930, Rv I 729/29.)Žalobu proti dědicům po Antonínu P-ovi o zaplacení pozůstalostní pohledávky procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil s tím, že se žaloba zamítá pro tentokráte. Nejvyšší soud nevyhověl žalobcovu dovolání. — Čís. 9637 —216Důvody:Nesprávné právní posouzení věci shledává žalující strana v právním názoru odvolacího soudu, že se žalovaným nedostává pasivní oprávnění k žalobě proto, že zažalovaná pohledávka přísluší žalující pozůstalosti po Edmundu F-ovi proti pozůstalosti po Antonínu P-ovi, k níž se žalovaní přihlásili nepodmínečně za dědice, a že tato pozůstalost doposud žalovaným nebyla odevzdána. Názor odvolacího soudu jest však správný. Podle § 547 obč. zák. pohlíží se k pozůstalosti, než dědic přijme dědictví, jako kdyby ji měl v držení ještě zůstavitel; jakmile však dědic dědictví nastoupí, představuje co do pozůstalosti zůstavitele a oba pokládají se v ohledu na třetí osobu za touž osobu. V § 550 obč. zák. se praví, že se více dědiců ve příčině společného dědického práva považuje za jednu osobu. Z těchto zákonných ustanovení, jakož i z ustanovení §§ 548, 797, 801, 802, 821 obč. zák. plyne, že po úmrtí zůstavitele až do doby, kdy se pozůstalost dědici odevzdá, jest podmětem zůstavitelových práv a závazků pozůstalost, a že tento prozatímní stav končí odevzdáním pozůstalosti dědici. Před odevzdáním pozůstalosti, jakž tomu jest v souzeném případě, jest dlužníikiem pozůstalostních věřitelů pozůstalost dosud nerozdělená, nikoliv dědic, který v pozůstalost jen vstoupil, a jsou proto věřitelé oprávněni požadovati uspokojení jen z pozůstalosti, nikoli také ze jmění dědiců. Při tom jest nerozhodné, zda se dědic přihlásil k dědictví s dobrodiním inventáře, či bez tohoto dobrodiní, poněvadž zákon, pokud se týče mezidobí až do odevzdání pozůstalosti, takového rozdílu nečiní. Zamítl-li tudíž odvolací soud aspoň pro tentokráte žalobu z důvodu, že žalovaným pozůstalost po Antonínu P-ovi, do níž zažalovaná pohledávka jako dluh patří, dosud nebyla odevzdána, posoudil věc po právní stránce správně. S uplatněným dovolacím důvodem neúplnosti řízení netřeba se vypořádati, poněvadž neúplnost jest vytýkána a byla by dána jen za předpokladu, kdyby tu bylo pasivní oprávnění žalovaných, kteréhožto předpokladu tu není.