Vyhledávání v dokumentech NPD: Boh. adm., 2 (1920)

Č. 526.

Pensijní pojištění: Zřízenec pivovaru, který vedle dozoru při výstavu piva vede hlavně záznamy o odebraných a vrácených nádobách, jež jsou podkladem pro nárok pivovaru proti odběratelům, vykonává činnost převážně duševní.
(Nález ze dne 23. září 1920 č. 8158.)
Věc: Český akciový pivovar v Mor. Ostravě (adv. Dr. Edm. Palkovský z Mor. Ostravy) proti ministerstvu sociální péče (súčastněná strana Jan Dupal osobně) stran pensijního pojištění Jana Dupala.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání Českého akc. pivovaru v Mor. Ostravě z rozhodnutí moravského místodržitelství ze dne 26. dubna 1919 čís. 23039, jímž uznán byl Jan Dupal ve svém zaměstnání u zmíněného podniku v době od 1. dubna 1910 do 31. prosince 1916 povinným pensijním pojištěním.
Správní úřady vycházely ze skutkového předpokladu, že časově převážně záležela činnost jmenovaného zřízence v tomto: Zjišťoval počet a druh prázdných sudů vozky přivezených a zapisoval pak na účet jednotlivých majitelů kont do knih. Na základě výstavního archu, sestaveného výpravčím, zatěžoval denně konta nádobí jednotlivých majitelů kont. Měsíčně prováděl vyúčtování a vykázaná salda písemně upomínal. Vedle této hlavní činnosti přejímal též dodané různé materialie (hřebíky, kartáče, štětky, viněty, žárovky a pod.), stvrzoval po zjištění správné váhy a počtu příjem, materiál zapisoval a vedl přesné záznamy o zásobách jeho. Mimo to zastupoval také někdy výpravčího nebo šafáře, při čemž vydané pivo přepočítával na jednotlivé fůry, přiděloval povozy vozkům a zapisoval celkový denní výstav piva z juxt sklepmistrových do výstavního archu.
Z tohoto skutkového předpokladu vyvodil úřad, že činnost Dupalovu nutno celkem označiti za převážně duševní, jelikož vykonával práce specificky písárenské (kontorní). Při tom jest úplně lhostejno, zda záznamy jím vedené jsou knihami hlavními či toliko vedlejšími, pomocnými.
Stížnost proti tomu podaná namítá, že Jan Dupal nebyl vůbec nikdy zaměstnán v kontoře, nýbrž na dvoře nebo ve skladišti, že nečinil zápisy do obchodních knih, neprováděl kalkulace neb účetní transakce a že mu nebylo uloženo, aby vykonával převážně duševní výkony služební. Výkony jeho byly dle náhledu stížnosti jen z nejmenší části duševní, pravidelné výkony jeho byly manuelní.
Nejvyšší správní soud neshledal stížnost důvodnou.
K námitce, již zástupce stížnosti vznesl při veřejném ústním líčení, že Jan Dupal při nejmenším do 1. října 1914 pojistné povinnosti nepodléhal, poněvadž konání prací písárenských bylo označeno za služby povahy převážně duševní teprve novelou k zák. o pens. pojištění ze dne 25. června 1914 č. 138 ř. z., jest poznamenati, že po vytčené stránce novelou změněn nebyl zákon ze 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. z roku 1907, nýbrž — jak je patrno z parlamentárních materiálií — že novela zejména po stránce kvalifikace služby kancelářské a písárenské do zákona uvedla jen specifické případy, jež býv. c. k. správní soud prohlásil v konstantní judikatuře za převážně duševní služby ve smyslu § 1 zákona z roku 1906. Nepřidal se tudíž nejvyšší správní soud k právnímu názoru stížnosti, že by tu bylo příčiny rozlišovati mezi dobou do 1. října 1914 a dobou pozdější.
Sporná jest pouze otázka, zda činnost Jana Dupala v době od 1. dubna 1910 do 31. prosince 1916 byla převážně duševní a zdali tudíž Jan Dupal po celou dobu tuto podléhal pojistné povinnosti.
Po této stránce uvážil nejvyšší správní soud toto:
Dle přípisu ze dne 1. dubna 1910, jenž se v opise nalézá ve spisech, sdělila správa českého akciového pivovaru v Mor. Ostravě J. Dupalovi, že jej béře do služeb k přijímání a účtování prázdných nádob, příjmu a výdeji zboží a výpomoci ráno a v poledne při výstavu piva a že klade závod velikou váhu na správné a přesné přijímání nádob a jeho účtování, jakož i vedení a účtování zásob zboží.
Podle znění tohoto přípisu nebylo hlavním úkolem Jana Dupala, aby konal práce manipulační ani pouhé místní dohledání, nýbrž úkolem jeho bylo vésti takové záznamy, jež by byly podkladem pro požadavky pivovaru vůči odběratelům piva, byť i jen pokud se týče nádob. Těžisko činnosti jeho nebylo v dozoru, nýbrž v evidenci, obdobné evidenci účetní, ovšem v užším rozsahu. Účty, jež bylo mu vésti dle příkazu zaměstnavatelky, nebyly pouhou pomůckou pro vykonávání místního dozoru, nýbrž byly jedinými záznamy o požadavcích stěžovatelky na vrácení prázdných nádob a lze je proto právem klásti na roveň obchodním knihám, byť byly jen významu podřadného a nebyly vedeny v obvyklé formě obchodních knih. K tomu třeba ještě připomenouti, že Jan Dupal v souvislosti s vylíčenou činností na podkladě knih těch sám upomínal zákazníky, kteří neodvedli v pořádku prázdné nádobí. Že nebyly vedeny knihy tyto v kanceláři, nýbrž mimo kancelář, jest moment nerozhodný. Vedení těchto knih a účtů vyžaduje jistě myšlenkovou činnost, již třeba označiti za činnost duševní, náležející do kategorie činnosti služby kontorní.
Vycházeje z těchto úvah musil nejvyšší správní soud shledati, že měl žalovaný úřad pro svůj úsudek, že činnost Dupalova byla po dobu jeho služby v závodě stěžovatelky převážně duševní, dostatečnou oporu ve spisech a nemohl uznati důvodnou námitku, vytýkající naříkanému rozhodnutí nesprávné právní posouzení věci.
Bylo tudíž stížnost jako neodůvodněnou zamítnouti.

Citace:

č. 526. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 552-554.